První, co vás zaujme při příchodu, je zaparkovaný vozíček se sýry. Vypadá extrémně lákavě a hned natěší na nadcházející posezení. Samotný podnik je pro mne zvláštně „řízeně nevkusný“. Je vidět, že si s tím dal někdo spoustu práce, míchají se v něm různé moderní artefakty se starými lustry a skříněmi, po zdech visí nasvícené ujeté obrazy od pana Mráze (paní vrhající se po kyslíkové masce v padajícím letadle a podobně) a tak. Každopádně to funguje a navozuje docela uvolněnou atmosféru. Venkovní zahrádka naopak vypadá velmi elegantně.
Po usazení přistává na stole vodní lístek, nabídka minerálek (včetně úlitby snobům v podobně úchylně předražených záležitostí jako Bing H2O), napsaná na pytlíku s vodou. V rychlém sledu následuje nabídka z vozíčku sektů a šampaňských, sada různého pečiva, másla a oleje a jídelní lístek. Než jej stačíme prostudovat, už jsou tu dvě amuse-bouche, z nichž opravdu zaujala kulička připomínající játrový knedlíček, ovšem uvnitř úplně tekutá, hutně vývarová a ke všemu v puse explodující spoustou malých křupinkových zapraskání. Vývarová petarda! Neřešíme to a rovnou objednáváme degustační menu, začíná to vypadat zajímavě.
Přešli jsme k červenému vínu a na talíři se skvělo šťavnaté opečené kachní prso a kroupami, hrachovou kaší a kyselou čočkou a k tomu malý dezert, palačinka s meruňkovým čatní. Na kterou ovšem těšně před konzumací nastrouhali zmražené foie gras, v jídelním lístku jako sníh z kachních jater.
Pak přijel vozíček s domácím pečivem, který následoval další se sýry. Nabídka moc pěkná, vybere si každý. Trochu zamrzelo jen to, že žádný nebyl rakouský. Jako doplněk k sýrům přistály na stole dvě krabičky s různými doplňky – meruňkové čatní, med s lanýži, nakládané hrozny, sosík z koriandru, olivy.
Weingut Schloss Halbturn Rosé sekt – Velmi suché, ovocité, minerální, elegantní, dost fajn pití.
Weingut Erich und Walter Polz Grauburgunder 2009 (Jižní Štýrsko) – Snad až příliš mladé, čisté, živé, suché, příjemně pitelné.
Weingut Weixelbaum Sauvignon Blanc Wahre Werte 2009 (Kamptal) – Čistý mladý svěží Sauvignon, plnější, s parádní kyselinou a hezkou mineralitou, dost povedený.
Walter Buchegger Grüner Veltliner Ried Holzgasse 2009 (Kremstal) – Mladé, květinové s trochou ovoce, vlhká omítka, čisté, svěží, perfektně pitelné ale spíše jednodušší.
Hirsch Riesling Zöbing 2009 (Kamptal) – Mladý, čistý, harmonický svěží ryzlink ve své jednodušší a dobře pitelné podobě.
Prieler Chardonnay Seeberg 2008 (Burgenland) – Příjemně ovocité Chardonnay s dotykem dřeva, živé, kyseliny, ale hodně nevycválané a po pravdě k pití ještě nepřipravené, má ovšem budoucnost.
Marchese Antinori Chianti Classico Riserva 2006 (Toskánsko) –Velmi povedené červené, příjemně nazrálé, ovocitost a kořenitost, harmonické, delší, elegantní, dobře pitelné. Čekal jsem i červená čistě z Rakouska, v lístku je mají, z nepříliš pochopitelného (tipuji, že ta dobrá jsou na rozlévání příliš drahá) důvodu však servírována nebyla.
Viña Santa Rita Merlot Reserva 2008 (Maipo Valley v Chile) – Teplejší, hutné, marmeládově vyzrálé, výrazně ovocité a kořenité ve vůni, plnější, sladké ovoce a výraznější alkohol, dřevo kyseliny… slušné ale takové poněkud přehnané očividné Chile, nabušenost bez elegance.
Villa Trasqua Traluna 2007 (Toskánsko) – Sangiovese s trochou Alicante Bouschet, nazrálejší, ovoce, kořenitost, jablíčková linka, v chuti plnější, trochu zbytkového cukru dobře vyváženého kyselinou, tříslo, slušné.
Nelze nezmínit malého panáčka Williamsbirne 2007 z palírny Holzapfel, naprosto špičkovou hruškovici. Pil jsem od nich dříve dokonalou jabkovici (podle všeho z malých divokých jablek), destilují dvakrát v měděných kotlích a prostě umí. V tomhle podniku jsem byl a určitě časem napíší víc i o jejich vínech (výborný Riesling a na Wachau překvapivě skvělé Zweigeltrebe).
Téměř pět a půl hodiny trvající večeře nás zanechala nacpané (ale ne až nepříjemně přejedené, což se při podobných degustačních menu často stává) a přiopilé, ovšem nadšené. Čekal jsem opravdu dobrou restauraci, zážitek to byl vyloženě skvělý, nevšední, jídla známá a skvěle provedená i nová a dost nápaditá. Po pravdě jeden z nejzajímavějších jídelních zážitků vůbec. V ČR lze podnik srovnat snad jen s La Degustation. A ač mám La Degu opravdu rád a považuji jej za nejlepší místo, kam vyrazit když se chcete opravdu rozmazlit špičkovým jídlem a vyhodit z okna úspory, nejspíš by skončilo na druhém místě. Důvod? V La Degu bez problémů vytvářejí jednotlivé chody, které se vyrovnají i překonají to, co jsem mohl ochutnat ve Vídni. I celá ta večerní show funguje na jedničku. Ale jako celek působilo menu u Mrázů přeci jen lépe. A navíc atmosféra byla o dost uvolněnější, zábavnější, La Degu jako by se brala příliš vážně. A navíc je jejich menu Dégustation du Chef o pár stovek dražší :-)
P.S. Mraz & Sohn má jednu hvězdičku od Michelina, ale nepíší to nikde na baráku ani na webu. Upřímně mi ta úroveň jídla přijde vyšší, než by odpovídalo „dobrému podniku ve své kategorii“. Každopádně tenhle podnik už není nějaký vyložený objev, vědí o něm i inspektoři z Francie :o)
