Nová přívlastková vína z Číny – karcinogenní sběr a kontaminet

ČR má aktuálně svůj vlastní malý vinný problém (článek Templářský průšvih plný emocí a hrdosti postupně doplňuji v komentářích o nové dění, templáři i přes všechno tohle stále slaví úspěchy, třeba teď při testu supermarketových vín na Slovensku), ale některé země jsou proti nám hodně napřed. Čína, která množstvím nových výsadeb aspiruje na budoucího velkého celosvětového hráče na trhu (především) levných spotřebních vín, si na závěr roku připravila moc pěkný skandál (viz například Shanghai Daily, titulek článku jsem si výjimečně vypůjčil, použil jej Mikuláš Duda na Twitteru). A když už něco tahle země podělá, tak to většinou stojí za to. U nás se do vína míchají hrozny pochybného původu, v Číně to jde tak daleko, že v lahvi je skutečného vína třeba jen dvacet procent. A nebo taky žádné. A jako bonus tohle všechno s nálepkou zavedeného vinařského podniku (například čínského Great Wall, ale i firem z Francie), samozřejmě falešnou, a v počtu milionů lahví. Alespoň že reakcí jsou zmražené bankovní účty, odebrání licencí na výrobu vína a několik zatčených. Což má obnovit důvěru ve zbytek produkce a ubezpečit lid, že se nemají čeho bát a na potraviny se dohlíží (celkem logické chování, po nedávném průšvihu s kontaminovaným mlékem, které několik dětí zabilo a dalším způsobilo velké zdravotní potíže). Co přesně se dělo?

Průšvih se provalil v oblasti Changli (provincie Hebei), někdy označované jako „Bordeaux Číny“ (Čína takto ovšem v průběhu let postupně označila skoro všechny své vinařské oblasti, nezávisle na tom, jak hodně jsou odlišné klimaticky i geologicky či přímo nevhodné pro pěstování vína), která je momentálně zodpovědná za třetinu domácí produkce, a na různé úrovni v něm jelo až třicet podniků. Část jen padělala viněty, ale v případě minimálně tří vinařství - Jiahua, Yeli a Genghao – šlo vše mnohem dál. Víno se tam vyrábělo podobně, jako se u nás někdy „upravuje“ burčák – základ vína, kupa vody, cukru a jako bonus chemická barviva a aromata. A když tohle procházelo, troufli si vynechat fermentované hrozny úplně a „víno“ sestavit pouze z cukru, vody a chemikálií. A nejen potravinářských a zdraví více méně „neškodných“ záležitostí, ale i karcinogenních sajrajtů a látek schopných způsobit nepravidelnosti v srdečním tepu či bolesti hlavy (což tedy zvládne i víno s vyšším obsahem síry). Nejlevnější takový kousek se pak prodával za nějakých 10 jüanů, tedy asi 29,- Kč (a jen polovic velkoobchodně). Kdo ví, co jste to tedy nedávno pil…

Jsem přesvědčen, že dobře namíchané umělé víno by v nějaké srovnávačce současné nejlevnější průmyslové produkce ze skutečných hroznů možná ani nepropadlo a díky pokrokům v potravinářské chemii působilo přesvědčivě. Ale jednou se říká víno fermentovaným hroznům a tak by to i mělo zůstat. Rakousku trvalo vzpamatovat se z aféry s „nemrznoucí směsí“ v osmdesátých letech minulého století docela dlouho, Čína se myslím oklepe o dost rychleji. Přesto je podobný průšvih hned v počátcích rozvoje jejich vinařství hodně nemilá záležitost. Podvody a podvůdky u nás působí proti tomuhle jako dětská hra, ale my jsme zase ve vinařství a (při troše štěstí i v důvěryhodnosti podnikatelského prostředí, byť o tem by se dalo asi dost polemizovat) o pár let dál a můžeme si dovolit takový luxus, jako kritiku pouhého odlišného původu hroznů než je na vinětě napsáno :-)

Každopádně mi to celé znovu připomnělo jeden starý vtip na Bugemosu…