Když se řekne Gaskoňsko, vybaví se mi především postava mušketýra d'Artagnana, mnohem spíše než víno. Pravda, do téhle historické oblasti dnešní jihozápadní Francie spadalo i město Bordeaux, ale dnes se termín Gaskoňsko používá spíše ve spojení s jedním bezva destilátem, Armagnacem. A to je samozřejmě pálenka z vína, takže tam nějaké ty hrozny růst musí :o) Pokud na vinětě uvidíte Vins de Pays Côtes de Gascogne pak vězte, že máte co dočinění s vínem (většinou bílým, ale i něco málo červeného a rosé tam vzniká) produkovaným ve stejných místech, která pokrývají apelace Armagnac (s podoblastmi Armagnac-Ténarèze, Bas-Armagnac a Haut-Armagnac) a Floc de Gascogne, celkem je tu řeč o téměř 15 tisíci hektarech. Kvanta vína se tu vypálí a tak bych čekal, že půjde spíše o nějaké „kyseliny“ a nic dvakrát ideálního pro běžné popíjení. Ale čím dál častěji se vína z Gaskoňska objevují běžně v prodeji nejen přímo v místě původu a vypadá to, že stojí za pozornost.
Proč se „z ničeho nic“ takhle objevila může mít dvě odpovědi. Jednou z nich je dnes tak oblíbené „globální oteplování“. A druhou, pravděpodobnější, úprk slavných a bohatých vinařů do oblastí s levnými hrozny. Můžete to vidět každou chvíli, špičkoví vinaři z Burgundska či Bordeaux, a nemusí jít přímo o nějaké podniky vlastněné nadnárodními společnostmi, ale týká se to i menších hráčů, si zakládají sesterské podniky (Languedoc je jejich asi nejčastějším cílem) a snaží se tam produkovat zajímavá vína za rozumné peníze. A následně je udat v distribuční síti, kterou mají pro svá vína slavnějších jmen. Tedy v lepším případě je jen nabízí za lákavých podmínek, v horším podmíní prodej Grand Cru Burgundska paletou Languedocu :o) Obě vína, která jsem koupil, jsou právě takto zaštítěna slavnými jmény a nabízena za lákavou cenu.
Začneme vzorkem z Domaine de Pellehaut, které nyní distribuuje a podporuje Maison Sichel (stojí například za Château Palmer, Château d'Argadens či Château d'Angludet). Tenhle podnik sídlící u Montréal-du-Gers je jedním z největších vlastníkům vínic v Côtes de Gascogne, 180 hektarů mají. Rodina Béraut ovšem pěstuje i obilí, to si nechává na placku pod vinicemi co jsou přeci jen trochu ve svahu, chová krávy (bezva masné plemeno, kterému se říká blondýn, Akvitánský plavý skot), a tyhle aktivity dokážou spojit – krávy žerou trávu a zajišťují hnojivo vinic a tak :o) Vinohradníkem je Martin Béraut, sklepmistrem pak jeho bratr Mathieu, který si prošel praxí na Château Beychevelle a ve špičkovém kalifornském vinařství Au Bon Climat. Asi do poloviny devadesátých let prodávali většinu vína ve velkém négociantům, teprve později začali sami lahvovat.
Jejich Harmonie de Gascogne blanc 2009 je základní bílé víno, směs tradičních místních odrůd Ugni Blanc (což je ovšem odrůda s celosvětově asi vůbec největší výsadbou), Colombard, Gros a Petit Manseng s mezinárodní klasikou Chardonnay a Sauvignon Blanc. Studená fermentace, nerez, nějaké ležení na kvasničních kalech. Zelená burgundská láhev, tenčí kovová záklopka a plastový špuntík. Spíše bledší žlutá, až trochu zelenkavý odlesk. Výrazně voňavé, svěží, čerstvé mladé. Citrusy, nějaké ty tropické záležitosti jako ananas, možná hruška, lehce bonbónově nasládlé a mírně vlezlé, ale nepůsobí nějak nepřirozeně, je to poměrně fajn. Suché, čisté, vyvážené, živé, spíše jednoduše postavené lehčí a pitelné, slušná délka. Nenáročné bílé k jídlu a jen tak popíjení, ovšem dobře udělané. Cena okolo 6 - 7€ ve Francii, i u nás jde koupit za 180 – 200,- Kč (AdVivum).
Druhým vínem je opět základní bílé La Gascogne par Brumont 2009, za kterým stojí Alain Brumont, člověk který již dříve znovuoživil slávu vinařské oblasti Madiran. A nyní se pustil do Côtes de Gascogne. Hrozny tam ale nakupuje od osvědčených dodavatelů a nepěstuje si sám. Cílem je vyrábět bezva vína k jídlu za rozumný peníz. Tohle bílé je směs odrůd Gros Manseng a Sauvignon Blanc. Zelená bordó láhev, tenčí kovová záklopka, korek lisovaný z drti a obohacený nápisem, že nemůže vínu předat korkovou vadu (moderní způsoby produkce, typický zástupce je DIAM). Pěkná zlatavá barva, sauvignonová expresivní trošku zelenější travnato-angrešto-rybízová aromatika doplněná sladším ovocným projevem a na víno téhle kategorie dost nečekaně i výraznou mineralitou. Veskrze příjemný mix, moderní ale nepůsobící průmyslově, čistý, lákající k napití. V chuti suché, kulaté, působí poměrně plně i přes alkohol jen 12.5%, osvěžující kyseliny, opět mineralita, vyvážené, pěkně postavené, poměrně dlouhé. Nijak složité, ale zábavné a perfektně pitelné. Zakoupeno v síti vinoték Gall & Gall v Amsterdamu za 6€ a to je vyloženě skvělá cena. A to se přitom dostanete na 4.5€ pokud koupíte násobek dvou lahví. Nemůžu si pomoct, ale Brumont je prostě génius :o) A fakt lituju, že jsem kvůli místu v zavazadlech nezkusil i jeho gaskoňský červený mix Tannat-Merlot.
