Nejdřív si dovolím shrnout nějaký celkový pocit z těch vín a ročníku 2010. Jak už jsem uvedl výše, tak vinařství Wimmer-Czerny hospodaří biodynamicky (a některá jejich vína i přesto u nás stojí pod čtyři stovky, pokud někdo četl chvílemi drobátko zmatený článek v nedávném Respektu), nefiltrují, kvasí spontánně a tak, ale jejich vína tím nejsou „postižena“, nestávají se tak něčím podivným, nejsou oxidativní, nejsou určena jen pro nějakou partu šílenců a těžko pochopitelná. Vlastně přesně naopak, fungují úplně bezva i v lístku normální slušné restaurace a nikdo si nestěžuje :-) Částečně za to může i použití nerezu (byť s přetáčením, aby se víno provzdušnilo) spíše než dřeva, což vyvolalo krátkou debatu o tématu „může být biodynamik nerezový“ a otevřenosti biodynamické certifikace. Hans Czerny je biodynamik, je dokonce dál než mnozí jiní co se certifikací chlubí (má vlastní farmu a biodynamické preparáty z hnoje atp. si připravuje sám), ale jeho vína jsou parádními čerstvými ukázkami odrůd, míst původu a vlivu ročníku, čerstvá, živá, čitelná a přístupná nejen nadšencům. Dokonalá na zboření jednoho mýtu.
V ročníku 2010, tedy u vín velmi mladých a vlastně nepřipravených k pití, se opravdu krásně projevila jedna jejich specifická vlastnost tohoto ročníku (nejen v Rakousku, platí to i o ČR)… opravdu velmi výrazné kyseliny. Velmi výrazné. Takové, že vína momentálně předurčují jako společníka k jídlu, než k popíjení samostatně. Většina měla zároveň o něco nižší alkohol než obvykle a nejspíš nebudou nějak dlouhověká, k tomu ale (asi díky velké redukci a delší době do sběru, i o několik týdnů od květenství déle než obvykle) mají velké extrakty. Působí seriózně, jsou překvapivě dlouhá a i přes ty kyseliny vlastně svým způsobem vyvážená a s jasným výrazem. Jednoduše řečeno mne moc bavila a šlo určitě o nejlepší mladé bílé desítky, které jsem měl tu možnost pít.
Na úvod Blanc de Noirs 2008 Winzersekt Brut de Brut, velmi čerstvá a trochu ostřejší záležitost, čistá, svěží, perlení nijak výrazné ale příjemné, na pinot překvapivě květinové, mírná hořčina v závěru. Bavilo mne, byť loni o něco víc.
Následovala srovnávačka tří veltlínů 2010, která dokonale demonstrovala rozdíly v místech původu, protože zpracování hroznů bylo více méně stejné. Wagramterrassen 2010 Grüner Veltliner Hefeabstich je víno mladičké, květinové, ještě trochu kvasné ve vůni. Suché, živé, šťavnaté a řízné v chuti, něco ovocitosti, bílý pepř a mineralita v delším závěru. Velmi lehoučké jarní pití na 11% alkoholu. Proti tomu se Fumberg 2010 Grüner Veltliner prezentoval o dost důraznější formou, ovocněji ve vůni (až do mírně sladších „candy“ tónů, které ale typicky docela brzy odezní). I chuť je plnější, ovocitá, řízná a minerální. Víno odeznívá velmi dlouho a i po několika minutách zůstává v ústech fakt příjemný pocit. Weelfel 2010 Grüner Veltliner Alte Reben je ve vůni zatím sevřenější, ovoce se dere na povrch v podobě zeleného jablka a sekundují i nějaké květiny, dominuje ale minerální až vápenité aroma. V chuti velmi živé s mírnou perličkou, ovocité a minerální, něco pepře, velmi dlouhé, efektní. Všechna tři vína mne bavila a za pár měsíců (či nějaký rok u Weelfelu a možná i Fumbergu) to bude vyloženě paráda. Docela šok bylo srovnání s Felser Berg 2009 Grüner Veltliner Reserve z teplejšího roku, se výraznou zralejší sladce ovocnou aromatikou, k tomu grep a medovost. Suché a plné v chuti, s výrazněji znatelným alkoholem, silné až hutné, medové tóny, delší, mírná hořčina ke konci. Nějak mne ty živější styly baví víc, ale i tohle dost dobré.
Roter Veltliner 2010 Fels am Wagram zavoněl minerálně vápenitě, k tomu zvláštně sladčeji ovocně, efektně, hodně příjemně. V chuti živé, výrazně ovocité, plnější dojem (i přes alkohol jen 12%), řízná kyselina, délka, ještě něco kvasničních tónů. Bavilo.
Weelfel 2010 Riesling byl prubířským kamenem práce s kyselinami. Ve vůni hodně mladičké, zatím stále ještě trochu kvasné, ale s pěkným mixem květin a ovoce a dost perspektivní. V chuti… inu s pořádnou říznou citrusovou kyselinou, tříchlapová záležitost, ale díky ovocitosti, extraktu, mineralitě a délka to nepůsobí jenom jako ta kyselina, byť je samozřejmě dominantním znakem. Chtěl bych ochutnat za šest měsíců, rok a dva, co to bude dělat. Gösinger Freiheit 2007 Riesling Reserve byl proti tomu skok úplně jinam, protože měl trochu zbytkového cukru (asi 12g/l) a po brutálně suché předchozí záležitost na úvod zapůsobil o dost sladším dojem, což se při druhém doušku spravilo, ale ten prvotní dojem už zůstal trochu zafixován (zajímalo by mne, jak by fungovalo opačné pořadí těch vín). Ve vůní vyzrálé žluté ovoce a lahvová zralost směrem k medu, mírná nasládlost doplněná pěknou kyselinou, citrusy, delší lehce karamelové doznívání. Povedené.
Scheiben 2010 Weissburgunder Alte Reben je ve vůni samozřejmě opět velmi mladý, sevřenější, čerstvě ovocný trochu do exotického ovoce. Suché, středně plné, lehce candy, kyseliny, mineralita, opravdu skvělá délka. Chce trochu času, ale mohlo by být opravdu bezva. A dobré osvěžení po té spoustě domácích rulandských bílých let předchozích, kde se člověk skoro nevyhnul výraznějším zbytkovým cukrům.
A na závěr dvě červená. EOS Pinot Noir Reserve je teplejší styl pinotu, sladší přezrálé ovoce, bylinky, pocitově trochu dřeva. Suché a hodně živé v chuti, docela výrazná kyselina, tříslo, pěkně postavené. Aeolis 2003 Zweigelt Reserve je víno už dost nazrálé, ale stále ovocité, s příjemnou linkou bylinkových (apatyka) vůní. Suché, čisté, bohaté v chuti, kořenitost, teplejší ovocný projev, delší doznívání s kávovými tóny. Hodně slušné. Ale ta bílá předtím mne přeci jen zasáhla o dost víc :-)
Moc sympatická ochutnávka to byla a doufám, že tradice bude udržena a příští březen se sejdeme znovu nad ročníkem 2011 :-) I nějaký ten špek z prasátek mangalica bych zase zvládl :o)
Odkazy: Hans Czerny a přehlídka pochoutek z Wagramu |Web vinařství
