Na Moravě prý nejdou udělat pořádná červená, říká se. Cosi o sluníčku, nebo tak něco. Blbost je to. Piju je pravidelně a leckterá jsou opravdu bezva a mohou konkurovat i produkci zemí více na jih. Byť dnešní zápisek možná nebude obhajobou tohoto tvrzení. Mrkneme se na tři lahve, dvě jsem dostal jako dárek a sám bych naslepo asi nekoupil, do jedné naopak vkládal velké naděje. A tou začneme. Nefiltrované Rulandské modré 2006 pozdní sběr z Vinselektu Michlovský, nejvyšší řady Vinum Palaviense (když tedy nebudete počítat vyloženě exkluzivní Premier) původem v mikulovské viniční trati Pod Svatým kopečkem, jsem otevřel jako domácí přípravu na nadcházející ochutnávku pinotů po pěti letech (byť zrovna tenhle kousek půjde až do druhého kola). Zelená bordeaux láhev, průhledná plastová záklopka, plný korek s potiskem (kvality spíše průměrné). Hodně mne baví vzhled vinět řady Vinum Palaviense, mají nápad. A těší mne i zadní viněta s různými detaily v češtině i angličtině, ideální záležitost na export :o) Co je ovšem v lahvi?
Tmavá granátová barva, bez větších známek zrání, překvapivě mladistvá. Efektní ovocitá vůně směrem do sladších tónů hraje prim, doplňují ji brusinky a bylinkovo-kořenité tóny apatyky. Projev je teplejší, jakoby poněkud přezrálý, v ovocitosti jsou krom švestek docela výrazné jahody až v takové té kompotované podobě, mírně se projevují těkavky a znát je nazrávání na lahvi. Docela fajn. V chuti čisté, suché a poměrně plné (ale alkohol jen 12.5%) ovocité, něco třísla, opět dojezd bylinkově-lékárenský, hodně slušné. Serióznější projev, takový pán v obleku, ale chybí tomu něco přirozené elegance, jako by ten oblek nosil trochu z donucení a necítil se v něm nejlépe. Problém je taky kyselina, která je hodně výrazná, což je dobře, ale zároveň poměrně dost ostrá a vzhledem k té sladce přezrálé aromatice až trochu nepřirozeně působící, po odeznění vína v ústech zůstane i mírně zelenější třapinový či nedozrále hroznový „verjus“ svíravý pocit. Upřímně jsem čekal trošku víc, obzvláště při vinotékové ceně atakující čtyři stovky, a možná až zbytečně moc. Ale mám k tomu spoustu poznámek a očividně mne to bavilo pít celý večer, to se počítá :-)
Druhým vzorkem je Vinařství Štěpán Maňák a Merlot barrique 2008 výběr z hroznů, z řady Exclusive, původem v obci Žádovice a trati Fěruňk. Trochu protáhlejší zelená bordeaux láhev olepená hromadou nálepek ze soutěží, od Vinum Juvenale po TOP 77 ČR, plastová záklopka, slušný plný korek a viněta, která mi vzhledem moc nesedí. Barva čistá jiskřivá tmavě rubínová. Vůně efektní, vyzrále ovocitá, trochu lahvové zrání, projev ležení v dubových sudech, kouř, kořenitost, mírně zelenějších tónů. Přístupná, jasná. V chuti suché, středně plné, sladčeji ovocité až trochu do marmeládova, dobře zakomponovaná kyselina, slušně dlouhé doznívání s tóny čokolády. Celkově ale poměrně jednoduchá (nevzrušující) stavba a struktura vína, prostě takové příjemné dobře udělané červené. Manželka dostala sklenku naslepo a pronesla něco ve smyslu: „nic zásadního, spíše levnější, nějaká snaha vytřískat z mála hodně, asi z Moravy“. Leckdy je na těhle různých slavných mezinárodních odrůdách, navíc prohnaných barikovými sudy, vidět až úporná snaha přesvědčit nás všechny, že i taková vína Morava dokáže běžně udělat. A dokáže (nedávno jsem fakt valil zrak na to, co v červených předvedl Valihrach), jen třeba tohle je cenová kategorie 300 – 400,- Kč a vína srovnatelné nebo lepší kvality koupím i z „předraženého“ Bordeaux za půlku. Což neznamená, že tohle večer s kusem masa nezpříjemnilo, jen za sebe důvod pro další nákup nevidím.
A na závěr Rodinné vinařství Jedlička & Novák a Cabernet Sauvignon barrique 2008 pozdní sběr z bořetické trati Čtvrtě. Zelená bordeaux láhev, plastová záklopka i špunt. Viněta fajn, kdysi jsem psal, že mi trochu připomínala ty ze Znovínu ke kterým mám sentimentální vztah. Hodně temná barva s fialovými odlesky. I ve vůni tmavě ovocité, takové lehce plastové sevřené. V chuti čisté, slušně postavené, středně plné, dobrá kyselina a dochuť. Tříslovin méně než bych čekal a vlastně ani ležení v sudech není znát nějak výrazně. Při srovnání s jejich cabernetovým Cuvée Tůfary stejného ročníku, velmi slibnou bohatou záležitostí, působí takovým poměrně jednoduchým a nevyhraněným dojmem, možná je to jen moc mladé (ale plastový špunt by napovídal, že spíše počítají s vypitím hned než archivací), ale nedokážu odhadnout, jak se bude vyvíjet. Nechal jsem to v karafě do druhého dne, aromatika se trochu otevřela a chuť mírně uhladila, ale stále šlo jen o takové běžné solidní červené, na které si druhý den ani nevzpomenu. Cena tentokrát spíše pod tři stovky, i za 240,- to koupíte.
