„To“ víno aneb legendární znovínský pinot

V rámci víkendové akce pro otevření nějakého speciálního vína, na které se nějak neobjevovala jiná příležitost, jsem odšpuntoval láhev, jejichž mnoho bratříčků mne posledních 7 let provázelo intenzivním novým koníčkem, kterým se stalo poznávání světa vína. Víno, které jsem sledoval od jeho počátků, předvídal mu obrovskou budoucnost (samotný Znovín uváděl archivační potenciál 6 – 8 let, nyní je tedy víno na jeho horní hranici) a považoval ho za jednu z červených špiček z Moravy, aby velmi rychle překvapilo svým netradičním (= žádným) vývojem v lahvi a pak se velmi rychle zlomilo do podoby, která nebyla dvakrát příjemná. Víno, u kterého jsem si ověřil, že na jakékoliv kvalitní předpovědi o archivačním potenciálu vína potřebujete takové zkušenosti a znalosti, které zdaleka nemám ještě ani nyní. Rulandské modré 2003 výběr z hroznů, původem v obci Strachotice a viniční trati U kamenů (mapku najdete u článku k dalšímu vínu ze stejné tratě), ze Znovínu Znojmo.

Na úvod nějaké ty technikálie, tak jak jsem byl zvyklý psát je na O víně:

Odrůda: Rulandské modré (Pinot Noir)
Ročník: 2003
Jakost: výběr z hroznů
Vinařská oblast: Znojemská
Vinařská obec: Strachotice
Viniční trať: U kamenů
Výrobce: Znovín Znojmo a.s. se sídlem v Šatově
Alkohol: 13,0 % obj.
Obsah zbytkového cukru: 4,6 g/l, suché
Obsah kyseliny: 4,8 g/l
Bezcukerný extrakt: 26,0 g/l
Číslo šarže: 283
Rok lahvování: 2004
Teplota podávání: 16 - 19 ºC
Doporučená archivace: 6 - 8 let
Objem lahve: 0,5 l
Cena: 150,- Kč (zásilková služba Znovínu)

Ochutnal jsem ho velmi záhy po vzniku a hned si do poznámek, v té době jsem ještě koketoval s tabulkami a body, zapsal „89 bodů; a bude lépe“, v roce 2005 pak doplnil poznámku: „Výborná záležitost, nádherná vůně, výrazné silné víno, hodně suché. Teď krásně pitelné, ale dovolil bych si tipnout, že za 3-5 let to bude opravdu úžasná záležitost“. Na začátku roku 2006 jsem pak sepsal tento úvod k recenzi jiného vína: „Jak už jsem psal v předchozích recenzích, mám poměrně slabost pro Pinot Noir. V našich podmínkách dává velmi zajímavá vína s moc hezkých charakterem. Jedním takovým je určitě výběr z hroznů ročníku 2003 od Znovínu (Viniční trať U kamenů, obec Strachotice). Prodává se za 150,- Kč v 0,5 l lahvi a už teď je to famózní kousek, ze které se ležením stane (doufejme) malý zázrak. Po ochutnání téhle záležitosti jsem neváhal a nakoupil pár kousků rulandy ze stejného ročníku i trati, ale pouze v jakostní variantě.“

Ale čas běžel. V červnu roku 2007 jsem byl na O víně zodpovědný za týden věnovaný odrůdě Rulandské modré. Jako „nultý vzorek“ jsem zvolil právě tento pinot a v souhrnném článku jej nechal popsat hned několika autory z portálu. Sám jsem napsal: „Víno, o kterém jsem prohodil pár slov na letošním Putování po vinicích se sklepmistrem Znovínu, a které je i pro výrobce poněkud překvapením. S podobnou záležitostí zatím nemají moc zkušeností, zraje velmi pomalu (až neznatelně) a není jasné, kam se posune. Jestli si bude držet současný neohlazený stav a pak se, za třeba čtyři roky, naprosto zhroutí. Nebo konečně nastoupí cestu „normálního" uhlazování v lahvi. Inu uvidíme.“ a pokračoval hodnocením „Barva je vysoká rubínovka bez výraznějších známek nazrálosti. Vůně je výrazná a především ovocná, nejznatelněji asi jemnější ostružinové a brusinkové tóny. Významně se projevuje kořenitost, jitrocelový a bezový likér a v pozdějších fázích po rozdýchání (návratu k vzorku po testu jižních přezrálých pinotů) se objevují masivně vegetativní tóny. V chuti je víno spíše plnější, ovocné chuti se o slovo hlásí živá kyselina i ostřejší tříslo. Za roky zrání mi přijde, že aromatika lehce ubrala, ale chuť se ohladila ještě méně, víno zraje neuvěřitelně pomalu a další vývoj ani perspektivu se už neodvažuji hádat.“ V té době už jsem ubíral z prvotního nadšení. Ale nebyl jsem ten nejméně drsný, ostatně se na článek podívejte sami, je to myslím pěkná sonda do pohledu různých degustátorů na jedno víno, najdete tam i popis Znovínu či hodnocení Víno Revue. Vína jsem měl tenkrát nakoupenu docela velkou zásobu a pravidelně otevíral.

Ale to už přichází rok 2008 a dnes již tradiční hodnocení českých a moravských pinotů po pěti letech u Pavla Jelena: „Pěkné srovnání se událo mezi výběrem z hroznů a jakostkou z trati U kamenů (Strachotice) od Znovínu. Výběr se chová v lahvi dost zvláštně, tahle konkrétní láhev byla z těch „podivnějších“, zato jakostka voněla klasicky, hutně ovocně se selskými a zemitými tóny, dost povedeně. V chuti bylo to víno možná trochu řidší, než bych býval čekal, ale na osmdesátikorunovou láhev hodně příjemné pití, které si kdykoliv rád zopakuji.“ Ano, tou dobou se vylupuje problém, víno se začíná poměrně brutálně lámat a v podstatě záleží, jestli bylo uloženo někde při pěti stupních, zrálo velmi pomalu a stále potěší šarmem co mělo v počátcích po nalahvování, nebo už bude… řekněme za zenitem. Od té doby jsem měl víno asi dvakrát nebo třikrát, ve všech případech šlo o variantu „lahve chovající se zvláštně“, prostě vína mimo. Projevovala podivný mix aromat, takovou zatuchlou řepu ve sklepě, která byla osudem mnoha dalších domácích pinotů a často se objevovala v prakticky libovolných vínech z Makedonie. Označení „makedonie“ se tak stalo trochu nešťastnou (z té země pochází kupa skvělých vín) zkratkou pro tento projev.

Nad tímhle pinotem už jsem v podstatě zlomil hůl a ponechával si v archivu poslední láhev, jako připomínku dob dávno minulých, kterou neměl to srdce otevřít a zjistit, zda půjde znovu o víno nepitelné či výborné. Nahlodal mne trochu Pavel Jelen zápiskem z října 2009, kde se svou  poslední lahví slavil docela úspěch a předvídal, že může dál ležet. A teď v sobotu padla ta poslední má. Korek měla jak nový, ani trošku vína neproteklo. Barva hodně tmavě rubínová, nazrálá jen minimálně, prakticky žádný depot. Okamžitě přivonění k ještě dost chladnému vínu rovnou z lahve přineslo obrovskou úlevu. Aroma výrazné, peckoviny a brusinky. Stav vydržel po nalití do sklenky, kdy se vyvalila ona odpudivá bramboro-řepní vůně v pořádné koncentraci a už víno neopustila po celé dva dny, kdy jsem ho za různých teplot zkoušel. Suché, středně plné, stále ovocité a vlastně docela slušně postavené v chuti. Ale k tomu neobroušené trpčí tříslo, nepříjemná zelenost a podivná pachuť v dojezdu, což první dojem definitivně pohřbí. Víno jsem nechával ve sklenkách vždy pomalu teplat a očichával a upíjel, ale většinou po pár desítkách minut sklenku vylil. Sem tam se zavanula třeba příjemná vůně mléčných karamelek, jitrocelového likéru nebo něčeho podobného, co víno provázelo ze začátku, ale to mohla taky nakrásně být autosugesce a přání otcem myšlenky.

Vlastně jsem rád, že to byla poslední láhev. Tohle víno se mne natrápilo už dost! I dneska, takového textu jen k půllitrové lahvi :-) Kdy naposledy jste měli znovínskou nulatrojku vy a byla to řepa nebo špičkové červené? A co jste otevírali o víkendu? Taky vás nějaké víno pronásleduje a vůbec se nechová tak, jak jste od něj očekávali?