Chuť na skleničku sherry

Každý druhý vinný blog je svým způsobem unikátním záznamem počátků alkoholismu, co si budeme namlouvat. Jednou z nich bude, společně se složkou dokumentů z léčení, bezva materiál pro studenty adiktologie :-) Nevím jak vy, ale já mám občas takovou náladu, že bych nejraději někomu jednu fláknul, a rozhodně se k ní nehodí otevřít si pěkné víno. Vím, že bych ho v tu chvíli prostě neocenil. Ale ta „chuť na skleničku“ (podporovaná navíc večeří, kterou si bez sklenky vína dovedu představit jen těžko) tu obvykle je. Co tak sleduji okolí, tak většina spíš používá obrat „teď bych potřeboval panáka“, ale to u mne nefunguje. S dobrými destiláty (a špatné se snažím nepít) to mám stejně jako s vínem, protože mi něco nevyšlo / spolupracuji s diletanty / budu platit pokutu kvůli pozdě vyplněným papírům pro nějaký úřad / někdo mne nas**l je nepiju :-) Přesto… i když mám podobnou „merde!“ náladu, rád si dám skleničku jednoho nápoje, který je jinak spojen spíše s takovým tím obrazem anglického džentlmena s úsměvem přijímajícího návštěvu, s broušenou karafou v jedné ruce a dvěma sklenkami v druhé. Řeč je samozřejmě o sherry.

Nevím čím to je, ale sebelepší sherry u mne nepodléhá náladám a mám pocit, že mi vždy chutná tak ji si ji pamatuju a mám rád, ať už zrovna slavím nebo je mi do breku. Sladká i suchá, lehká nebo plná, vytažená z ledničky a chladná či teplejší z komory, na biodynamicky nevhodný kořenový den jako byl včera… zážitek je vždycky stabilně příjemný. Není potřeba žádná dekantace a dlouhé přípravy, prostě vytáhnu doma vůbec nejobvyklejší malou tulipánovou sklenku, naliju, přičichnu… a je to tam, vždycky :-)

Zatím se ještě stále živím v oboru IT a vždycky říkám, že večer utíkám od exaktních čísel, dle požadavků seřazených sloupců v databázích a (teoreticky) předvídatelného chování algoritmů k něčemu složitěji uchopitelnému, nevypočitatelnému, živelnějšímu – vínu. Ale stejně mám rád podobné vinné jistoty jako u sherry, kterých se mi u běžných tichých i šumivých vín prostě nedostává.

No nic, to je zápisek jak kdyby venku zuřila podzimní plískanice, ale přitom se o slovo hlásí jaro a je až neuvěřitelné sledovat tu energii, kterou pumpuje do všemožných rostlin :-) Možná by bylo ideální vyvalit se na trávník, třeba by se podařilo z vyhřáté země a zelenajících se rostlin nějakou tu euforii vysát :-)

Co vy? Při trudné náladě abstinujete? Nebo jste typickým zástupcem kategorie „potřebuji panáka“ a vytahujete ze skříňky kupříkladu slivovici od příbuzných z Moravy? :-) Jak často se doma zaseknete, zašpuntujete láhev a řeknete si „už jsem toho dneska vypil dost, neměl bych…“?

Sherry články tady na blogu: Sherry suchá nepochopená i sladce omamná | Od Fino po Oloroso – dvanáct podob sherry | Dvanáct destilátem posílených vín