Klasický ročník, názory na Bordeaux 2010 a cesta z Margaux do Kalifornie

Ať chceme nebo ne, zrak vinařského světa, minimálně jeho „byznys“ části a davu vinných nadšenců, se momentálně upíná k Bordeaux. Jestli jim něco nejde upřít, a to už hezkých pár stovek let, tak je to obchodní nadání. Už jsem tu něco psal nedávno a od té doby se změnilo mnohé, například vyšla spousta profilů ročníku založených na degustaci. Vypadá to, že trh se tak nějak dohodl, že ročník bude prezentovat jako poměrně „klasický“ a srovnávat s opulentním ovocně přístupným loňskem, byť vína jsou v mnoha ohledech úplně jinde než dříve a jasně to demonstrují úrovně alkoholu. Klasická Bordeaux minulosti měla alkoholu třebas 12.5% a žila z něčeho úplně jiného, dneska není 14.5%+ nic neobvyklého (ostatně téma alkoholu bylo aktuální i loni). Netvrdím, že se s tím vína díky extraktu a kyselinám nesrovnají, jen mi ta snaha o nálepku „klasické“ nějak nesedí. V tomhle směru mne zaujal článek Jamieho Goodea, příznačně nazvaný „předchozí výkony nemohou být použity k předpovídání budoucích výkonů“. Bordeaux minulosti, které nádherně vyzrálo za 30+ let a dalších 20 se drželo, je něco úplně jiného, než to, co končí v lahvích dnes…

Kampaň En Primeur 2010 už se rozjela, na trhu se začínají objevovat první vína (o něco dražší než loni, zatím ne tragicky, ale jde spíše o základní kousky) a je fakt zábavné sledovat názory různých odborníků nejen na jednotlivá vína, ale především na ročník jako celek. Po přečtení textu od jednoho má člověk chuť raději nic nekupovat, druhý by ho zase přesvědčil vzít skoro všechno na co má. A celkově má kampaň zase švih, stále se něco děje. Ostatně pěkně se o tom rozepsal P.J., můžeme to sledovat místo fotbalu v televizi :-) Hvězdní hráči, překvapiví outsideři, body, tabulky, nečekaná překvapení, góly do vlastní branky… všechno tam je!

Zájemci o hodnocení od domácích obchodníků si mohou projet text Tomáše Domince („Vína roku 2010 jsou naproti tomu KLASICKÝM BORDEAUX, a to ve své dokonalé, krajní, extrémně silné podobě.“ … „Výsledná vína jsou nadstandardní prakticky ve všech parametrech – mají více alkoholu, extraktu, tříslovin i kyselin. Silná je i ovocná složka, byť není ve výsledném tvaru dominantní. Třísloviny jsou nádherně zralé, mocné, nevysušující. Potenciál vín k dalšímu zrání je obrovský. Z degustačního hlediska je pozoruhodné, jak (všeobecně) vyšší hladina kyselin dokonale vyvážila sílu extraktu a alkoholu. U elitních vín fascinuje jejich harmonie a komplexita, u vín běžných má někdy navrch výraznější tříslovina, která je ale, jak už řečeno, bezproblémová a zralá. “), Adolfa Kaliny („Červená vína ročníku 2010 mají skutečně enormně vysoký obsah kyselin, jsou naládovaná alkoholem, silným extraktem a výraznými taniny“ … „Tak objemná dávka kyselin jim dává ohromnou svěžest, navíc v kombinaci s velice tvrdými taniny také fenomenální dlouhověkost. Kdo tedy hledá vína s opravdu mimořádně dlouhou výdrží, v ročníku 2010 má šanci je najít.“) či Zlatka Míčky („Díky velmi dlouhému a teplému podzimu jsou vína všeobecně velmi dobře vyzrálá, extraktivní a plná. Nechybí skvělá vína plného, ale tradičního, elegantního charakteru, u nichž si vinaři možná až přílišnou přízeň počasí pohlídali. Ale velká část výrobců představila vína mohutná, extraktivní a oslovující s velmi vyzrálými, až nasládlými, taniny, bohužel s neúnosně vysokým alkoholem, pohybující se od 14,2° – 15°. Vína jsou díky tomu těžká, až unavená, postrádají eleganci a svěžest a nebudou vhodná k dlouhodobé archivaci.“) a zkusit si z toho něco odnést…

A jak se alkohol v Bordeaux blíží číslům, která jsou běžná u cabernetů z USA, začíná mít smysl vyměnit si zkušenosti :-) Francis Ford Coppola udělal odvážný krok, když zakoupil, kdysi velmi slavné a v poslední době s bag-in-boxy a víny do supermarketů spojené, jméno Inglenook a přejmenuje na něj svůj Rubicon Estate. Pravda, jejich současné vinice plochou a umístěním ne úplně odpovídají tomu, co byl původní Inglenook, ale tím se netřeba trápit :-) A aby snahu vytvořit ze svého vinařství americkou špičku dotáhl do úspěšného konce, najmul opravdového odborníka. Vinařství bude šéfovat Philippe Bascaules, který se po 11 let staral o legendární Château Margaux. Kdyby si nevěděl rady, přispěchá mu na pomoc létající bordeauxský konzultant Stéphane Derenoncourt (který jim ale pomáhá již nyní).

Momentálně jsem ponořen do parádní knihy Reading between the Wines od ryzlinkofila Terryho Thiese a právě na téma těhle různých konzultantů, her na Bordeaux mimo Bordeaux, technologií unifikujících víno do produktu a odtrhávání vína od místa jeho původu se rozepisuje docela hodně. Určitě spáchám nějaký delší, recenzi nepříliš podobný, článek. V knize je totiž jak spousta chytlavých „hlášek“, tak i mnoho otázek hodných zamyšlení (ne vždy se snahou na ně odpovědět). Včera zaujalo a pobavilo třeba tohle…