Morava vhodná k žehlení

O víkendu jsem přechutnával docela dost vín z Čech a Moravy na moc sympatické akci Vinaři z Podskalské, o které se rozepíšu ještě detailněji. Jedno z vín, živé lehké roséčko na letní popíjení, na sobě mělo značku žehličky. Podle manželky vinaře je prý vhodné právě do tepla k žehlení, protože ona „mnohem častěji žehlí, než leží u bazénu“. Prý dlouho váhala, zda to tam může dát, ale nakonec ji sám profesor Kraus přesvědčil, že je to dobrý nápad. A já si tak říkal, kolik dalších vín z Čech a Moravy, napříč cenovými kategoriemi a všemožnými přívlastky, je vhodných jen tak k žehlení či k nenáročnému popíjení a nenabízí nic víc, jen to nepřiznává na první pohled. Projížděl si své orientační značky u jednotlivých vzorků a cestou z ochutnávky dával dohromady nějaký obrázek, jak vlastně vnímám domácí vína a proč se mi ve sklence doma objevují čím dál méně (stále dělají 2/5 toho, co se u nás vypije, a že toho není málo), respektive už prakticky vůbec nekupuji lahve naslepo a spíše je jen zkouším na větších degustacích či při průřezových ochutnávkách sortimentem jednoho vinaře. A to, co mám doma pravidelně, je od poměrně hodně úzké skupiny snad jen pěti vinařů, neustále se opakující vína o kterých už tu vlastně ani moc nepíšu.

Tak nějak jsem zjistil, že Čechy a Moravu poměrně pravidelně kupuji (po ochutnání a když mne vyloženě potěší) v cenové kategorii do 150,- Kč, s přimhouřením obou očí a při hře na vlasteneckou notu možná do dvou stovek (tj. ve výsledku někde okolo 7€), kde jsou vinaři schopni nabídnout příjemná fajn vína, leckdy opravdu výborná a občas dokonce vyloženě skvělá. Typicky ne lepší než stejně naceněná vína z Rakouska, Německa, Maďarska, Itálie, Portugalska nebo dokonce Chile či Austrálie, ale i opravdu výjimečné kousky se najdou (a býval bych za ně rád zaplatil i víc). Ale jak cena stoupá, tak kvalita (potenciál ke zrání, komplexita vína, zajímavost) už zdaleka tolik ne, spíše se množí nápisy „exclusive“ a jim podobné na vinětě. A pokud už kvalita významně stoupá, jedná se spíše o jednotlivá vína, izolované úspěchy, spíše než stabilní každoroční výsledek konkrétního vinaře. Přijde mi, že spousta vinařů má tendenci udělat „velká“ vína, kde ale velikost vzniká pouze použitím barrique sudů, navýšením ceny o dvě stovky a použitím dražšího typu lahve, ovšem výsledek zdaleka není o tolik lepší než jejich základní podoba téže odrůdy. V momentě, kdy se ceny přehoupnou přes 200-250,- Kč (8-10€) a pokračují dál, najednou se nůžky rozevřou opravdu hodně a okolní vinařský svět začne našim vínům rychle unikat.

Možná to je jen můj problém, ale když si vezmu desetieurové lahve (tj. 230 – 250,- Kč), tak mnohem snadněji zakoupím i naslepo opravdu výborně připravená vína, navíc s poměrně snadno odhadnutelným základním stylem projevu dle místa původu, prakticky odkudkoliv spíše než z Moravy, kde se spálím velmi snadno. Ve Francii či Itálii je prostě cena, u vín dostupných normálním smrtelníkům, znatelně lepším ukazatelem než u nás. Navíc se u domácích vinařů mohu mnohem méně spolehnout na to, že víno, které bylo jeden rok nějaké, bude ten další alespoň stylově podobné. A rozhodně nejde jen o pochopitelný vliv ročníků, které se v našich zeměpisných šířkách podepisují opravdu hodně. Prostě třeba u vín z Alsaska (abych dal za příklad nějakou oblast, kde jsou rozdíly v počasí také velké) mohu u producenta sledovat lepší a horší ročníky, ale zároveň se poměrně dobře spolehnout na to, že tu či onu odrůdu dělá nějakým zavedeným způsobem. A jeho Pinot blanc nebude jednou suchý, další rok polosladký a třetí se u něj nebude testovat vliv ležení v dubových sudech na kalech. Sice vím, že je na Moravě alespoň stále co nového ochutnávat, člověk musí být ve střehu a je to vlastně docela zábava, ale trocha spolehlivosti by neškodila :-)

Je mi jasné, že tohle spoustě lidem přijde jako nechutná generalizace (což je, navíc jde čistě o můj současný subjektivní pohled, jako ostatně vše na tomto blogu, a třeba budu mít za rok či dva neodbytnou chuť tenhle článek smazat, aby mi tu nestrašil) a nesmyslná kritika vín, která slaví čím dál větší úspěchy (ale netahejte sem medailové výsledky ze zahraničí, abych nemusel znovu lovit výsledky Holandska, Japonska a podobných „vinařských velmocí“; taktéž je vhodné podívat se, kdo ze zahraničí s našimi víny vlastně soupeří a jak se tam vyskytují opravdu slavná jména spíše řídce… v Chardonnay du Monde, kde se do TOP 10 dostal i jeden z našich nejlepších menších vinařů, proti němu stál a špičkově se umístil francouzský „král božolé“, Les Vins Georges Dubœuf s roční produkcí desítek milionů lahví nejčastěji těch úplně nejobyčejnějších vín, navíc v roce 2005 usvědčený z podvodu) a jejichž kvalita prakticky každoročně stoupá. Stoupá (byť ceny možná i rychleji a nekopírují kvalitu), ale leckdy mám pocit, že je spíše méně a méně vín problematických, ale počet pro mne vyloženě nadprůměrných či skvělých se zas tak rychle nezvětšuje. Při náhodně chutnaných domácích vínech i při větších degustacích málokdy uděluji víc než jedno + (viz vysvětlivky níže), největší část poznámek je bez značky, menší část s jedním +. Na čemž není nic špatného, protože - a -- dávám také docela zřídka, prostě proto, že domácí vína jsou čím dál častěji technicky bezproblémově zvládnutá.

Jen pro zajímavost (kdybych třeba ve vinném opojení nechal na degustaci poznámky a někdo je začal studovat a pro osvětlení řádků výše) uvádím ty značky, které si na ochutnávkách k vínům zapisuji. Nejde o bodování, spíš jakýsi rychlý orientační nástřel, abych věděl, ke kterým vzorkům se vracet a co mne v tu chvíli nejvíce zaujalo bez nutnosti pročítat komplet celé poznámky. Jde o absolutní údaj (= pro Grand Cru Burgundsko a stokorunová jakostní vína platí totéž; cena, původ ani kategorie nehrají roli), což ale neznamená, že levný kabinetní muškát nemůže dostat +++ a naprosto mne omámit. Funguje to přibližně tahle (a vznikají tam i půlené stavy typu +(+), tedy na hraně + a ++):

-- vadné / nepříjemné
- slabé, podprůměrné, nudné
Bez značky: obyčejné, pitelné, korektní, nevidím ale důvod pro nákup
+ slušné, příjemné, bez problémů bych popíjel doma
++ skvělé, chtěl bych pít doma a často / zakoupit
+++ zásadní setkání, povznášející zážitek, chci láhev hned (pokud na to mám)

No nic, to jen tak při pondělku. Možná jako mírně vybití frustrace nad tím, že v poslední době jsem doma opakovaně otevřel domácí víno co poměrně zklamalo, ale z několika zahraničních kousků byl v podstatě dost nadšen a zaplatil za ně, i s maržemi dovozců, stejně nebo méně (kategorie 8 až 10€). Nějak mne to prostě štve, protože bych byl strašně rád, aby ten poměr konzumace nebyl 2 domácí vína na 3 zahraniční, ale třeba 4:1 :-) Jenže… ty peníze zas není tak snadné vydělat a ve výsledku mi nejde o to, abych měl co kritizovat na blogu, ale chci si večer doma po práci s ženou otevřít dobré víno a mít se fajn.

P.S. Vzpomínám si, že jsem tu o něčem podobném psal dříve, tentokrát k tomu chtěl adoptovat špačka :-)