N téma vlivu tvaru sklenky na víno jsem se tu rozepisoval už několikrát a dnes se budu věnovat jen reportáži z téhle konkrétní akce. Zájemci mohou navštívit následující články: George Riedel a skleničková show, Testování vlivu sklenky na víno, Výsledky ankety „Speciální sklenky na různé odrůdy/oblasti…“ či Vypijete více vína z velké sklenice?
Akce v sálu hotelu Mandarin Oriental byla zaměřena spíše na začínající konzumenty, ale stejně jsem neodolal, Riedelové sem nejezdí zas tak často. Maximilian nebyl takový šoumen jako jeho otec, vše se neslo v trochu vážnějším a techničtějším duchu, ale přeci jen se trochu rozehřál při prezentaci dekantéru – bylo prostě vidět, jak k němu má blízko. Musím říct, že i po letech, kdy si se sklenkami pravidelně hraju a provádím různé experimenty, mne stejně dokáže znovu překvapit, jak velký efekt na aromatiku a, pokud víno jen pijete a degustačně neválíte po celých ústech i na chuť, mohou různé tvary mít. Riedel použil pěkné přirovnání, že při golfu taky nejde hrát všech 18 jamek ideálně jednou holí :-) Prezentace svůj účel splnila a myslím prakticky každého dokázala přesvědčit, že popřemýšlet nad tím, z čeho víno pije, má smysl. A to se počítá. Zároveň mne ale ve dvou věcech dost zklamala.
S jednou jsem trochu naštval Maximiliana už před degustací – vyjádřil jsem svou nelibost, že jako „joker“, sklenka pro srovnání, je použit obyčejný plastový kelímek. Prezentující strávil dost času tím, aby všem vysvětlil, že akce srovnává jednotlivé sklenky mezi sebou a vliv tvaru kvalitního skla na projev vína, ne sklenky s kelímkem. Že je tam jen jako „nádoba na přelevání“ a nejde o demonstraci, že Riedel je lepší než plastový kelímek. Fajn. Následně ale sám sebe popřel, když mluvil o tom, jak kupa vinoték a podobných podniků dává ochutnat právě z kelímků, že právě z nich lidé víno pít začínají (coca-cola generace), jak má kelímek vlastně tvar jako některé běžné sklenky. A následně i podporoval srovnávání vůně vína ze sklenky a kelímku (kde, nutno uznat, bylo cítit prdlačku a většina vín působila dost neutrálně bíle/červeně). Už vidím, jak někdo říká kamarádům, že byl na bezva akci, kde mu předvedli, že z luxusních drahých sklenic víno voní lépe než z kelímku… budou se na něj dívat jako na magora. Riedel prezentaci s kelímkem prý dělá po celém světě a nejde o volbu místního distributora, nikde nepoužívají jako jokera nějakou obyč sklenku (klasická degustační OIV se přímo nabízí; samotné AdVivum při svých akcích používá otevřenou širokou sklenici z IKEA, která aromatiku devastuje úplně stejně jako kelímek). A to mi prostě přijde pod jejich úroveň a prestiž, kterou si jméno Riedel ve vinném světě drží. Ale možná jsem taky jediný, komu tohle přijde podivné.
Druhý problém jsem viděl ve snaze zesílit dojem z nevhodné sklenky obraty jako „a teď si předvedeme, jak tohle krásné víno úplně zničit“. Fajn, prodávat je třeba. Ale nepřijde mi příliš chytré ukazovat, jak se barikované Chardonnay vyloženě pokazí v ryzlinkovce, pokud je zároveň tahle sklenka považována za téměř ideál pro univerzální degustační sklo. Samozřejmě, že pokud si chcete víno opravdu vychutnat, je ta správná sklenice (z velké části čistě psychologicky, pokud víte, která je ta „správná“) o dost lepší, ale tvrdit, jak ryzlinkovka to či ono víno úplně zničila, pokud ji zároveň desetitisíce profesionálů i nadšenců (a věrozvěstů důležitosti vhodného skla) používají na degustacích na všechna vína … no nevím.
Sklenku na Cabernet (řada Grape, model 404/0, určeno i na Merlot, bórdó směsky a různá výraznější barikovaná červená) bylo možno vyzkoušet s Château Martet 2007 (foto v titulce článku), stoprocentním merlotem původem v Sainte-Foy-Bordeaux, vínem od rodiny Mitjavile (přechutnával jsem dříve různá vína z jejich produkce, včetně famózního „Bordeaux burgundského střihu“ Tertre Rôteboeuf a krásného Roc de Cambes, ale nějak se nedokopal k článku). Temně ovocité, výrazné, švestka, mladé a teprve na cestě. Poměrně hodně výrazné dřevo až do kávy. Suché, čisté, plnější, parádní kyseliny, pěkná struktura, hodně třísla. Hutné slušné Bordeaux. Ze sklenky na pinot se projevovala více živočišnost a první dojem z chuti byl až nepříjemně hořký.
P.S. Fotku Maximiliana tu nemám, během akce jsem zjistit, že na archu se sklenkami je uveden zákaz pořizování záznamu a profesionálních fotek… nechtěl jsem riskovat, že můj fotoaparát bude vypadat profesionálně :-) Obzvláště po té výtce kvůli kelímku. A na následné večeři, kde jsem si chtěl Riedela vyfotit, jsem ho úplně minul. Možná někde seděl v jiné místnosti a v poklidu jedl, ale tak nějak jsem čekal, že stráví nějaký čas se svými zákazníky, prostě to setkání bude nad rámec neosobního sledování z davu. Část účastníků určitě šla na večeři právě kvůli němu. Samotná večeře, v restauraci Essencia pod taktovkou Jiřího Štifta, byla povedená, byť přes veškerý kvalitní servis a výborně připravená jídla ceně přesahující 100€ na osobu neodpovídala (a bonus v podobě Riedela vidět nebyl… ale na Facebook pak hodil fotky, jak popíjí Sassicaiu u konkurence).
