Přehlídka německých vín – ryzlinky, pinoty i nečekaná překvapení

Minulý čtvrtek se Pavilonu Grébovka uskutečnila ochutnávka několika desítek německých vín, často i se zástupci vinařství, které do ČR nadšenecky dovážejí Mikuláš Cylek a Petr Kos z jinak především projektové kanceláře CC PLAN (web tu, ale zatím prázdný, lepší požádat mailem o ceník). Ostatně jsem se o jejich sortimentu zmiňoval už několikrát dříve, nejvíce v článcích Mladé i vyzrálé Ryzlinky a Pinoty od Rýna (prezentace vinařství J.B. Becker) a A přišla Domina s velkýma… strmými svahy (Weingut Werner Höfling). Krásné počasí a příjemná pohodová atmosféra skvěle dotvářela dojem z často opravdu výborných vín, od základních kousků na jen tak pití po ambiciózní záležitosti, navíc prodávaných za hodně férové (= na rozdíl od nabídky mnoha jiných dovozců nemám potřebu nakupovat totéž sám v zahraničí) ceny. Neustále jsem obracel trochu nešikovně připraveným katalogem ze strany na stranu a vybíral, kam zainvestuji své žetony. Nakonec, čas je mrcha, neochutnal zdaleka vše co bych si přál, ale i tak bych si velmi snadno vybral nejednu láhev domů. A navíc zažil pár příjemných překvapení.

A začneme na Mosele, společně s Rýnem měla (logicky) největší zastoupení. Asi největší hvězdou přehlídky, papírově bezpochyby, bylo na ryzlinky orientované (mají je na na 9/10 z celkových něco přes 16ha vinic, obhospodařují i slavné polohy Wehlener Sonnenuhr, kam sluneční hodiny nakreslil v roce 1846 Jodocus Prüm a keře jsou často hodně staré a ještě pravokořenné, či Ürziger Würzgarten) Weingut S.A.Prüm. Vína představovala (bezproblémovou angličtinou, kterou se ostatně šlo domluvit i u většiny ostatních vinařů, byť němčina mohla být výhodou) Saskia Andrea, dcera současného majitele. Vína typicky kvasí v nerezu dokud se jim chce a pak jdou do starých 1000l dřevených sudů, kde si poleží pár měsíců před lahvováním.

Riesling S.A.Prüm Solitär trocken 2009 byl krásný čistý základní rýňák, svěží, živý, bezchybně postavený. Vliv modré břidlice (kterou ale mají na mnohých dalších vinicích) demonstroval Riesling Prüm Blue Kabinett trocken 2009, tvrdší, řízný, jakoby kamenitý. Pěkné srovnání poskytl Riesling Wehlener Sonnenuhr „Devon“ Kabinett trocken 2009, grepově citrusový, s parádní kyselinou, bezvadně postavený, s Riesling Wehlener Sonnenuhr „Alte Reben“ Spätlese trocken 2007, starším vínem ze stejné vinice a starých (60+ let, výsadba v roce 1945) keřů. Tenhle kousek byl nazrálejší, silnější, minerální, citrusový a bylinkový, kulatější, medový, krásný. Stále ještě na cestě k velikosti, možná o trochu méně řízný než by se mi líbilo, ale hodně dobrý. Riesling Bernkasteler Lay „Grand Ley“ Großes Gewächs trocken 2009 byl sevřený, mladičký, hutnější a skvěle postavený, ale zatím nedával moc a byl zavražděn nesmyslně brzy. Zato Riesling Graacher Dompropst Großes Gewächs trocken 2007, byť stále mladý, předvedl výšiny do kterých tahle odrůda dokáže stoupat. Elegantní, nazrálý, plnější až hutný, živý a vzrušujícím způsobem šimrající na jazyku, minerální, dlouhý. Ještě pár let a bude to bomba. Jméno Prüm najdete i u dalších vinařství (a z některých postupně vymizelo), Jodocus Prüm rozdělil vinice mezi svých sedm dětí. Už jsem tu dříve hodně nadšeně psal o víně od Jos Christoffel Jr., to je další z potomků.

Až těsně před odchodem (dokonce jsem skleničku s většinou vína donesl až domů, aby ochutnala i žena a věděla, proč jsem se tak zdržel) jsem přechutnal jediné víno od Weingut Frank Brohl, eko vinaře pracujícího se dřevem, bez umělých kvasinek a tak (nechápu, že jsem se na ně nevrhl hned na začátku). Riesling Pündericher Nonnengarten Spätlese trocken 2008 byl ale taková pecka (a přitom za ni chtějí jen tři stovky), že se k jejich vínům určitě ještě vrátím a projedu jich více. Hutné, medové, minerální, bohaté, klasické. Parádní kyselina, med, bylinky, plnost, délka, skvělá kyselina.

Z Weingut Ulrich Schumann jsem ozkoušel Lieser Rosenlay Riesling Feinherb 2009, efektní nasládlou záležitost, delší, s dobrou kyselinou. A také Lieser Niederberg-Helden Riesling Auslese 1999, víno které jsem už dříve naslepo zakoupil na domácí ochutnávku starších a starých ryzlinků. Nazrálé, zemitější, medové a květinové, v chuti i přes výraznou sladkost lehké (až mi přišlo, trochu paradoxně vzhledem k přívlastku, téměř řídké), medové.

Poslední představované vinařství z Mosely, rodinné Weingut Pauly hospodařící na 5.5ha, nejprve zaujalo vinětou. To, co při běžné poloze lahve na stole připomíná hory, je ve skutečnosti obličej třech generací vinařů z profilu, demonstrující především jejich výrazný nos. Dovolil jsem si jejich profily na fotografii doplnit ještě obličejem dovozce, Petrem Kosem. Srovnal jsem dvě mladé desítky (i v Německu to byl leckde ročník až nečekaně vysokých kyselin, ale především nasládlá vína jsou díky tomu prý hodně zajímavá) Riesling Helden QbA trocken 2010, víno mladé, ovocité, pěkně postavené, suché, živé, seriózní, dlouhé, opravdu pěkné, s Riesling Generations QbA feinherb 2010, kouskem o něco plnějším, se znatelnějším cukrem dobře vyváženým kyselinou, ovocným, mladičkým, o kus jednodušším ale stále povedeným. Paulyho ryzlinky jsou trošku netypické, ale za pozornost stojí. Riesling Drei Helden Spätlese feinherb 2008 byl znatelný odskok od mlaďochů předtím, víno již znatelně nazrálejší ale stále mladistvé, citrusové, sladší a kulatější, vyvážené, bylinkové, příjemné.

Rýn prezentoval Weingut J.B.Becker, ale jelikož jsem je zkoumal detailněji dříve, protentokrát jsem vynechal. Z družstva Weinland Rheingau (o jejich „classic“ rýňáku jsem tu už psal) se vyplatilo pár vín projet, už pro jejich ceny, které se pohybují mezí 120 – 160,- Kč. Položil jsem i dotaz, zda se nechystají nahradit otravné plastové špunty šroubovým uzávěrem – prý časem asi ano, ale bude to stát peníze, takže to ještě potrvá. Jejich Riesling Eltviller Taubenberg QbA halbtrocken 2010 je čistý, živý mladičký ryzlink aromaticky do ovoce, žlutého melounu, nasládlý ale s bezva kyselinkou, snadno a bezproblémově pitelný, ani v nejmenším ne nudný. Pro milovníky slaďáků je tu Riesling Oestricher Lenchen QbA lieblich 2010, na mne už sladký až trochu moc, ale stále aromatický a na rozdíl od mnoha domácích výběrů z hroznů to má i fajn kyseliny. Jo a stojí 120,- Kč, krása. Riesling Kiedricher Sandgrub QbA trocken 2009 je jednoduchý, snadno pitelný lehčí rýňák, lehce nazrálý, sympatický. Riesling Hochheimer Daubhaus Kabinett trocken 2009 byl opět nazrálejší, do medu a bylinek, minerálnost tam byla, mírná nasládlost, dobře se to pilo. Poměr ceny ke kvalitě hodně slušný, nic víc a nic míň.

Dobrým zjevením bylo Weingut J. Koegler, se zábavným a zajímavým vinařem, který si věci dělá tak trošku po svém (dřevo, promíchávání na kalech, různé experimenty, dělá konzultanta pro vinařství v Číně, k některým vínům doporučuje jako ideální párování doutník…). Přátelí se s rodinou Hirtzbergerových z Wachau a vůbec má k téhle oblasti blízko. A tak si řekl, že když jim tam pěkně jde Riesling i Veltlín, proč totéž nezkusit i v Rheingau. A před dvanácti lety do toho šel, jako jediný v téhle oblasti, a má vysazeny 2ha (v celém Německu je nyní veltlínu hektarů sedm). A aby to nestačilo, tak ho zkouší i fermentovat v novém dřevě. Prostě trochu úlet.

J. Koegler Grüner Veltliner Qualitatswein trocken 2010 bylo víno suché, živé, lehčí, s hodně výraznou říznou kyselinou, zajímavé, dobře pitelné. J. Koegler Eltviller Sonnenberg Grüner Veltliner 2007 kvasil a ležel rok v 500l sudech a sud se v aromatice projevuje opravdu hodně, doprovází ho květiny a očekávání minerality. V chuti znát alkohol 14%, ale samotné víno vyloženě plné není, spíš jen poměrně výrazné a docela dlouhé, dřevem hodně ovoněné, přitom dobře pitelné. Pro mne zajímavost než něco co bych koupil. A dokonalý adept na slepou degustaci :-)

 
Projel jsem i prakticky všechna jeho další vína, ryzlinky, a povětšinou to bylo hodně dobře zvládnuté pití, modernější, čisté, ovocité. Zaujal mladičký J. Koegler Riesling Alta Villa 1467 Feinherb 2010 (rok v názvu připomíná vytištění Vocabularius ex quo, latinsko-německého slovníku, ke kterému došlo pod vedením Johannese Gutenberga v městě Eltville, kde vinařství Koegler sídlí), aromatický, ovocný (žlutý meloun), s perličkou na jazykou, trochou cukru a bezva kyselinou, efektní. J. Koegler Eltviller Sonnenberg Riesling Erstes Gewächs 2009 si poležel ve velkém 3000l sudu na kalech a je to víno pomalu nazrávající do bylinek a medu, elegantní, čisté, s vyváženým zbytkem cukru a kyselinou, delší, opravdu dobře postavené.

S dalších německých oblastí jsem se zastavil u Weingut Höfling z Franken (delší report jen o nic už tu byl) a projel si hlavně sylvány. Od mladičkého, svěžího, květinovo-citrusového, neuvěřitelně sympatického, krásně lehce pitelného Silvaner Gössenheimer Homburg Kabinett trocken 2009, přes plnější, minerální, trošku zaprděný (chce rozdýchat), medový, strukturovaný a hutnější Silvaner Stettener Stein Steillage Spaetlese trocken 2008, po totožné víno (ale z redukovanější sklizně) školené v barrique sudech, Silvaner Barrique Stettener Stein Spaetlese trocken 2008, víno intenzivní, s hodně znatelným sudem až do kávy, suché, plné, strukturované, delší, teplejší, koncentrované. Ten lehký parádní kabinet u mne ten den jasně zvítězil :-)

Z Pfalze měla být přítomna vína Weingut Theodor a Thomas Sippel, ale z logistických důvodů (dorazila až těsně před degustací po delším pobytu u spediční služby a to by asi nemělo smysl otevírat) nakonec nebyla. Zato šlo ochutnat vína od třech zástupců uskupení Gipfelstürmer z oblasti Mittelrhein – Weingut Philipps, Weingut Pieper a Weingut Schneider. Z důvodů pro mne naprosto nepochopitelných jsem se k nim vůbec nedostal. No možná to bylo proto, že jsem se zasekl hned vedle u Winzergenossenschaft Mayschoß-Altenahr, jednoho z nejstarších vinařských družstev (fungují od roku 1868, momentálně na 121ha vinic a s roční produkcí zhruba 1.100.000 lahví) v Německu, z na červená vína zaměřené oblasti Ahr. Desítka vín, povětšinou Spätburgunder (+ jedno Jakubské a jednou Domina), tedy Pinot Noir / Rulandské modré. A byla to jízda od jednoduchých, ale čistě provedených vín na pití, po seriózní pinoty burgundského stylu, byť pravda trochu rustikálnější a drsnější.

Už základní Ahr Spätburgunder Qualitätswein trocken 2010 bylo sympatické, mladičké, malinovo-jahodo ovocité, čisté, snadno pitelné červené. Zaujalo Jubilaumswein 140 Jahre Ahr Spätburgunder QbA trocken 2009, čistý klasický mladý pinot, s pěknou kyselinou, dobře postavený, peckovinové ovoce, tříslovina, sympatické. Hodně slušná byla obě vína z Edition Ponsart, jak Nr. 20 Ahr Spätburgunder QbA trocken 2009 tak Nr. 19 Goldkapsel Ahr Spätburgunder QbA trocken 2008 (ten o kus lepší). Oboje dobře strukturovaná vína, silnější, efektní, s pěkně zapracovaným dřevem, trochou vesnického dvorku, ovocitá, delší, s hodně výraznou kyselinou a potenciálem dalšího vývoje. Úplně nejlepší ale byl Pinot Noir R Ahr Spätburgunder Qualitätswein trocken 2008, s pinotovou barvou, nazrálé, efektní, bohaté, burgundského střihu, vrstevnaté, delší, s krásně spojeným ovocem, kyselinami, tříslovinami. Dlouhé, fakt bezva. Družstvo z oblasti jména nepříliš slavného a podívejte se na ně! :-)

Závěrem? Mrkněte na komplet galerii fotek, třeba. Byla to moc fajn akce, jedna z nejpříjemnějších za hodně dlouhou dobu. Dobré skleničky (a možnost je snadno umýt), plivátka, vína, vinaři, vinní nadšenci a na stolech domácí sádlo se škvarky… je třeba víc? :-)