Bodování vína je ošemetná věc a spory mezi odpůrci systému a jeho podporovateli neberou konce. Řadím se spíš mezi odpůrce, nějak vyloženě mi body nevadí, ale sám je používat nechci. Ostatně už je to přes tři roky, co jsem tu sepsal článek Proč neboduji vína, a jsem moc rád, že bych na něm ani dneska nemusel moc změnit. Nedávno jsem se tu zmiňoval o systému značek, které používám na degustacích, a psal tu také o zajímavém experimentu, který v podstatě dokazoval, že medaile ze soutěže o kvalitě vína neříká zrovna moc (a body, po pravdě, jsou na tom podobně… obzvláště v případě, že jde o průměr od několika hodnotitelů). Snažil jsem se tu popsat, jak by měla fungovat dvacetibodová tabulka, kterou s oblibou przní na domácích koštech. A nedávno narazil na sympatický manifest Score Revolution (www.scorevolution.com), za kterým sice stojí konkrétní vinařství, ale i tak vypadá docela upřímně. O co jde?
Podpisem manifestu odmítáte bodové hodnocení vína jako příliš velké zjednodušení a přehlížení skutečné podstaty obsahu lahve. V případě, že jste vinařství, tak stvrzujete, že nebudete posílat vína na hodnocení užívající body. Jako obchodník se zase zavazuje nepoužívat bodová hodnocení k podpoře prodeje vína. Podepíšete? :-) Pobavil mne Doug Cook z vinného vyhledávače Ablegrabe, který na Twitteru napsal: „Drahý obchode s vínem: pokud bude váš newsletter obsahovat text ‘body’ v titulku, tak se odhlásím z odběru.“. Naprosto chápu, taky mi maily (ale je to spíš záležitost zahraničí) nabízející devadesátibodová vína či „vína hodnocená Robertem Parkerem 95+“ pijí krev. Přijde mi to jako degradace velké části toho, co mám na víně rád. Na druhou stranu z obchodního hlediska je to bezva záležitost, jak to tak vypadá.
Ale dost už bodů, jsou tu i další zajímavá čísla. V ročníku 2010 a tedy poslední kole souboje Francie s Itálií o to, kdo je největším producentem vína na světě, zvítězila Itálie. Výsledné skóre je 4.96 miliard litrů vs. 4.62 miliard. Itálie také vyrobila o 20 milionů litrů více prosecca než Francie vína v Champagne, hrůza! Na objem peněz, které za svá vína dostane, ale Francie stále bez nejmenších problémů vede (a zrovna Champagne v tom hraje dost velkou roli). Zajímavé je, že vinná kultura ve Francii se prudce mění, během dvou generací klesla spotřeba vína o tři miliardy lahví, lidé stále častěji pijí jen pro potěšení a ne úplně běžně k jídlu. Současná průměrná spotřeba dospělého Francouze je láhev týdně. Myslím, že z podobné spotřeby by kupa vinařských zemí, tu naši nevyjímaje, byla nadšená. Pro Francii to ale znamená dost vážné problémy.
Žádné nadšení mezi fanoušky jejich vín prý nevzbudila zpráva (viz například Wine Spectator), že Zdeněk Bakala a Charles Harman kupují jedno z tradičních a nejstarších jihoafrických vinařství (je postaveno na podniku, který vznikl již v 17. století), Klein Constantia. A to i přesto, že hodlají zachovat tamní vedení, včetně současného sklepmistra. Jestli Bakalovi ještě něco v rozpočtu na vinaření zbylo, tak by mohl vrazit pár milionů do vinařství Kolby, které bude při současných problémech Sazky nejspíš na prodej.
Když nebudete mít co dělat, můžete si přečíst vinná odhalení Pavla Suchánka z ODS. V očividně zásadní diplomové práci na jedničku se dozvíme například to, že “Vína určená k okamžité spotřebě není vhodné dlouhodoběji skladovat.”
Co všechno dáváte do stroje na presso? Dost mne zaujala varianta s čajem-nečajem Rooibos, vypadá to velmi lákavě!
