Námluvy Bordeaux s Asií jsou čím dál výraznější, krom snad až příliš velkého spoléhání se, že tamní (řeč je hlavně o Číně) trh vykoupí všechna velká vína i když USA a část Evropy nebude mít zájem, teď Château Margaux zvolilo nového sklepmistra (jejich současný odchází do USA, psal jsem o tom dříve), kterým se stal Thomas Do-Chi-Nam :-) Do toho Čína nakupuje celá vinařství a jejich komplet produkci hodlá prodat na domácím trhu (viz výborný článek na New Bordeaux, který se dotýká i investic do vína a dalších témat), kompletně tak přetrává tradiční distribuční kanály. Na Wine Life se zase objevil zábavný text o věštění nejlepších vín skoro libovolného moderního ročníku v Bordeaux. Taky si tipnete, že v TOP 10 bude určitě… ehm… Pétrus, Cheval Blanc, Ausone nebo/a Angélus, Lafleur, Lafite, Haut-Brion, Margaux a Latour? A ani není třeba ta vína chutnat. Ale na druhou stranu jsou takovéhle jistoty ve světě vína něco nevídaného :o) Jo a proč kupovat vína v En Primeur (ale je fakt švanda tu kampaň sledovat), když stačí ve francouzském supermarketu přehodit štítek s cenou a zaplatit za nějaké top víno třeba jen 3€.
Nedávno jsem tu psal něco málo k novým VOC a tak trochu se dotýkal určité nevyzrálosti místního trhu a vnímání terroir. Ale nejsme v tom sami! Italové zrovna řvou ohledně nových DOCG. Tvrdí, že udělaní mnoha těchto nejvyšších označení je zpolitizované (protože minulý i současný šéf ministerstva zemědělství je z Veneta a tak jim nadržuje), nereflektuje kvalitu vinic a tak. Teď je taky otázkou, zda zákazník vůbec nějak vnímá rozdíl mezi DOC a DOCG, že jo.
Matesola se ve svých již pravidelných článcích pro Lidovky tentokrát zabýval tím, kdy je možno vrátit víno v restauraci. Jen houšť a větší kapky, podobné texty jsou třeba!
