Výsledky ankety „Nejčastěji otevírám vína v kategorii sedmička za…“

Skončila další anketa, tentokrát vás nutila trochu počítat, ale přesto se jí zúčastnilo rekordních 371 hlasujících. Ptal jsem se, do jaké cenové kategorie spadají vína, která otevíráte nejčastěji (tj. ne kolik nejvíce jste ochotni zaplatit, ale co máte ve sklence běžně). Bez informace, jak často víno otevíráte, je informace o typické ceně lahve samozřejmě nekompletní. Konzumenty vína jde cpát do různých škatulek dle mnoha kritérií, jedním z nich je určitě skupina „víno je základní potravina a počítám s ní na stole každý den“ a druhou pak ti, kteří zdaleka nepijí víno tak často, ale spíše jednou či dvakrát do týdne otevřou něco trochu výjimečnějšího a dražšího. Takže je klidně možné, že ti, co za vína dávají typicky mezi 151 – 200,- Kč, tedy největší skupina téměř 26% hlasujících, utratí týdně více než ti, co nejčastěji otevírají lahve přes tisícovku (celkem pět hlasů, něco přes jedno procento) :-) Jak vypadá celý graf?

Vína ušitá na míru

Skupina slečen a paní z všemožných gastro časopisů a pár dalších hostů sedí okolo stolu a postupně přechutná tři vína, každé od jiného vinaře. Účastníci jsou rozděleni do dvou skupin, každá z nich má vymyslet „ideální poměr“ oněch třech vín pro nové svébytné cuvée. Aktivita je to docela zábavná, spočívá i v cintání vzorků do jedné společné sklenky a skupinovém přechutnávání. O pár minut později je verdikt kolik čeho předán vinařům, kteří směs stvoří v odměrném válci. Obě skupiny mají možnost srovnat si svůj výsledek s tím, který přijde ideální vinařům. Překvapivě se poměry odrůd liší jen velmi málo. Zní to trošku bizardně, že? :-) Ale vinařům se musí nechat, že jako marketing je to povedený kousek…

Vavřinec z Rakouska bez rodného listu

Nedávno měl svátek Svatý Vavřinec, ideální příležitost otevřít láhev odrůdy Svatovavřinecké. Volba padla na kousek z Rakouska a zase jednou jsem si u vína dumal nad tím, co má přednost – zda jakýsi (poněkud sporný) odrůdový a (ještě spornější) terroirový projev či spíše „absolutní“ kvalita vůně a chuti výsledného vína. Dost jsme to řešili před pár měsíci na jedné ochutnávce shodou okolností také Rakouska, ostatně i v článku to bylo. Parádně připravené víno, mohutné, výrazné, s efektním dřevem, moderní, adept na desítky zlatých medailí ze soutěží… jen tedy Rulandské modré / Pinot noir bych tomu opravdu neřekl a tipovat místo původu by v podstatě nemělo smysl. Naslepo to víno září, ale když ho konzumují s informací o co přesně jde, tak prostě… mi to nějak nestačí. Matt Kramer pro to zavedl termín „somewhereness“, schopnost místa dát najevo místo původu, a Terry Thiese to ve své knize Reading between the Wines popsal (mimo jiné, globalizace ve světě vína je jeho zásadní téma) takto: „Nestačí, aby víno mělo pas, potřebuje i rodný list. Raději budu pít něco, co chutná jako něco a ne jako všechno. Cokoliv může chutnat jako všechno, také často chutná, a k smrti mne to nudí.“ (amatérský překlad, originál viz níže).

Dovážet? Prodávat? Degustace u Lachtana

Prodejce vína, od vinotékařů po restauratéry, každou chvilku někdo přepadne s nabídkou vína, které prostě musí zařadit do sortimentu. Provozovatel Vinotéky u Lachatana se rozhodl s takto doručenými lahvemi, a pár vlastními úlovky z veletrhu ve Španělsku, podělit se zákazníky. A možná i na základě jejich reakcí rozhodnout, zda je třeba nezařadit do nabídky. Inu zaskočil jsem včera pomoct s touto bohulibou činností :-) Celkem nás čekalo deset „soutěžních“ vzorků a k tomu nějaký bonus na závěr. Hned na úvod mohu říct, že ochutnávka dobře demonstrovala současný stav vinařského průmyslu – vína v podstatě bezvadná (ve smyslu bez vad), ale ta opravdu charakterní a zajímavá je nutno hledat a rozhodně neleží na každém rohu (nepřinášejí je dovozci obden).

Investiční fond a dvě značně odlišné knihy o víně

Byla to jen otázka času. Fondy pracující i s uměním jsou dnes už běžnou záležitostí, investorské platformy pro obchod s vínem vznikají všude možně a ze slavných vín je investiční nástroj už dávno. Fond postavený právě na víně je jen logickým dalším krokem. Dle Financial Times fond Dinghong (ano, tušíte správně, stojí za ním Čína…) láká investory na zhodnocení až 15% ročně a to díky nákupu spiček z Burgundska a Bordeaux. Tak nevím… index Top 50 vín (viz Liv-Ex) od konce června klesá (táhne ho dolů červené Bordeaux v čele s investiční superstar Lafite, až osm procent od dubna ztratil), takže patnáctiprocentní navýšení se může ukázat jako nereálné :-) Ale naopak index Top 500 je na vzestupu, holt zájem o vína těstě před hvězdnou špičkou s ujetými cenami se logicky zvyšuje, tak možná se investice stále ještě vyplatí :-) Což mi připomíná… mám ve sklepě hromadu Bordeaux spíše dostupnější kategorie z let 2004 – 2006 a pomalu se chystám na hypotéku, nechcete někdo pár lahví odkoupit, stejně to nestíhám pít :-D

Rasputin / Disputin – zase jednou k pivu a taky českému cideru

Je to nějakou dobu zpátky, co jsem tu naznačoval, že se pokusím neotravovat s pivními poznámkami a dát je na separátní stránky. Nějaký základ jsem připravil (viz malý náhled níže), i prvních příspěvky pořídil, začal oslovovat kamarády zda nebudou přispívat… a pak celý „projekt pivoznámky“ usnul a raději jsem ho, dokud nebude dotažený a s nějakým rozumným obsahem, vůbec nespustil :-) Takže dneska zase budu o pivě psát tady, protože v poslední době jsem ho přechutnával docela rád, hospod se speciály (u nás je to tak trochu ve významu „cokoliv jiného než ležák plzeňského typu) je čím dál víc a vůbec je to strašně zajímavé téma. Dneska se mrkneme na jednu láhev, kterou jsem před pár týdny ulovil a dost mne zaujala. Je to pivní typ Russian Imperial Stout a už to jméno evokuje sílu! :-)

Morava neumí červené víno

Pravidelně se mi daří naštvat se u článků o víně, především pak u „diskuzí“ které k nim následují („dá sa pražákům“ je evergreen ze strany obyvatel Čech, stejně jako naopak nepochopitelný odpor obyvatel Moravy vůči Praze, ač nejdůležitějšímu trhu pro jejich vína), na našich hlavních zpravodajských webech a různých magazínech. Nedávno mne takhle ani ne tak vytočil jako spíš zklamal článek v Reflexu, měl titulek „Vína z první ligy, nebo moravská lež?“ a formou dvou různých názorů pojednával o moravském červeném. Obzvláště z pera Petra Holce šlo o (úmyslně) agresivní, povrchní sbírku hloupých klišé, se kterou se ale obrovská část konzumentů vína a čtenářů Reflexu očividně shoduje. A bohužel mne dost mrzí, že domácí červená jako celek shazují i někteří vinaři, obzvláště nahlas jeden co si udělal jméno na růžovkách (a jeho názor mu ve Vinařském obzoru následně omlátilo o hlavu hned několik jeho kolegů).

Katsura, Yakumo, Čestr – Japonsko mé milované

Japonská kuchyně… co si z ní vybavíte? Někdo nudle, většina suši. I v ČR zažila různá kombinace rýže, řas a syrových ryb obrovský boom, v posledním roce navíc podpořený všemožnými akcemi na slevových webech. Suši je dneska na každém rohu, cool a in, často ale připraveno na té úplně základní úrovni, kterou si při troše trpělivost a čtení postupů bez problémů upatláte i doma. Jenže nejen ze syrových ryb živ je běžný Japonec, jen ta ostatní typická jídla asi nemají takové kouzlo a prosazují se tu trochu hůř. No vezměte si třeba takové tonkatsu… zní to exoticky, to zas jo, ale jde o… vepřový řízek! Je to celá věda, od stylů krájení po použitý typ strouhanky, v Japonsku najdete vyloženě tonkatsu speciálky :o) Ale který Čech si zajde do japonské restaurace, aby tam dostal řízek s rýží, strouhanou ředkví a polévkou miso? A proč si v exotické restauraci dávat tamagoyaki, v podstatě vaječnou omeletu, to je přeci taky česká klasika! A zase jen šílenec by místo chutných ryb zkusil nakvašené sójové boby (nattō), táhnoucí se jako podivný a aromaticky velmi výrazný slint. Jak jsem rád, že jsou odvážné restaurace, které přinášejí i tahle jídla a nejen kousky syrového lososa! :-)

Vinař roku vyhlášen a burčák na cestě

Na téma Vinař roku, včetně vlastního hodnocení finálových osmi vinařství a tipu na vítěze, jsem se zdlouhavě rozepsal včera ráno. Večer se pak zúčastnil oslavy vyhlášení výsledků a degustace, informace o udělených cenách jsem v přímém přenosu házel na Twitter a Facebook Jižního svahu, ale stejně si je tu zopákneme :-) Ocenění za tradiční a přírodní postupy ve vinařství si odnesl Josef Abrle z Pavlova a šlo tedy na správné místo. Během předávání cen se Abrle pochlubil, že používá pouze herbicid M2R – motyka a dvě ruce. Do síně slávy českého a moravského vinařství byl uveden Miloš Michlovský, dle slov Ivo Dvořáka „protože je nejlepší“. Zástupce vinařství Vinselekt Michlovský se na pódium vrátil také pro třetí místo ve Vinaři roku 2011. Vystřídán byl vinařstvím Kosík z Tvrdonic na místě druhém. A konečně první místo – Vinařství Volařík z Mikulova. Zde bych rád opravil iDnes (které si s výběrem fotky opravdu nedělalo starosti) i iHned – ten rozesmátý pán, který si uměl předávání cen i zbytek večera užít opravdu měrou vrchovatou, není Miroslav Volařík, ale hlavní enolog vinařství, Filip Mlýnek. Doprovázel ho vinohradník Jindřich Kadrnka. Donutit je na chvilku přestat křepčit a postát mi na „seriózní“ fotku vůbec nebylo snadné :o)

A Vinařem roku 2011 se stává…

… jeden z osmi nominovaných! Který? To se dozvíte až dnes večer :-) Jelikož ale nic lepšího po oznámení skutečného vítěze nevymyslím, tak článek k tématu dostáváte už dnes. Včera jsem se totiž účastnil zasedání finálové komise a společně s nimi, jakožto nezávislý pozorovatel který nijak nezasáhne do konečného výsledku, přechutnal všech 48 vzorků vín z Čech a Moravy. Pořadatel soutěže, Petr Marek z Českého archivu vín, se minulý rok aktivně zúčastnil diskuse zde na blogu u článku Vinař roku 2010 s mistry vína, kde jsem tak trochu kritizoval koncept soutěže, a za toto pozvání do zákulisí mu děkuji. Byť to, co se mi na soutěži nelíbí (ač pomalé krůčky ke změnám jsou činěny nebo alespoň po nich pořadatel touží, ale implementuje je až po patřičných změnách v našem vinařství… dokud je nejčastějším chováním vinařství „všichni dělají všechno“ nic moc asi nezmění), vlastně stále zůstává. Vinař roku je zde volen jako někdo, kdo dokáže připravit nejlepší kolekci vín z nejméně třech různých kategoriích (suché bílé, červené, sladké, šumivé etc., viz detaily na jejich webu), zatímco já si myslím, že ty úplné špičky mají obvykle jen 1 – 2 typy vína a něco dalšího jen velmi výjimečně. Ale tohle jsme si tu myslím na stovkách řádků vyříkali už loni :-) Takže jaké bylo hodnocení a koho bych zvolil za Vinaře roku já?

Výsledky ankety „ČR vs. zahraničí – v tomto roce jsem doma pil(a) vína“

Další anketa uzavřena, tentokrát nic letně odpočinkového, hezky seriózní výzkum :-) Na otázku, v jakém poměru jste letos pili vína z ČR a ze zahraničí, vás celkem odpovědělo 228 (a bylo by to určitě o hodně víc, kdyby nový hlasovací modul fungoval tak jak má, u další ankety se zatím pokorně vracím k tomu původnímu… sice mi nenabízí žádné funkce navíc k té základní, ale alespoň se většinu času spolehlivě načte).  Při pohledu na graf s detaily níže je zřejmé, že větší část čtenářů tohoto blogu pije více Čechy a Moravu než zahraničí, poměr je 57% versus 33%. Ale je tu velká skupina, druhá největší po těch co pijí především ČR (tj. víc než 85% vypitých vín pocházelo odtud), co domácí vína prakticky vůbec nekonzumuje a zaměřuje se jen na zahraničí. Vyrovnaně to má devět procent z vás. Jak si myslíte, že by u vás vypadalo totéž hlasování před rokem či dvěma? A jaký je váš trend, jak to asi bude za další rok? Máte tušení?

Mělnický košt s nebývalým zájmem

Předpověď počasí na sobotu nebyla tragická, ale vinaře z Mělníka, jejichž loňský košt provázel obří slejvák, asi stejně nepotěšila. Nakonec, ač se sem tam zatáhlo a trochu sprchlo, ochutnávku provázelo spíše slunečné počasí. Jako dělané vyrazit ven a užít si trochu toho vína, což také učinila spousta lidí z Mělníka, jeho okolí i Prahy. Nevím jakou účast mělničtí vinaři očekávali, ale letošní košt byla davovka! Dorazili jsme už záhy po zahájení a už v tu dobu byla na degustační žetony a sklenky fronta, ke čtvrté odpoledne se leckde pár minut čekalo i u stánků jednotlivých vinařů a fronta na sklenky naznačovala, že zájem ještě chvilku nepoleví. A ač sám mám z podobných davů trošku fobii a raději vyhledávám komornější možnost ochutnávek, tak to mělo celkem sympatickou atmosféru a podobný zájem o mělnické víno mne opravdu těší :-) Obzvláště proto, že i přes úsměvy vinařů u jednotlivých stánků je celkem jasné, že ročník 2010 tu nějaký super zázrak nebyl a u toho letošního budou zase rádi, pokud nezmrzlo úplně všechno a zbude jim alespoň pár hroznů.

Vinselekt Michlovský – „vyrobeno pro Spar“

V nedávném rozhovoru s Milošem Michlovským ve Vinařském obzoru, o kterém jsem se tu už zmiňoval, mluví nejen o svém pohledu na terroir a jak ho ve víně zachovat, jak vidí velké víno, o líbivém vývojovém stádiu „vše reduktivně z nerezu“ co přitáhlo k vínu kupu nových konzumentů a novějším příklonu ke dřevu, či jak se vinařům na Moravě (jeho nevyjímaje) podařilo zpackat velký ročník. Zmiňuje se také o tom, že nejen konzumenti ale i hodnotitelé na našich soutěžích jsou „nakalibrovaní“ na vína svěží a primárně ovocitá (která se ovšem „nedožijí jednoho roku“) a ta větší a složitější, vyžadující poněkud jiný přístup než rychlé protočení v degustační sklence a sepsání okamžitého názoru, pak mají problém. Když jsem to četl, vzpomněl jsem si na výsledky prvního kola Prague Wine Trophy 2011 ve Víno Revue, u kterých se tenkrát hodně pobavil, ale zároveň to byl důvod z zamyšlení. O co šlo?

Rukodělné Grand Cru, extravagantní vinné lístky a pozvánka do Mělníka

Burgundské Grand Cru je pojem, který si mnozí spojí s vrcholem pečlivé ruční práce a etalonem kvality. Samozřejmě to není vždy tak růžové a například mechanická sklizeň je zde nejen povolena, ale i používána, tedy prý minimálně na pěti procentech Grand Cru vinic. Skupina sestavená z monopolních majitelů některých slavných vinic (La Romanée, La Grande Rue, Romanée-Conti, La Tâche, Clos de Tart) požadovala mít možnost říct „mi zde můžeme sklízet jen ručně a taky to tak děláme“, Institut National des Appellations d'Origine (INAO) jim zpřísnění předpisů uznal (viz Decanter) a od příští sklizně toto pravidlo na jejich vinicích platí. Zároveň se dohodli na zvýšení limitu pro víno jedné odrůdy na 95% (nyní je možné jako jednoodrůdové víno uvést i takové, kde je této odrůdy „jen“ 85%). Vinaři tak trochu doufají, že se jejich aktivita stane precedentem a do roku 2014 bude zákaz mechanické sklizně platit na všech Grand Cru. No uvidíme.

Bezva mladé staré keře

Nejen velkými víny určenými na dlouhou archivaci, vytaženými z nánosu pavučin z hloubi sklepa, živ je vinný nadšenec. Někdy je chuť na kousek čerstvý a mladý. Je jen škoda, že podobná vína jsou často spíše jednoduché technologické kousky bez větších ambicí (mimochodem na téma „velké vína“ a ta líbivá technologická z nerezu, za která by si vinař neměl říkat víc než tři eura, dost pěkně mluví Miloš Michlovský v poslední Vinařském obzoru; tenhle rozhovor, či spíše tak trochu monolog, rozhodně stojí za přečtení), ale najít jde i mnohem zajímavější. Minulý týden jsem narazil na Côtes du Rhône 2010 z Domaine La Guintrandy (web), pocházející z  departement  Drôme u obce Tulette. Odrůdově je to 70% Grenache, 20% Carignan a 10% Syrah ze starých keřů, navíc z bio produkce (od srpna loňského roku jsou už i certifikovaní). Podniky je to rodinný a spíše menší (i když 34ha už je docela dost), tohle jejich víno je jejich téměř úplný základ, připravený čistě v betonových tancích bez dřeva, určený na okamžitou konzumaci. Ale zároveň i s delším pobytem na kvasničních kalech, s minimem síry a lahvovaný bez filtrace.

Jabčáky – cider, cyder, cidre i sidra

Tak jsme se včera zase jednou sešli nad pár lahvemi. Popít, pokecat si, mít se dobře :-) Tentokrát tématem nebylo víno, ale cidre. Oblíbený to letní nápoj (ovšem užitečný v průběhu celého roku), stoupající na popularitě nejen zde v ČR, kde k tomu má velký prostor (= donedávna tu byla dominance piva až příliš velká), ale i v dalších zemích. Decka cideru jako aperitiv nyní bývá běžnou nabídkou v solidních zahraničních restauracích a řadí se hezky vedle šumivých vín a dalších tradičních nápojů. A dobře tomu tak! Naposledy jsem se tu o cideru zmiňoval v článku Dvakrát hodně povedený cidre / cider, ze kterého se proklikáte i na mé další zápisky, dnes se vrhnu rovnou na jednotlivé degustační vzorky. Krom jablek to budou i dvě hrušky :-)

Saské pochutnání – zastavení „tradiční“

Výlet do Drážďan a blízkého okolí, tedy vinařské oblasti Sasko ze včerejší hádanky, jsme samozřejmě spojili i s drobným testováním tamní gastronomie. Článek jsem si dovolil rozdělit na dvě části, srážku s gastronomií „tradiční“ a následně i „moderní“. I když po pravdě tu dnešní část jsem možná mohl vynechat, protože je všem obyvatelům ČR důvěrně známá – je to skoro to samé. Možná se můžeme hádat, jestli jejich Kartoffelklöße jsou lepší než knedlíky naše (osobně mi hlavně ta jejich varianta z mixu syrových a vařených brambor s opečenou houskou uprostřed zas tolik nesedí, je sice většinou nadýchanější než naše knedlíky, ale zároveň i podivně rozbmlemcaná… a vůbec), ale jinak si nemáme co závidět. A to včetně sem tam nerudné obsluhy, nic moc kafe, neochucených salátů na okraji talíře, obřích porcí kde jeden předkrm a jedno hlavní jídlo postačí dvěma dospělým jedincům, klíčů od záchodu na baru… jako doma! Jen teda piva mají většinou na výběr víc stylů než běžná česká hospoda :-)

Hádanka – ve které vinařské oblasti jsme?

Dnes vás nebudu trápit příliš velkým množstvím textu. Máte tu čtyři fotky z nedávné cesty (nejen) za vínem. Zkusíte si tipnout, nebo snad rovnou poznáte, ze které je to vinařské oblasti? Asi jsem to už někde jinde proflákl, takže poprosím ty, kteří se už nemusí namáhat, ať případně nechají hádat ostatní :-) Nějaké detaily, poznatky a tipy z výletu můžete očekávat ve dnech následujících. Zatím alespoň komentáře otevřeny vašim odpovědím :-)

Bulharské „území nikoho“ a něco k medvědovi

Začátkem června jsem se tu zmiňoval o třech vínech z Bulharska. Všechna pocházela z vinařství Damianitza, stejně jako dnešní vzorek, a proto doporučuju začít právě starším článkem. Z nakoupené degustační sady mi zbyla láhev No Man's Land Gold 2007, taková jejich „střední třída“ červeného postavená na odrůdách Merlot a Cabernet Sauvignon, školená ze tří čtvrtin ve francouzských a bulharských dubových sudech po deset měsíců. Vysoká láhev, kovová záklopka, slušný celokorek. Barva velmi temný rubín. Výrazná, nazrálejší a trochu divočejší aromatika s decentní živočišnou linkou, hodně znát vypálené sudy. I v chuti výrazné, docela dost třísla, sladce ovocité ale s pěknou kyselinou, teplo z alkoholu, delší, dobře postavený modernější hutnější typ vína, poněkud postrádající harmonii ale slušný. Za dvě stovky to asi není blbý nákup, ale nějak mi v tom chybělo jakékoliv vzrušení, prostě celkem solidně udělané červené a raději bych si připlatil jen pár korun za jejich Uniquato. A navíc je možnost za osm pětek koupit jiného Bulhara, vítěze soutěže!!!

Jihofrancouzské kamínky znovu a jinak

Je to něco přes dva roky, co jsem tu nadšeně psal o víně Cailloux, za užití biodynamických principů připraveném VdP Côtes Catalanes postaveném na Grenache Noir z vinařství Domaine de la Serre. Byl to ročník 2005, dal jsem ho znova ještě několikrát potom a vždy si ho velmi užil. Pak přišel na trh ročník 2006 a já byl naopak zklamán. To víno bylo v roce 2009 tvrdé, nepřístupné, uzavřené, nezaujalo. Mělo by to být spíše „běžnější“ víno, cena dvě stovky tomu odpovídá, a čekal jsem, že po třech letech bude v pohodě pitelné (teď už se tu prodává ročník 2009), ale nebylo. Ani dlouhá dekantace nepomohla, dokonce jsem tu další láhev preventivně otevřel na tzv. „květový den“ v biodynamickém kalendáři, abych nic neponechal náhodě :o) Pomalu jsem litoval nákupu naslepo. Výhodou větších domácích zásob ale je, že další lahve prostě nacpete někam dospod a úspěšně na ně zapomenete, takže mohou v klidu zrát :o)

Výsledky ankety „Nejčastěji používám otvírák“

Čím návštěvníci toho blogu nejčastěji otevírají láhev vína? Hlas pro variantu „botou“ (však to video znáte) jsem neočekával a tudíž ji do ankety, ve které se nakonec vyjádřilo celkem 246 z vás, ani nezařadil :-) Nejvíce hlasů si odnesl dvoustupňový číšnický otvírák, používá je hned 52% z hlasujících. A má to logiku, s trochou praxe mi právě tenhle přijde nespolehlivější (bez poškození a spolehlivě s ním vytáhnete největší počet různorodých korků), rychlý, i jednou rukou se s ním dá pracovat :o) Varianta pákového otvíráku jednostupňového se umístila na místě třetím s 16% hlasů. Na druhém místě je motýlek, křídlový otvírák, s 18% hlasů. Společně s téčkem, které je zde ale až na čtvrtém místě s 6%, na něj nejčastěji narážím v cizích domácnostech, když mi připadne úkol otevřít láhev. Téčko mají doma typicky starší generace, motýlka ty mladší :-) Téčko často vyžaduje zbytečně velkou sílu a rychlým vytažením korku riskujete vyšplouchnutí, motýlky zase obvykle nemají pořádnou spirálu ale spíše jen úzký vrut, takže je tam větší riziko poškození korku. Další volené varianty a nápovědní tabulku k nim najdete dále v článku.

Mimo apelace aneb Edizione Cinque Autoctoni

Už jsem tu kdysi psal, že zatímco u nás se teprve oprošťujeme od značení vín podle cukernatosti hroznů a pomalu přecházíme (systémem podle mne ne moc ideálním, jedno z nových VOC se teď, a kdo ví jaký copywriter za to může, prezentuje „nejlepšími červenými víny ve střední Evropě“, viz reakce Richarda Stávka) na různorodé a něčím specifické apelace, tak v tradičních vinařských zemích je zase kupě vinařů tenhle systém dost úzký a jejich top vína často vznikají mimo něj. Sice na vinicích v některé z apelací zařazených, ale připravena takovým způsobem, že se prostě nevejdou do pravidel. Nikdy se nezavděčíte všem :o) Asi nejznámějším představitelem jsou v Itálii tzv. „supertoskánci“, nedávno jsem ale narazil na jeden zajímavý kousek z oblasti Abruzzo. Tedy vlastně… ona je to i Puglia…

Bylinky ve víně

Řeč nebude o degustačních poznámkách, kde se to bylinkami a kořením jen hemží, ale o bylinkách a ochucovadlech skutečných. Vlastně tomu není ještě tak dávno, kdy byl přídavek medu a či různých koření něčím úplně normálním. Víno jen z hroznů a dále neupravené (i když u moderních vinařských technologií už se o tomhle dá zase s úspěchem pochybovat) je záležitostí poměrně novodobou. Vína kořeněná a dochucená dnes přežívají především v podobě vermutů, různých likérových záležitostí a samozřejmě pryskyřičné řecké retsiny, doma si okořenění vína většina dovede představit jen při výrobě obligátního svařáku. Ale to není jediná možnost!