Bulharské „území nikoho“ a něco k medvědovi

Začátkem června jsem se tu zmiňoval o třech vínech z Bulharska. Všechna pocházela z vinařství Damianitza, stejně jako dnešní vzorek, a proto doporučuju začít právě starším článkem. Z nakoupené degustační sady mi zbyla láhev No Man's Land Gold 2007, taková jejich „střední třída“ červeného postavená na odrůdách Merlot a Cabernet Sauvignon, školená ze tří čtvrtin ve francouzských a bulharských dubových sudech po deset měsíců. Vysoká láhev, kovová záklopka, slušný celokorek. Barva velmi temný rubín. Výrazná, nazrálejší a trochu divočejší aromatika s decentní živočišnou linkou, hodně znát vypálené sudy. I v chuti výrazné, docela dost třísla, sladce ovocité ale s pěknou kyselinou, teplo z alkoholu, delší, dobře postavený modernější hutnější typ vína, poněkud postrádající harmonii ale slušný. Za dvě stovky to asi není blbý nákup, ale nějak mi v tom chybělo jakékoliv vzrušení, prostě celkem solidně udělané červené a raději bych si připlatil jen pár korun za jejich Uniquato. A navíc je možnost za osm pětek koupit jiného Bulhara, vítěze soutěže!!!

Tedy… ehm… už jsem na to narazil na několika místech a je to i v podobě hned dvou tiskovek na oficiální prezentaci vína. Pořádám doma celkem pravidelně ochutnávky vína zaměřené na všechno možné, však to tady sledujete. Chystám se na srovnávačku sortimentu supermarketů (ať si my vinní nadšenci o nich myslíme co chceme, tak stále je to jeden ze zásadních zdrojů vína pro většinu obyvatel, něco k dosud ještě neuskutečněnému plánu jsem psal v Vinná mapa supermarketů I. – Idea) a nedávno dělal i slepou degustaci sudovek proloženou pár lahvemi, viz Degustace sudovek aneb PETky objemu magnum. Každý červenec tu můžete sledovat mé táborové anabáze s lahvemi okolo stovky ze sámošky na malé obci, letos to bylo třeba v Pětice modrých portugalů do stovky, loni zase Kvalita měřená na můry a kupa dalších.

Ale tak odvážný, jako docent Josef Balík (Mendelova univerzita v Brně, Zahradnická fakulta v Lednici, lektor vinných kurzů i pro veřejnost s velkou sbírkou typických vinných vad, kterými žáky s oblibou trápí), jsem asi zatím nebyl. Stal se totiž garantem degustování červených vín v pořizovací hodnotě do 80 Kč běžně dostupných v síti obchodů Kaufland :-) Mezi setem vín (jen pro silné nátury - Merlot Californie, Bulgarian Bear, Kuriot Merlot, Modrý Portugal od Jagoše) se po se prý jasným vítězem, navíc „na základě speciálního hédonického 100 bodového hodnotícího systému“ (ovšem dosažené body neuvádějí), stala Mědvědí krev. A je nyní propagována titulkem „Ukončete bezradné přešlapování před stovkami vín v supermarketu a berte vítěze degustace!“, na pár místech už byla tisková zpráva zpracována do článku jako bezva tip pro čtenáře :-) A aby také ne, když „k degustaci byli pozváni i zástupci obce novinářů, aby si vyzkoušeli a naučili, jak rozpoznat tu správnou chuť či barvu vína“. Jak mne mrzí, že jsem to nemohl vidět na vlastní oči! Takhle se dělá marketing vína :-)

Tak jsem o tom přemýšlel a vzpomněl si na dobu před nějakými dvanácti lety, kdy jsem v místní večerce občas narychlo ulovil nějakou láhev. Sem tam to bylo Monastirsko šušukaně, ale přišlo mi, že se nějak pokazilo, stejně jako Zámecká svíce. A Mědvědí krev byla levná, docela dobře se pila, chutnala furt stejně a hlava z ní nebolela... tolik. Navíc svařák je z ní dost fajn i dnes. Mám dojem, že je to jedno z těch vín „kdo tvrdí, že ho nikdy nepil, tak ho pije dodnes“ :-) Pravidelně na něj mohu narazit u babičky (o problému říct jim pravdu o kvalitě servírovaného nápoje jsem tu už taky psal) a většinou… se dá bez většího přemáhání přežít, i různých odevzdaných obličejů na sebe s manželkou uděláme méně než u jiných perel, které starouškům tamní COOP servíruje (mnohem lepší varianta by bylo nějaké obyč jakostní červené z Moravy co taky prodávají, jenže ta jsou úplně suchá a různí Bulhaři a Moldavané se zbytkáčem mají při babičkovských nákupech větší šanci uspět a navíc jsou levnější). Pro nás zmlsance má zase medvěd tu výhodu, že je u něj nejspíš slušný obrat, takže je menší šance narazit na nějaké „archivní“ a vyloženě naoxidované kousky. Ale stejně neponechávám nic náhodě a na víkendy k prarodičům vozím dostatek vlastních zásob, aby na ty jejich nepřišla řada. A kdy jste medvěda měli naposledy vy?

P.S. „Motivační foto“ Medvědí krve pochází z oficiální české prezentace