V pondělí jsem tu psal o bílé části nedávné domácí ochutnávky, dnes přicházejí na řadu červená. Z vinných zásob jsem vylovil láhev zemského Dornfelderu 2009 z vinařství Flajšinger, o kterém tu měl delší článek v březnu loňského roku. Právě tohle jejich víno mne dost zaujalo a přišel čas zjistit, jak se chová v lahvi. Velmi temná barva s fialovým nádechem. Stejně výrazné ve vůni, ovocně kořenité, borůvka, ovocný mošt či „lesní směs“ šťáva, přímočaré ale fajn. Suché, čisté, kulatější v chuti, středně plné, slušná kyselina, dobrá délka, kořenitost. Stavba je spíše dost jednoduchá a tahle moštovost mne ne vždycky baví, ale celkově mi to přišlo docela sympatické, prostě takové běžnější červené na pití a navíc přirozeně působící, žádný sterilně vyfiltrovaný supermarketový kousek. Za stovku na degustaci to byla dobrá investice.
Malé rodinné vinařství Pastor (web) sídlí ve vinařské oblasti Szekszárd a jeho zakladatel, Juhász Tibor, strávil několik let studiem a jako sommelier v Londýně, procestoval svět a navštívil kupu různých vinařských oblastí. Ale stejně se vrátil domů a začal v roce 2008 vinařit tam. Připravuje vína z některých světoznámých odrůd (Cabernet, Merlot) a také Ryzlinku vlašského a Frankovky, ale věnuje se i jedné z tradičních a upadající odrůd. Tou je Kadarka (nebo také Gamza), dlouhou dobu jedna z nejpopulárnějších červených odrůd v Maďarsku a Bulharsku, součást známé Býčí krve, ale dnes čím dál více odsouvána stranou.
Kadarka 2009 fermentovala ve dřevěných tancích, byla u ní prý používána technika známá jako délestage (velmi zjednodušeně je víno okysličováno a ochlazeno stočením do jiného tanku a následně navráceno do původního na slupky) a zrála osm měsíců v menších dubových sudech. Tmavší červená barva s fialovým nádechem. Mladé čerstvě ovocité ve vůni, přímočaré snad jen s mírně živočišnější linkou, něco školeného delší dobu ve dřevě bych asi neodhadoval. Suché a velmi čerstvě mladičké i ve vůni, tvrdší s výraznější kyselinou, takové dost neuhlazené a mírně disharmonické, vyčuhuje i alkohol. Mám z toho pocit jak z nějaké běžné nerezové moderny a moc to nechápu, příliš nezaujalo. Mám doma další láhev a na nějakou dobu ji zastrčím někam dozadu, třeba bylo jen v nějaké pitomé fázi. Koupeno u Boden Fine Wines za dvě stovky.
József Bock (web) je jedno z nejslavnějších jmen na maďarské vinařské scéně, proslavila ho výrazná červená z oblasti Villány. Středně velký moderní producent hospodaří na 55ha a dokupují další, sklepy mají plné barrique sudů a dobrý marketing (mimo jiné i vlastní ubytování a restauraci v Budapešti), který jejich vína dostává i na světovou scénu. Směs Ermitage 2008 je divočejší kombinací odrůd Cabernet Sauvignon, Merlot, Pinot Noir, Modrý portugal, Frankovka a Syrah. Ze 3/5 zraje v použitých malých barrique sudech a zbytek ve velkých dřevěných sudech. Temně granátová barva. Výrazné ve vůni, nazrálejší, poměrně efektní. Komplikovanější vůně s jasným vlivem dřeva, vrstevnatá, snad jen zase trochu vyčuhuje alkohol. Kdybych měl tipovat odrůdy, tak bych tam asi nejvíc cítil Syrah a sem tam bych byl ochoten přísahat na Pinot. V chuti spíše plné, výrazné, moderní hutnější červené. Ale ne přehnaně, je to dobře postavené a slušně pitelné, navíc zajímavé. Už uhlazenější tříslo, znát alkohol, pěkné ovoce, délka. Osobně trochu postrádám nějaký X-faktor nadšení, ale jinak velmi solidní víno. Znovu Boden Fine Wines a cena tři stovky.
A na závěr Bordeaux, pomalu otevírám některé levnější lahve z ročníku 2006 a sleduju jak to vypadá. Château Pontoise Cabarrus spadá do apelace Haut-Médoc, nachází se ve výběžku severně od St. Estephe, kousek od znatelně slavnějšího Château Sociando Mallet. Na velmi „historickém“ webu najdete pár zajímavých informací o minulosti tohoto vinařství, respektive osob s ním spojených. Disponují dobrým mixem vinic, na štěrku blíž řece Gironde pěstují Cabernet Sauvignon a Petit Verdot, na západní části pozemků s vápencovým podložím překrytým jílem zase mají Merlot a Cabernet Franc. Vína kvasí za kontrolované teploty v betonových nádržích (nově i nerezu) a jsou školena v barrique (1/3 nová) sudech 12 – 15 měsíců. Velmi temná až neprůhledná barva. Po otrevření tohle vína zavonělo výrazně temně ovocně, dřevěně a pryskyřičně, takže šlo na zhruba dvě hodiny do karafy. Po rozdýchání poměrně hodně nakvašená vůně, kvas ze švestek a navíc oxidaci připomínající jablka. Zvláštní. Tmavé ovoce, vypálené sudy, slušné. V chuti suché, tmavě ovocité, s bezva kyselinou ale i náznakem oxidace (doufám, že jde jen o jednu láhev), pěkně postavené s minerální linkou, zatím dost brutální tříslovina, dlouhé doznívání. Doufám, že šlo i spíše trochu ujetou láhev jinak docela sympatického výraznějšího červeného, na ověření mi jich totiž ještě pár zbývá. V kampani En Primeur jsem za to dal nějakých 270,- Kč, v méně předražených ročnících to jde i lépe.
