Luhačovický restaurační tip a degustace kyselek

Krátkou dovolenou připojenou k prodlouženému víkendu jsme se rozhodli strávit relaxací v lázních, vzhledem k cestě za příbuzenstvem tím směrem padla volba na Luhačovice. Podobné „wellness“ bych asi zvládl i častěji :-) Cachtání v bazénu a solná pára vás ale asi nezajímají, takže přejdu rovnou k tématu tohoto blogu – jídlu a pití. Při procházení městem jsem příliš často chuť zapadnout do nějakého podniku neměl (tedy krom pár cukráren / kaváren), leckdy vývěsní štít a představená nabídka působila dost odstrašujícím dojmem „zde se už několik desítek let nic nezměnilo“. Zlákala nás Restaurace Racek a jídlo tam nakonec bylo poctivé a dobře připravené, ale netestovali jsme samozřejmě celý široký lístek, ale jen jedno bezmasé jídlo a naopak denní specialitu z pomalu pečených hovězích žeber. O dost více nás zaujala restaurace Symfonie v hotelu Augustiniánský dům, takže jsem nakonec ani nelitoval polopenze, které se normálně dost vyhýbám. V Symfonii možná nepředvádějí nějakou vyloženě vysokou gastronomii, ale vaří opravdu dobře a přemýšlejí co a kdy nabídnout. A pokud tudy pojedete či se hodláte nějakou dobu láznit, pak je to jasná volba.

Výsledky ankety „Označovat vína spíše přívlastky nebo apelacemi?“

Celkem 218 se vás vyjádřilo v poslední anketě, která tak trochu reagovala na nedávné diskuse o apelačních systémech a značení vín u několika článků. Ze čtyř možností (varianta „ani jedna z uvedených možností“ trochu zákeřně chyběla) více než polovina návštěvníků tohoto blogu zvolila označování vína pomocí přívlastků, tedy jak je u nás teď nejčastější. Pro apelační systém bylo lehce přes osmnáct procent z vás, čtvrtině je to jedno. Komplet graf níže. Výsledky nechám bez komentáře, debata k tématu ostatně proběhla jinde a vzhledem k tomu, že všemožných VOC různých zaměření u nás bude nejspíše přibývat, tak se k ní budeme dost možná pravidelně vracet.

Chutě vinného světa v Sacre Coeur

V ČR (no dobře, zase především v Praze) se množí velké degustační přehlídky i několika stovek vín, typicky jde o průřez sortimentem některého z dovozců, leckdy za účasti vinařů či jejich zástupců, a s různými doprovodnými aktivitami. Obvykle za cenu jedné lepší lahve jde, v atmosféře lehce davové, udělat si celkem jasný obrázek o směřování dovozce a objevit nějaké nové zajímavosti. Novou akcí v tomto konceptu je Tastes of the World (www.tastesoftheworld.cz), která včera začala a ještě dnes probíhá v prostorách kaple Sacre Coeur pod taktovkou společnosti WineWorld (www.wineworld.cz). Volná degustace zhruba dvou stovek vín v různých kategoriích z všemožných koutů světa, krátké řízené degustace, „gurmánská show“ (v kapli probíhala příprava tuším candáta a vůně ryby a másla se bohužel linula od stolku ke stolku, čímž značně rušila mé přechutnávání červených a nutila mne pokukovat po chardonnay) a kupa lidí. Za pozornost to rozhodně stálo.

Klasika i Antika vinařství Nestarec

Úplně nová jména se na naší vinařské scéně neobjevují zas tak často. Obzvláště se pak počítají ti, kteří to chtějí dělat… řekněme trochu klasičtěji, bez manipulací různými přidanými látkami ve sklepě a ostatně i čistěji na vinici. V následujících měsících pravděpodobně uslyšíte jméno Nestarec, vinařství přímo uvádějící heslo „Víno z hroznů, nic víc“. Rodinný podnik z Moravského Žižkova, ale se sklepem ve Velkých Bílovicích, ještě nedávno spíše prodával hrozny (mají 8ha s celkem 40 tisíci keři), teď mají na trhu první šestici vín z ročníků 2009 a 2010. Všechna jsou bílá, byť vinařství má přes dvě třetiny ploch osázeno odrůdami modrými, ty nás teprve čekají. Za víny stojí Milan Nestarec a jedná se o nastupující mladou generaci vinařů, s relativně čerstvě vystudovanou vinařskou školou a věkem pod pětadvacet let. Už s ním proběhl zajímavý rozhovor na webu Pod korkem a navíc představení vinaře a vín na videu uveřejnil Víno-klub. Další informace najdete přímo na jejich webu www.nestarec.cz a já se dneska mrknu na vína, které jsme nedávno ve větší skupince přechutnali (a uvedu k nim i některé detaily, které zatím na webu nevidím). Tak šup na to.

Dvakrát výborná bio Pálava

Jestli je někdo tradičním producentem bio vín na našem trhu, pak je to určitě Josef Abrle (Pollau) z Pavlova. Tento víkend se mi dostala do rukou hned ve dvou variantách jeho Pálava, suchá zemská a pak slámové víno. U jeho suchých pálav jsem si dříve nikdy na zadek nesedl, ale vždy šlo o dost slušné víno. Tentokrát ale byl nadšen. Pálava 2008 zemské (šarže 2) vyzrála na horní hranici cukernatosti výběr z hroznů a těsně pod výběr z bobulí, prokvašena však byla do sucha a alkohol je tedy vysokých 14.8%. Trochu mne to předem vyděsilo, ale zbytečně. Klasická protáhlá láhev, plastová záklopka a kratší korek z drti s pevnou dvouploškou. Z viněty se dozvíme krom cukernatosti i obsah kyselin 7.7g/l a původ ve viniční trati Slunný vrch v Pavlově. Barva vína hlubší zlatá s až měděným nádechem, napovídá delšímu ležení na slupkách. A taky že ano.

Francouzské červené na Moravě, kde se pije nejvíc vína a vinice na Sibiři

V magazínu E15 se objevil článek „Jiří Hort: Červené víno už dělám ve Francii“, v podstatě reklamní info o tomto vinařství z Dobšic. Vzpomínám si, že před nedávnou dobou se Jiří Hort nepěkně vyjádřil o kvalitě červeného z Moravy (byť sám pár povedených vyrobil) a uvedl ji jako důvod, proč z modrých hroznů připravuje jen růžová vína. Tenkrát se hned několik naštvaných vinařů ozvalo ve Vinařském obzoru „otevřenými dopisy“. V E15 se zase dozvíme, že nemít vlastní vinice je klad a proč (ale to říká už dlouho). A taky že na moravské červené už Hort opravdu rezignoval a červené bude připravovat na jižní Rhôně. Takže žádné VOC Znojmo i pro červená, Rhôna už má vlastních apelací přehršel :-) Nejsou zdaleka sami, třeba takový Lahofer si z jižní Francie vozí Grenache. A velcí producenti mají přiznanou cizinu v lahvích už roky, jindy to na vinětě zase pomalu ani nepoznáte (viz zápisek Podvody, podvůdky a „jen“ prohřešky proti etice). Možná nový trend i u menších a středních producentů… místo toho, aby se české a moravské vinařství zaměřilo na vína, která u nás jde vyrobit skvěle, bude importovat kolik jen půjde z ciziny a „doplňovat sortiment“. Tomu říkám dlouhodobě perspektivní podnikatelský model pro dobré jméno domácího vinařství.

Báječná fino sherry nad zásilkou ze Španělska

Ptal se mne teď jen dovozce na názor na pár lahví sur-lie Muscadetu z Loiry, jestli prý má smysl to vozit. Ač velmi tradiční, je to hlavně v zahraničí v poslední době tak trochu „geek“ víno, poměrně dost vyhledávané nadšenci (jenže ti mají tendenci vyzkoušet jednu láhev od každého vína, udělat si zářez do degustační pažby a začít se poohlížet po něčem dalším, dovozce prostě neuživí… na téma teď vyšel jeden fajn článek, možná se v něm taky najdete), ale jinak vyžaduje náročnější práci prodejce (oproti těm profláklým oblastem a typům vín) a sommeliéra v restauraci. Jinak řečeno… když ho se štěstím zalistujete v běžném podniku, tak vězte, že ho číšník nabídne jako muškátek (školení neškolení, navíc personál se dost mění) a zákazník po přivonění bude dost zmaten. Bez degustací a aktivního tlačení se jen tak neprodá. Trochu mi to připomnělo situaci s mou milovanou sherry…

O Château-Grillet, vinařství a monopolní apelaci

V posledním roce jsem se, ne moc ale přeci jen více než dřív, snažil chutnat vína z Rhôny. A to konkrétně její severní části. Jak tamní podoba Syrahu tak v bílém Viognier (Marsanne a Roussanne stále nějak uchopit neumím) mne leckdy dost baví a znovu jsem si to ověřil na včerejší ochutnávce jednoho bezva vinařství. To ale sepíšu až později, dneska mám chuť podělit se o setkání s (bohužel jedinou na degustaci u Domaine R&W) lahví Château-Grillet. Tohle vinařství je zajímavé tím, že ho od roku 1830 až do letoška vlastnila jediná rodina, Neyret-Gache. Ovšem tím nejdůležitějším je, že se jedná o samostatnou apelaci, Château-Grillet AOC. Jde o slunný strmý jižní amfiteátr na žulovém podloží na pravém břehu řeky, který lze tak trochu vnímat jako specifickou samostatnou část větší apelace Condrieu, ač AOC má o čtyři roky déle. Stejně jako v přilehlém Condrieu pěstuje Château-Grillet pouze Viognier a jiné než bílé víno není povoleno, rozkládá se na 3.8ha v katastru obcí Saint-Michel-sur-Rhône a Vérin. Ročně odtud vzejde 10 až 13 tisíc lahví, v roce 2004 byl výnos 26hl/ha. Navíc jde o tzv. monopol, celou apelaci zpracovává právě jediné stejnojmenné vinařství. Tohle mi vždycky přišlo trošku zvláštní :-)

Saský pinot z velkého malého družstva

Před pár týdny jsem tu měl článek „Hádanka – ve které vinařské oblasti jsme?“ s několika fotkami, záhy bylo odhaleno, že šlo o vinařskou oblast Sasko. Při cestě z Prahy je to asi nejbližší zahraniční vinařská oblast vůbec, ale také jedna z nejmenších v Německu – momentálně má něco přes 460ha a letos slavila výročí 850 let. Něco jsem tam okoukl a navštívil, domů si navezl pár vzorků. Ne moc, místní vína mi po pravdě nepřišla nějak zásadní a ceny naopak relativně vysoké (úplný základ někde k 6 až 8€ ve vinařství, ale ve vinotékách spíše 10 – 12€ a více). Včera jsem odšpuntoval Bereich Meissen Spätburgunder QbA trocken 2008 z Sächsische Winzergenossenschaft Meißen (a pak se Němci diví, že z jejich vinět je zákazník zmaten), tedy Rulandské modré od Míšně. I kdyby nic jiného, tak výrobce je dost zajímavý…

Chrámecký Pinot ročníku 2000

Na některá vína mám opravdu krásné vzpomínky a i po mnoha letech jsem schopen vybavit si, jaký dojem jsem z nich měl. Skoro si říkám, že je u nich lepší neabsolvovat si nová setkání, zklamání je totiž až příliš pravděpodobné. Ale sem tam na ochutnávkách „sny a pověsti ožívají a vyskakují z trávy“ a některá z kdysi vychválených lahví se z ničeho nic objeví, často jde o poslední schraňované kousky z něčího archivu, aby předvedla, zda ustála zkoušku časem a statut legendy, byť třebas v očích jen několika jednotlivců, si stále zaslouží. Nedávno jsem takhle ochutnával pár zaprášených kousků z Mikrosu, ve své době parádních vín, a kvalitu si držela stále. A mezi podobné lahve u mne určitě patří Pinot noir košer z vinařství Chrámce v ročnících 1999 a 2000, o trošku méně pak 2002 a později se už vlastně nikdy tak velké nadšení neopakovalo. Tahle vína si pamatuji taková podzimně zasmušilá a hodně jsem se těšil, jaký dojem budu mít z lahve výběru z hroznů ročníku 2000 naslepo zařazené jako „bonus“ mezi více než dvacítku pinotů ročníku 2006 (viz první kolo, o druhém budu psát začátkem listopadu, článek opět vyjde paralelně s tím od P.J.).

Výsledky ankety „V kolika lidech nejčastěji pijete víno?“

Dnes ukončená anketa možná nedává nějak velký obrázek o stavu světa vína, ale stejně mne odpovědi (obzvláště v kontextu výsledků ankety „Jak často pijete víno?“) zajímaly. Takže… v kolika lidech nejčastěji návštěvníci tohoto blogu (resp. těch 242 co hlasovalo) pijí víno? Asi nepřekvapí, že suverénně nejvíce z vás, 61.6%, konzumuje víno nejčastěji ve dvou. Ideální stav, jedna láhev se pěkně rozdělí a navíc zážitek můžete sdílet :o) Druhá největší skupina, celá čtvrtina z vás (25.6%), víno obvykle pije sama. Taky dobrý, máte ho pro sebe víc! :-) V počtu 3 – 4 osob, možná rodiče s dospělými dětmi které se ještě nepovedlo vystrnadit z domu (nebo častěji ti, co víno otevírají a hodnotí v práci a večer doma už na něj ani nedojde), popíjí deset procent z vás. Anketu jsem zakládal i proto, že mne zajímalo, jak velká část z Vás si vlastně doma sama či ve dvou otevírá víno méně často než chodí na různé ochutnávky. Nakonec je to minimální počet, dvě a půl procenta. Kompletní graf níže.

Lehce nesourodá skupina červených

Na konci září jsem tu měl článek Autentická či prostě jen poctivá vína – sada bílá a nějak se zapomněl podělit i o část červenou, možná i proto, že bílá ve mně zanechala o dost silnější dojem. A vůbec se mi nashromáždila kupa dalších červených degustačních poznámek, část tedy odhrnu nyní. A začnu Moravou, z „archivu“ jsem vylovil červené Cuvée Špigle 2006 od Richarda Stávka, které mne před lety opravdu hodně bavilo a také jsem o něm psal. Aktuálně otevřená láhev se prezentovala poměrně výraznou vůni, ten první dojem byl až „cabernet franc“ díky kořenitosti, vůni zeleného pepře a do toho černého rybízu. Postupně se ovocitost mixuje s bobkovým listem, kořením na divočinu, dost příjemné a zajímavé to je. V chuti suché, šťavnaté, stále ovocité a pěkně dlouhé (byť s mírně nečistým ocáskem), hodně sympatické červené ve skvělé kondici i po pěti letech a stále potenciálem dál zrát. Ještě si syslím jednu láhev, za pár let znovu slavnostně odšpuntuji.

Zakázaná frkačka a víno s varováním

Četl jsem si tak dneska článek, že „směrnice EU zakázala dětem bez dozoru nafukovat balónky a troubit na frkačky“ (Novinky, lepší ale originál v Daily Telegraph). Krom balónků, u kterých bude varování o nutném dozoru pro děti do osmi let, a frkaček označených jako nebezpečné pro děti do čtrnácti, ještě bude povinné, aby šel plyšák určený pro děti do tří let vyprat. A pár dalších nových pravidel se objeví, třeba takové magnetické rybaření je očividně zlo, regulovat je třeba! O koloběžce jsem se tam nic nedočetl, ale je jasné, že jde o jednostopé vozidlo schopné vyvinout poměrně velkou rychlost, a jako takové by mělo být jeho užití omezeno pro osoby od 15 let. Hned jsem si říkal, v souvislosti s probíhající debatou u „apelačního“ článku, že by vlastně mohlo být ve vinařském průmyslu ještě hůř a ve značení a pravidlech mají vinaři stále dost „volnou ruku“ :-) No považte… Dánsko už zavedlo speciální daň na tuky v potravinách, zavedení či zvýšení daní na tiché víno je snadné. Až EU vyřeší hračky, se stejnou vervou se vrhne na další témata…

Druhé úterý v říjnu aneb jiná Beaujolais

Svátek mladého Beaujolais již tradičně spadá na třetí čtvrtek v listopadu. V rámci boje proti předsudku, že tahle oblast dělá jen mladá vína na chlemtání pár týdnů ke konci roku, jsem před pár dny otevřel několik lahví pořádných vín z téhle oblasti. Jeden vinný žurnalista (Andrew Jefford) nedávno prohlásil, že Beaujolais „má obrovský potenciál pro chutnost, ale téměř žádný pro velikost“. Zda s ním budete souhlasit či ne je na vás, já mám tenhle „přílepek Burgundska“, po zkušenostech s několika opravdu fantastickými víny, moc rád. A to, že obvykle nejde o vína pro archivaci na třicet let (byť leckterá jich alespoň pět potřebují) a jsou skvěle pitelná považuji, v době sudem ovoněných cabernetů ze všech koutů planety, za klad. Nevynechám žádnou příležitost seznámit s víny Beaujolais i další, ale nějak moc konvertitů jsem zatím nejspíš nezískal. Dnešní ochutnávka bude z větší části postavena na ročníku 2009, který je v Beaujolais považován za jeden z vůbec nejlepších za hodně dlouhou dobu a v podstatě perfektní. Nějaký základní úvod do oblasti najdete ve starším článku, dnes se vrhnu rovnou do degustačních poznámek.

Apelace, přívlastek či jiné označení vína?

Není tomu tak dávno, co tu proběhla anketa „Viněta na lahvi vína by ideálně měla obsahovat“, s poměrně zajímavými výsledky. V poslední době jsem, možná jako důsledek nově vznikajících VOC (Víno originální certifikace, označení dle místa původu a určitých splněných pravidel) v ČR, téma značení vína a rozporu mezi apelačním a přívlastkovým systémem řešil ve více či méně vzrušených debatách s vinaři, prodejci vína, sommeliéry i vinnými nadšenci. Rozhovor se vždy ubíral mnoha různými směry – „jaképak apelace u nás, to nemá žádnou historii“, „VOC je blbost, sotva jsme zákazníky naučili trochu se vyznat v přívlastcích“, „cukr při sběru říká o víně jen málo, důležité je jedině místo původu“, „přívlastky zbytečně tlačí na přezrálá vína s vysokým cukrem či alkoholem“, „apelace ano, ale ještě na ně nejsme připraveni“, „je to úplně jedno, důležitá je hezká viněta, nízká cena a schopný sommelier co to umí v podniku prodat“…

Italské Nebbiolo a jihoafrická směska tak trochu s českými kořeny

Dneska se mrkneme na dvě vína, která jsme otevřeli v rámci domácí ochutnávky „každý přineste něco zajímavého“ (kterou pokračoval okus několika Beaujolais, ale o tom příště). Nejdříve zaskočíme do Piemontu, konkrétně Langhe a k Nebbiolo 2009 vinařství Parusso. Tohle vinařství je slušná moderna – studená macerace, rotofermentery a kvašení za nízkých teplot, francouzské sudy (Allier) a především speciální systém pro „dozrávání třapin“. V podstatě jde o to, že sebrané hrozny (typicky hodně vyzrálé) jsou dalších deset dní uloženy v proudem vzduchu chlazeném prostoru „na odpočinek“. Doba je příliš krátká na nějaký větší odpar a koncentraci hroznů (jako se to používá u Amarone), ale prý umožní seschnutí („vyzrání“) třapin, absorbci vzduchu a díky tomu lepší strukturu tříslovin. K čemu všemu z toho došlo u jejich základního Nebbiola fakt netuším, ale to víno je slušný úlet.

Metro vinná mapa, Matt Kramer nejen o vinném vzdělání, Nobelova cena pro vinaře

Jak málo stačí k radosti vinnému nadšenci. Momentálně jsem se zamiloval do mapy francouzských vinařských regionů a apelací. Jejím autorem je  Dr. David Gissen, historik a teoretik architektury a urbanismu. Nesnažil se o vypodobnění každé viniční tratě do posledních podrobností a zakreslovat vrstevnice s maximální přesností, to zvládají jiní, místo toho komplexní Francii shrnul do… orientačního plánu metra :-) Nemůžu si pomoct, ale tohle prostě chci na zeď! Stejná firma nabízí i mnohem detailnější mapky, například opravdu úžasnou Itálie, plán metra mne však zaujal tak nějak nejvíc. Úplně vidím, jak nastupuji v Dijonu, něco málo si přečtu, a vystoupím na třetí zastávce Gevrey-Chambertin…

Pinotová seance v Bořeticích (část II. – Francie a něco od Springera)

Ve včerejším zápisku jsem načal moc zajímavou akci v Bořeticích především popisem degustovaných vín z Čech a Moravy (a jedním z Rakouska), dnes budu pokračovat hlavně Francií. Na začátku šlo Bourgogne Hautes Côtes de Beaune 2009 z Domaine Didier Montchovet, o kterém jsem se tu už rozepisoval, tentokrát mi přišlo o kus nepřístupnější a tvrdší než minule, ale stále dost fajn. Ovšem hned druhý představitel Burgundska velmi potěšil. Morey-Saint-Denis 2008 z Domaine Georges Lignier se prezentovalo výraznou, mladou efektní vůní, překvapivě směrem ke kvasícímu ovoci a créme de cassis. V chuti suché, čisté, ovocité, s výbornou pikantnější šťavnatou kyselinou, pěkně strukturované s linkou minerality a dobrou délkou. Bezvadně pitelné a nadprůměrné village.

Pinotová seance v Bořeticích (část I. – především ČR)

Již ve včerejším fotodeníčku jsem se lehce zmiňoval o velmi zajímavé akci, která se na svátek sv. Václava a Den české státnosti (a taky výročí vpádu Viléma I. Dobyvatele do Anglie či počátek svátku Roš ha-šana a tedy i nového židovského roku s datem 5772; bohužel to byl i kořenový den, ale některá vína jsem znal a zásadně je nepoškodil) uskutečnil v bořetickém vinařství Stapleton-Springer. Jaroslav Springer propadl odrůdě Pinot Noir (Rulandské modré) a rozhodl se pozvat skupinu vinných nadšenců, žurnalistů a vinařů, aby si nad 25+ vzorky z Čech, Moravy, Burgundska i dalších míst popovídali o tom, jak má Pinot vypadat, co od něj kdo čeká, srovnali projev z různých míst a vůbec se měli fajn. Bylo to hodně zajímavé setkání, pro mne asi nejvíc díky všemožným komentářům Miloše Michlovského (od specifických technologických poznámek po opravdu povedené termíny v senzorickém hodnocení, vůni „lepkavá svíčková“, odleželé hovězí na které se už lepí ruka, musím zařadit do repertoáru), ale i díky zajímavým rozhovorům na téma hodnocení vína, používání sudů, co už kdo považuje za víno příliš naleželé a podobně. Dnes se ale vrhnu především na pár svých degustačních poznámek, zkratkovitě, leccos teď i v pokračování zítra vynechám.

Moravský raně podzimní fotodeníček

Minulý týden jsem částečně strávil na Moravě. Sváteční středu degustační seancí nad odrůdou Pinot Noir v podobě nejen z Moravy ve vinařství Stapleton-Springer, o čemž se určitě rozepíšu detailněji v samostatném článku, a krátkým výletem do vinic a vinařství s Milošem Michlovským. Část víkendu jsem zase věnoval sběru (Rulandské bílé, Chardonnay a Zweigeltrebe) a nějakým těm sklepním pracem, nejen přechutnávání mladých vín v různých fázích vývoje, v Kobylí u vinařství Čačík. Pro zájemce tu mám dnes pár fotek, hned tady v titulce „moderní umění“ pod mlýnkoodzrňovačem, jen tak pro navození příjemnější atmosféry na počátku dalšího pracovního týdne :-)