Jako další láhev ze saské akvizice jsem otevřel Sächsische Winzergenossenschaft Meißen Morio Muskat 2008 Edition Anno 1161. O vinařském družstvu, ze kterého pochází, už jsem tu pár řádků sepsal u pinotu. Samotná odrůda Morio Muskat byla vyšlechtěna v roce 1928 v Pfalzi a krom Německa se vyskytuje spíš sporadicky. Mělo by jít o křížence odrůd Silvaner a Pinot Blanc, ale prý se spekuluje, že je tam místo pinotu spíš Muscat Blanc à Petits Grains. Popravdě z projevu vína bych si to klidně tipnul taky, takhle aromatická odrůda jako výsledek spojení dvou neutrálnějších je až podezřelá :-) Každopádně tenhle konkrétní Morio Muskat je z vinic poblíž Míšně a ze speciální edice k 850 rokům vinaření v Sasku, pro docela elegantně vypadající řadu bylo vybráno pět různých odrůd a od každé připraveno maximálně 2000 lahví. Víno vonělo sladce ovocně, žlutý meloun tam byl, výrazné muškátové tóny a až takové tramínové těžší květinové, k tomu netradiční linka citrónové trávy. V chuti suché, trochu zakulacené cukrem ale s výraznou kyselinou, podivnější karamelový sladký ocásek, zvláštní, ne úplně vyvážené a jakoby se peroucí ostřejší kyseliny a zbytkový cukr. Ona disharmonie zmizela rozdýcháním do druhého dne, kdy se víno uhladilo a evokovalo bílou rulandu ovoněnou muškátem. Celkem příjemná zajímavost, ale opět s „přirážkou za hrdost vinařského regionu“ a cenovkou něco přes 12€. A za to umím koupit i lépe :-)
Po brutálních porcích nezdravých jídel jsem sliboval, že se podělím i o trochu zajímavější gastrozážitky z Drážďan. Jedním z nich byla restaurace, která je součástí zámku a vinařství Schloss Wackerbarth (web), kam pohodlně dojedete i z centra města tramvají č. 4 :-) Čekal jsem takovou tu klasickou „doplňkovou aktivitu“ pro turisty a úroveň nic moc, ale byl hodně příjemně překvapen. Menu bylo poměrně sezónní, hodně kladlo důraz na lokální suroviny (od bylinek a salátů z vlastní zahrady a hub sbíraných někde okolo, přes sýry z Lipska až po ryby od nějakého lokálního chovatele) a oproti běžné saské kuchyni bylo dost odlehčené a nasměrované pocitově trochu středomořsky. Vše co jsme měli vypadalo na talíři slušně, bylo precizně připraveno a chutnalo výtečně. Vlastně to pro mne byl, především v poměru ceny ke kvalitě, o dost lepší zážitek, než večeře v jednom drážďanském mišelinském podniku večer předtím. Schloss Wackerbarth dělá samozřejmě vlastní vína a ta i servírují, ale po pravdě… no… žádný zázrak. Sekty mají o něco slušnější, ale taky nic z čeho bych lezl po zdi (provoz mají ale pěkný, zašli jsme na prohlídku). Takže nějaký weizenbier je skoro lepší volba. Za jídlem se ale zajížďka do téhle restaurace vyplatí, navíc prostředí okolo je fakt pěkné, včetně výhledu na vinice.
Lipský čerstvý sýr, bylinky ze zahrádky, olivová marmeláda. Orecchiette s ragů z lesních hub. A plněná drůbež s moc fajn nádivkou a risottem. Prostě spokojenost. Momentálně bude ale menu už mnohem víc směřované na podzimní chutě, zvěřinu a tak…
