Obnažené víno Alice Feiring

Oblíbené bloggerka, vinná žurnalistka a v centru New Yorku pevně zakořeněná zrzavá židovka (to poslední uvádím jen proto, že se tím opravdu často ohání) Alice Feiring napsala další knihu a přihodila něco k hromadě „přírodní je lepší“ titulů, kterých se v posledních letech objevilo opravdu hodně (a já za ně furt utrácím, jelikož mne to téma fakt zajímá). Po velmi úspěšném The Battle for Wine and Love: or How I Saved the World from Parkerization, kde jsem se sice shodoval ve spoustě názorů, ale snad až příliš agresivní konfrontační tón nepřipouštějící žádný jiný pohled mne dost štval, přichází Naked Wine: Letting Grapes Do What Comes Naturally. Putování za definicí současné vlny naturálních vín, příběh jednoho pokusu o přípravu právě takového vína, hledání počátků vlny „sans soufre“ (nesířených) vín a hlavně zajímavá přehlídka setkání s několika (občas lehce extravagantními) osobnostmi současného světa naturálních vín a fajn pohled do zákulisí jejich světa. Alice stále nevyměkla a drží si svůj pevný postoj ohledně nepřípustných technik při přípravě vína, ale tentokrát alespoň nemám pocit, že pokud mi občas chutná nějaké víno připravené s pomocí selektovaných kvasinek, tak bych měl její knihu rovnou odložit a jít se zbičovat někam do rohu (který jsem u boje proti parkerizaci prostě měl).

Velká část knihy se zabývá definicí pojmu „přírodní“ u vína, co vše na sebe nabalil a jak už je dnes vlastně bezobsažný. Ve hře jsou další termíny (autentické, např.), téma biodynamiky, certifikace a podobně. Ve výsledku Alice přichází s popisem „naked wine“, vína obnaženého a zranitelného, které neskrývá své místo původu a další důležité faktory pod nánosem přebytečných technologických berliček.

Kniha upozorňuje na některé zajímavé vinaře (například jednoho, který svá nesířená vína dává do opakovaně použitelných nerezových nádob a jsou určena pro konzumenty tak do sto mil od vinařství) a trendy, zabývá se apelačními předpisy (do kterých mnozí producenti obnažených vín nezapadnou; a třeba zmínka o tom, že oblast Touraine si najala enologa z Nového Zélandu, který měl místním vinařům vysvětlit, jak připravovat mezinárodně úspěšný Sauvignon, byla dost depresivní…), popisuje setkání členů Jolyho uskupení Renaissance des Appellations a jak (s prominutím) vyjebalo s hromadou vinařů z USA, kteří se chtěli stát členy. Upozorňuje na alternativy biodynamiky, například přístup se kterým přišel Masanobu Fukuoka, a který už zkoušejí i někteří vinaři v Evropě.

Alice se setkává s vinařskými legendami, tedy alespoň v „autentických“ kruzích, jako Jacques Néauport či Marcel Lapierre (oba následovníci „otce zakladatele“, za kterého je považován Jules Chauvet), ale i osobami i poučenějšímu konzumentovi téměř neznámými. Velká část jedné kapitoly popisuje setkání s vinařem jménem Andrea Calek (aka Ondřej Čálek), českým emigrantem připravujícím hodně svérázná vína v oblasti Ardéche (viz i článek divoký červený Mazel).

Na pár místech se kniha zabývá „šedou zónou“ autentických vín, těch připravených s minimem zásahů, ale přeci jen trochu sířených. Takových, která už jsou příliš daleko od konvenční produkce, ale zároveň ne dost „ortodoxní“ pro celé to sans soufre hnutí. Které mimochodem, alespoň podle Néauporta, vzniklo především proto, že pár vinařů prostě opravdu hodně chlastalo a zjistilo, že bez síry budou rána den poté o něco příjemnější… :-)

Některé výroky (častěji vinařů než Alice) ve mně docela dobře rezonují:

• Je třeba činit rozdíl mezi zásahem či přídavkem do vína, který zajistí že o něj nepřijdete, a tím, který z něj má udělat něco čím není.
• Skutečně přírodní víno, a většina jeho přívrženců bude souhlasit, není možné v každém roce. Ale nikdy nepotřebujete arabskou gumu, přidané taniny, mikro-okysličování nebo velké dávky síry.
• Vinifikace je pouze kontrolované zkažení.

Kniha to není dlouhá, nějakých 240 stránek včetně příloh (povolené přídavky ve vínech v USA, tipy na zajímavé vinaře atd.), a investovaného času rozhodně nelituji. Nezasáhla mne tak jako třeba vinná stezka Kermita Lynche a rozhodně nejde o tak bohatý zdroj informací jako nedávné Authentic Wine: Toward Natural and Sustainable Winemaking, ale každopádně se jedná o dost sympatické čtení (nejen) pro všechny ty, co podléhají vínům jako Trauben, Liebe und Zeit, lahvím od autentistů a občas před otevřením lahve mrknou do kalendáře, zda náhodou není kořenový den :-)