Vína z Piemonte ochutnávám spíš občasně a najednou hned dvě zajímavé ochutnávky po sobě! Ke včerejší akci ve Viničním altánu snad něco už zítra, dnes pár poznámek k degustační večeři (řízenou degustaci, která jí předcházela, jsem bohužel nestíhal… holt pracuju a víno je stále jen koníček :o) s Braida di Bologna Giacomo Azienda viti-vinicola (web). Tento piemontský podnik, středně velký hospodařící asi na 56ha, zastupoval Dr. Norbert Reinisch (jméno napovídá neitalský původ, pochází z Innsbrucku), manžel velmi sympatické vinařky Raffaelle Bologna (měl jsem to štěstí sedět s nimi už dříve u stolu na večeři s vinařstvím Weinbach a několik hodin si povídat). Vinařství Braida mne bavilo opakovaně už na degustacích dříve a i tentokrát dokázalo, proč je jejich Barbera dost slavná. Dovozce, společnost Neubauer & syn, akci uspořádala v restauraci, resp. Opera Ballroom, hotelu Boscolo (Carlo IV), což se alespoň pro mne ukázalo jako jediný slabý článek. Takže to vezmeme postupně.
Re di Fiore 2010 Langhe Bianco D.O.C. pochází z vinice Serra dei Fiori (oblast Trezzo Tinella) a odrůda je Riesling Renano aka starý dobrý rýňák :-) Po nedávné zkušenosti s rýňákem od Ronco del Gelso z Friuli šlo o dalšího italského představitele odrůdy, který mne dost bavil. Aromaticky citrusy, mírný náznak medovo-barvo-laků, spíše jen středně plné a s až takovou lehkou nenucenou elegancí, čerstvé osvěžující víno s bezvadnou kyselinou. Fresh aperitivní záležitost, jak také víno posloužilo.
Pod Asso di Fiori najdete Langhe Chardonnay D.O.C. z vinice Serra dei Fiori (oblast Trezzo Tinella), samotok fermentovaný a školený 8 měsíců v dubových sudech. Aromatika je naprostá „klasika“… výraznější, efektní, sladce žlutě ovocité, výrazný vliv dřeva do vanilky a trochy kouře. V chuti suché, silné, dobře postavené s hutnost vyvažující kyselinou, výrazné, s máslovou a oříškovou delší dochutí. Sice dobře udělané, ale jen těžko zařaditelné a pro mne poněkud bezcharakterní barrique Chardonnay, které považuji za (zbytečný?) doplněk jejich sortimentu do gastronomie (aneb „dodáme vína ke kompletnímu menu“).
Barbera Montebruna 2009 je Barbera d’Asti D.O.C.G. z cru Montebruna v Rochetta Tanaro, kvašená v nerezu a doškolená ve velkých (20 – 55hl) dubových sudech. Víno mladé, čerstvé, šťavnatě spíše červeně než tmavě ovocité (kam to tak decentně přechází), s lehce kořenitými tóny evokujícími zelený pepř, dost sympatické. Krásně udělané, delší, výborně pitelné příjemné červené. Takový ten typ, co se krásně a poměrně snadno pije, ale přitom si s ním můžete hodně hrát.
Bricco dell’Ucellone 2008 je opět Barbera d’Asti D.O.C.G, tentokrát z cru Ucellone. Jméno znamená velký pták, jako třeba havran, ale přenesený význam je stejný jako v češtině :o) Možná i proto je prý dost populární na ochutnávkách v Itálii, každý chlap tam chce mít „ucellone“ :-) Oproti Montebruna strávila tahle Barbera déle na slupkách a zrála v klasických 225l soudcích 18 měsíců. Výrazná, komplexní, zde již tmavě ovocitá vůně. Výrazný ale nerušivý vliv dřeva, sofitistikované, parádní. Suché, s bezvadnou kyselinou až dokonce řízné, plnější, výraznější tříslo, tmavé ale šťavnaté ovoce i v chuti, výborná délka. Zatím hrozně mladé víno, ale s obrovským potenciálem. Srovnání s vyzrálejším ročníkem 2006 mne hodilo do jiného světa, jak ten mlaďoch byl trochu „bordeaux styl“, tak tohle se prezentovalo až parfémově ovocnou aromatickou, komplexní, s tóny sušených bylin, a efektní již naleželou ale stále šťavnatě ovocitou chutí s výraznou minerální linkou, až do železa či krve, jako když oblíznete pořezaný prst :o) Nádherné víno!
Vigna Senza Nome aktuálního ročníku je klasické Moscato d’Asti D.O.C.G. z Mango d’Alba, tedy aromatické jemně perlivé bílé, kde je fermentace zastavena podchlazením na alkoholu někde k pěti procentům a zbytkovém cukru něco přes 100g/l. Parádní muškátová vůně, mladá, s těžšími tóny odkvétajících květin a snad sušené pomerančové kůry. Sladké, perlivé, čerstvé, citrusové a zároveň i minerální a pěkně dlouhé, se krásnou kyselinou co tomu všemu dodává šmrnc. V kontextu Moscato d’Asti bohatší komplexnější kousek, ale stále hlavně milá nekomplikovaná záležitost vyvolávající úsměv na tváři :-) To bych si jako teď okolo svátků dovedl představit.
Vína jsem si fakt užil, ne vše mi sedělo, ale šlo o velmi nadprůměrnou (ono tedy i cenami) sadu. Což bohužel nejde říct o jídlech z Boscola. Prostředí luxusního hotelu je efektní, sál se zavěšenými „sukněmi“ má zajímavou atmosféru, sommelier podniku působí jako člověk na svém místě s opravdovým zájmem a navíc milovník vín od Braidy (na fotce výše je s Norbertem Reinischem), ale jídla na talíři tomu okolo prostě neodpovídala. Po pravdě podobné věci by vystřelil třeba tým z neluxusního Prosecca nejspíš i v polospánku a jejich běžná úroveň (tj. nejen ta během fantastických degustačních akcí Prosecco Flavours) je o třídu výš. Jídla nebyla blbá, jen naprosto průměrná, obyčejná, bez čehokoliv navíc, nevzrušující a ani stylistika se to zachránit nesnažila. Hlavní chod, hovězí údajně dušené v barbeře, mělo mnohem blíže k masu prostě uvařenému a následně politému omáčkou (a „pečené brambory s rozmarýnem“ už z fotky myslím posoudíte i sami).
Ravioli Carru nekomplikovaně chutné a dobře připravené, ale Vitelo Tonato chutnalo… tak jak ho dostanete v každé průměrné italské restauraci v Praze (naprosto standardní kvalita telecího i tuňákového přelivu). Chuťově fajn byl dezert, dortík z bílé čokolády, který ale zase neodpovídal jídlu avizovanému v menu, kde se mluvilo ještě o makronkách. A buď si pod nimi Italové představují něco jiného než já, nebo tam nic podobného nevidím či jsem to vůbec nepochopil. Tak nevím. Z restaurací v luxusnějších pražských hotelích jsem o té v Boscolu vlastně prakticky nic neslyšel (to už spíš o jejich prý skvělých lázních) a z téhle zkušenosti nějak nevidím důvod, proč tam chodit.
