Ryzlink rýnský májový aka „ryzlink korunka“ (vinice Pod lesem v NP Podyjí) pochází primárně z ročníku 2009, do které byl přidán sladký mošt ročníku 2010. Víno je pod korunkovým uzávěrem a mělo by jít o jednoduché víno na popíjení ve větším. Má tmavší zlatavou barvu, intenzivní čerstvou slinosbíhavou vůni, minerální, citrusovou, trochu se zaprděnými tóny upomínajícími na vína bez síry. Suché, čisté, lehčí, bezvadně pitelné, jemná perlička, citrusová ovocitost, ok délka. Bývalo to ještě o kus živější, teď už se poměrně hodně uhladilo. Jako pro deklarovaný účel fajn, bohužel ale ne za požadované přibližně tři stovky (rozuměj: třebas jejich cuvée Národní park poslouží podobně dobře ne-li lépe a stojí půlku).
Kambrium cuvée 2010 (aka VŘSR, tedy veltlínské říznuté sauvignonem a ryzlinkem; vinice Pod lesem v NP Podyjí) je víno voňavé, mladičké do kvasnicových tónů, je tam trochu oxidativní jablíčkový štych a zároveň krémovost z ležení na kalech. Suché, lehčí, čisté, krémovější, s odbouranou kyselinou (podle všeho prošlo jablečnomléčnou fermentací), slušně dlouhé, sympaticky pitelné. Solidní kousek, na jedno z jejich nejlevnějších vín.
Ryzlink rýnský 2007 (vinice U sv. Urbana, Vrbovec) sleduji už několik let a po pravdě se nestačím divit. Současná podoba je krásný naleželý rýňák, s květinovými a trochu herbálními tóny, minerální, efektní, bohatší a složitější. Jde si s tím hrát, lovit vůně jako grepová kůra a hromady odboček. Suché, čisté a naleželejší v chuti, středně plné, výborně postavené a dobře dlouhé s pecičkovou hořčinkou lákající k dalším douškům, hodně zajímavé. Přemýšlel jsem u toho, kam bych ho asi poslal při degustaci naslepo, a nejspíš bych dost zmateně přemýšlel o Alsasku, pak přešel k Wachau a Rakousku obecně a nakonec to vzdal :-) Potěšilo moc.
Mrkli jsme se i do archivu na Cuvée Holánek-Nejedlík 2004, spolupráci dvou vinařů a spojení odrůd Pinot blanc a Pinot gris. Dost tmavá nazlátlá barva. Intenzivní vůně, naleželá, nástup medových tónů a stále hodně dřevo, k tomu mineralita, bylinky a cukrová (karamelová) linka, mírně naoxidované. Suché, fajn kyseliny, mineralita, dobrá stavba, stále ještě něco ovoce, cosi divného a ne úplně příjemného v dozvuku. Každopádně stále slušné, byť jiné jejich nulačtyřky mne asi baví víc.
Quatre Cuvée 2007 (Přední a Zadní hora ve Velkých Bílovicích) je jejich už tradiční směs Pinot blanc, Chardonnay, Pinot gris a Pinot noir. Barva opět pěkná nazlátlá, v tomhle ohledu bílá z Dobré vinice málokdy zklamou :o) Silnější a až exoticky sladce ovocná aromatika, výrazné, náznak těkavek a jakoby výraznějšího alkoholu (ale je tam necelých třináct), medu, zajímavý celek. Suché, silné, krémově výrazněji ovocité, delší, dost znát vliv dřeva, bohatší. Mám z toho trochu „na efekt“ pocit, tohle by mohlo oslovit dost velkou skupinu konzumentů. Každopádně zatím asi nejpozitivnější setkání s tímto vínem, dříve mne moc nebavilo.
Blanc de Pinot Noir 2007 (Přední hora, Velké Bílovice) je bílé z modrých hroznů, v tradičním stylu Dobré vinice školeno v dubových sudech, dlouho na kvasnicích s jejich promícháváním a tak podobně. Ať jsem míchal a okysličoval jak chtěl (a to všechna vína byla otevřena několik hodin předem), tak to stále byla tak nějak divně zaprděné, sevřené. Sem tam se vyhoupl nějaký ovocitý tón, byla tam jasná mineralita, ale skrývalo se to pod poněkud zvláštním nánosem, až jakoby nepříjemných „silážových“ tónů. Možná delší dekantace by pomohla. Suché, čisté, krémově ovocité v chuti, delší, kulaté, snadno přístupné. Vlastně z toho mám dost jednoduchý pocit. Přiznám se, že teskním po jejich běžném červeném pinotu. Toto mne, v kombinaci s cenou, příliš neoslovilo. A jde o jedno z mála jejich vín, kde na sobě pozorují vývoj „baví mne čím dál méně“.
Velké Dobré Bílé 2006 „reserva“ je vlajkovou lodí vinařství, ve starších ročnících šlo o jedno z nejzajímavějších a nejlepších suchých bílých na Moravě, kousek dosahujících světových parametrů (a netahal bych do toho výsledky soutěží, kde často bojují primárně navoněné kousky) a s potenciálem vyzrávat na lahvi do krásy. Zlatavá výrazná barva. Intenzivní vůně, stále poměrně mladičká, citrusově ovocitá, komplexní, vrstevnatá. Otevírá se, chce mu věnovat víc času. V chuti středně plné, velmi pěkně postavené strukturované bílé, delší, komplexní, s výrazným ale nerušivým vlivem dřeva. Svádí spíš k přemýšlení než rozborce na různá ovoce a další tóny :o) Nabídne mnoho, ale chce ještě čas. Dost mne překvapilo, protože tahle „reserva“ varianta mi dříve přišla o pořádný kus méně zajímavá než varianta běžná, na čemž se asi podepsal krátký čas v lahvi. Člověk se furt učí…
Sauvignon Národní park 2006 (vinice Kraví hora a Pod lesem) je opět víno velmi aromatické, výrazné, sladce ovocité (přezrálý angrešt), minerální, komplexní. Silné v chuti, plnost dobře doplňuje pěkná živá kyselina, dobře postavené, složitější ale přitom myslím přístupné důrazné víno, s mírnou „přismahlý karamel“ hořčinou v delší dochuti.
A o vzorku Sauvignon Oxana „karafa“ 2007 se asi nemá smysl moc rozepisovat, už ani nevím kolikrát tu na něj přišla řeč. I na degustaci jsem si ho spíš užíval a přemýšlel u něj o kvalitním cideru, v jednom momentě mi vůní připomněl suroviny na přípravu sushi :-) Suché, šťavnaté, výrazné v chuti, delší, zajímavé, pečená jablka a vůbec. Dřív jsem tohle víno děsně analyzoval, teď mám chuť ho popíjet :-)
Jiné články k tématu: Národní park a malá i velká bílá z Dobré vinice | Starší Dobrá vinice – 2003 až 2005 s pár odskoky | Dobrá (a leckdy skvělá) vinice | Čtyři odrůdy, čtyři roky potěšení | Oxana a Fénix (+ rozhovor s vinařem) s odstupem času | Experiment Oxana – 100 hodin v karafě | Večer s neobvyklou kráskou Oxanou | Výprava za mladými víny a možná i husičkou | a další…
