Italská degustace „dovážet a kolik dáte?“

Vinohradská vinotéka Le Strade Del Vino specializovaná na Itálii, v podstatě provozovaná jedním sdružením vinařů (psal jsem tu), uspořádala před pár dny zajímavou ochutnávku. Pan Massimo Boido představil několik vín dovezených v počtu jednotek lahví, navíc povětšinou takových na která nemá žádný vliv (tj. žádal upřímný názor), a přizval si pár zákazníků na pomoc při rozhodování o tom, zda vína dovážet. Cílem bylo doplnit především vína bílá, ale i něco červeného se našlo. Diskuse se vedla o kvalitě představených vín a prezentované ceně, psychologické hranici dvou set korun a mnoha dalších tématech (např. kde mají dobrá točená piva, pár lidí jsem nasměroval do vinotéce nepříliš vzdálených podniků – na dvanáctku z Únětic do Starsana a speciály do Kulového blesku). Z akce jsem si, mimo hodně povedeného Mülleru co to při ceně přes tři stovky nebude mít snadné, odnesl hlavně další potvrzení faktu, že zákazník to má o hodně snazší než prodejce :-) Následující řádky obsahují jak degustační poznámky, tak některé „hrajeme si na dovozce a moc nám to nejde“ úvahy, které jsem při akci vyplodil.

Úvodní Le Vigne Verdi Pinot Bianco 2010 bylo čerstvé, jednoduché přístupné bílé, velmi snadno pitelná „spotřební“ záležitost (ale ne nějaký falešně převoněný průmysl) co sama klouže do krku a nenutí přemýšlet, karafa k obědu bez problémů. Při ceně 135,- Kč asi v pohodě (mohlo by to být i víno „tak když už jsem tu nějakou dobu očumoval a dostal i ochutat, tak si vezmu alespoň tohle“), kazí ho pouze dost levně působící viněta. Prakticky totožnou má i Le Vigne Verdi Pinot Grigio 2010, kde je už aromatika o kus výraznější, zralejší, a i víno o něco plnější. Nabízí o trochu víc než předchozí vzorek, ale stále mi to přijde jako poněkud schematické jednoduché pití a cena už vyskočila na 210,- Kč. Může mu pomoct velmi populární odrůda, ale jinak moc důvod proč zvolit tohle a ne levný pinot bianco nevidím.

Terre dei Santi (Cantina di Castelnuovo Don Bosco) Piemonte Chardonnay 2010 je korektní šardonka, silnější, máslovo-krémová ve vůni, suchá, trochu z ní lezl alkohol a byl tam decentně takový jablíčko-ořechový naleželejší tón (ne vyloženě oxi, ale připomnělo nerezové základy ze Chablis po pár letech). Nevím, já bych ji za 299,- nekoupil, ale odrůda je to populární, viněta vypadá dobře a je na ní nápis Piemonte (což je horší, než kdyby tam byl nápis Toscana, ale stále fajn), moc bílých v Le Strade nemají... :-)

Zato Terre Erte Trentino Müller Thurgau 2010 pěstovaný v nadmořské výšce 500-650m mne jako bavil hodně. Víno mladičké, trochu sevřené, ale složitější, minerální, dost fajn. Suché, citrusové, s bezva kyselinou a povedenou stavbou, delší dochuť. Sice nerezovka, přesto hodně sympatické pití. Na Etzu sice nemá, ovšem svoje kouzlo ano. Problém je cena. Za 339,- mám obavu, že bez ochutnávky po ní sáhne v italské vinotéce málokdo, ta odrůda zde má problém. A pokud vedle bude stát levnější Chardonnay či šeďák, tam má milerka problém dvojitý :-)

Posledním bílým byl Villa Corniole Trentino Gewürtztraminer 2009, záležitost velmi aromatická do těžších odkvétajících květinových tónů, hutná, poněkud šablonovitá bez nějakých zajímavých odboček. V chuti hodně silné, hutné, alkoholické, plné. Dost nízká kyselina, takové kulaté nabušené aromatické suché bílé. Tenhle styl mi tedy moc nesedí, při ceně 399,- Kč sáhnu vždy raději po tramínech z Alsaska. A vůbec neumím posoudit, jak by se mohlo prodávat.

Farina Bardolino Classico 2010 byla barvy nepříliš hluboké, vůně pak mladičká, ovocitá do červených peckovin, trochu mi to evokovalo mladý portugal. Čerstvé, lehčí a snadno pitelné v chuti, vyvážené, višeň, trochu trpčí tón v závěru. Dovedu si to představit zase v karafě a trochu podchlazené k obědu. Kdyby to spadlo pod hranici dvou stovek (teď je 235,- Kč), dával bych mu větší šance. I tak by šlo o jedno z nejlevnějších vín v tamní nabídce a láhev nevypadá blbě, takže proč ne.

Casale dello Sparviero Chianti Classico 2008 se prezentovalo intenzivní živou vůní tmavého ovoce a výrazným vlivem dřeva do tyčinky kofila. Suché a silné v chuti, ovocitost, dobrá kyselina, délka, slušné tříslo, svíravější závěr. Takové trochu „uni“ dobré červené, ale proč ne. Cena 285,- Kč, i přes kvanta naprosto šílené průmyslové produkce stále ještě dobré jméno Chianti a projev, který myslím i zákazníka, co má trochu napito, dokáže oslovit. Mohlo by fungovat.

V přímém srovnání bych tomu dal přednost před San Giorgio Brunello di Montalcino Ugolforte 2006 (které má ovšem docela efektní vinětu). Je to styl supertoskánec, sladce intenzivně ovocitý ale i s tóny bylinek a třeba květin do fialek, víno bohaté, s hromadou kvalitního francouzského dřeva. Suché, silné, ovocité, dlouhé, s drahým dřevem, dobrou kyselinou, hodně pěkným sladkým tříslem, kořenitějším dojezdem a potenciálem zrát, intenzivní moderní nabušenec s vysokým alkoholem. Takový ten typ, kterému Parker & spol. dají nadšeně 92 – 95 bodů a které už taky stojí 910,- Kč. Já nevím, podobné věci dělají jako tzv. Icon wine teďka všude, jsou si podobná jako vejce vejci (tady je alespoň odrůda Sangiovese a ne klasický Cabernet+Merlot blend). Není to špatné, to vůbec ne, ale podobných vín je až příliš. Což neznamená, že nemůže být velmi populární, ta cena v kontextu stylu a kategorie mimo není :-)