Domácí vinný svět se otřásá :-) O „aféře“ se spotřební daní jsem tu psal, i o otevřeném dopisu k současné situaci v našem vinařství informoval. A dnes si dovolím sdělit, že den před valnou hromadou oznámil předseda Svazu vinařů České republiky, Ing. Jiří Sedlo, že stahuje svou kandidaturu na předsednictví na následující období. A zase, jako na potvoru, mi to vyšlo k už připravenému článku o pivě :-) Nedělní výprava za kulturou nás totiž zavedla na Strahov (kdo by to byl čekal, že ten nádherný Filosofický sál ve Strahovském klášteře původně vydlátoval Jan Lahofer; knihovní interiér totiž výhodně odkoupili ze zrušeného premonstrátského kláštera v Louce u Znojma, kam se dneska jezdí degustovat vína ze Znovínu…), mimo jiné též do tamního Klášterního pivovaru (web). Ten už je hezkých pár let poměrně vyhlášenou zastávkou náročnějších pivařů, já tam byl naposledy v lednu roku 2008 a dost si tenkrát užil jejich Sv. Norberta světlé i tmavé. Nejsem si stoprocentně jist, ale tenkrát tam možná ještě byl sládkem pan Matuška, který nyní provozuje jeden z mých nejoblíbenějších pivovarů. Každopádně jsem doufal, že úroveň piva si podnik drží. Zapadl jsem do výčepu a ochutnal všechny tři jejich „základní“ kousky, momentálně totiž nebyl žádný ze speciálů a klasickou pšenici vaří spíše na léto (nejbližší speciál bude Velikonoční Pilsener).
13° polotmavý Jantar je spodně kvašená třináctka ve stylu „březňáku“ a dost sympatická klasika, takhle nějak bych si představoval normální dobrá piva… asi mám příliš vysoké nároky :-) Svatý Norbert 14° Dark je pivo tmavé, s hromadou praženého a karamelového sladu a trochu kávovou vůni, úplně suché, hodně hořké, parádně pitelné. Ale nejvíc mne dostala jejich IPA (India Pale Ale). Pivo opravdu hodně aromatické (kombinace chmelů žatecký poloraný červeňák a americké Amarillo a Cascade), bylinkovo-květinovo-pryskyřičné a k tomu citrusy až do citronové kůry. Parádně hořké, řízné, vyvážené, dlouhé, i přes alkohol (je to zhruba 16°) dokonale pitelné. Parádní představitel stylu a ani ta cena, pokud si to správně vybavuju tak 64,- Kč za 0.4l, mi nepřišla problematická. A jelikož máme tak nějak masopust, tak jsme neodolali jelítkům a jitrničkám a vůbec. Jo, takhle návštěvu kláštera mohu :o) Kdyby se v té pivnici nekouřilo, tak by mi ke štěstí moc nechybělo.
Na nedávné domácí vinné ochutnávce jsem na závěr zařadil i jedno pivo, přijde mi jako smysluplné tenhle svět trochu představit (a dokazovat, že může být stejně zajímavý a komplexní jako ten vinný). Byla to silná Černá raketa od Matušky z Broum (web), uváděný styl India Black Ale. Je to velmi tmavé, kalně neprůhledně černé, a člověk při přivonění úplně očekává ty všemožné pražené a kávové tóny, ale první dojem je spíše svěže ovocný, citrusový do kůry a grepů, k tomu nějaké lesní ovoce, pryskyřice a podobně. Ale samozřejmě i těch kávovin a pražených sladů se dočicháte. V chuti výrazně ale krásně hořké, silné, plné, složitější, komplexní dlouhé pivo, zde už jsou ty slady znatelnější, není tam skoro žádná sladkost a pije se to skvěle. Vzhledem k množství alkoholu (6.8%) by mohlo být více půllitrů poněkud zrádných. Tohle chutnáno ze sedmičkové skleněné lahve, cena 109,- Kč v Pivkupectví Zlých časů.
Weisses Bräuhaus G. Schneider & Sohn resp. prostě Schneider Weisse (web) je jedním ze špičkových producentů pšeničných piv, doma mi tentokrát skončil jejich TAP 6 aka Unser Aventinus, což je bavorský pšeničný doppelbock (alkohol 8,2%, lahvováno 7. června 2011 a tudíž už mělo pár měsíců na dozrávání v lahvi a ještě dále v pohodě zrát bude). Barva lískooříšková, kalná, pevná hustá pěna. Výrazná uleželejší pšeničná vůně, tmavší, sladší lehce karamelová, opečený banán, efektní, trochu funky odbočky (sušené houby), velmi příjemná. Suché, silné, slušný říz, krásně suché, výrazné, opět banán, tropiko ovoce, decentní kořenitější tóny (hřebíček, skořice), delší, velmi efektní kousek. Za 45,- Kč v Pivkupectví Zlých časů, což mi vzhledem k zážitku přijde pomalu jako okrádání výrobce…
P.S. Na rozdíl od vína sem, když už tuhle odbočku dělám, vybírám především ta piva, která mne nadchla. Ne každé, které jsem v poslední době chutnal, bylo tak skvělé jako kousky výše. Musím ale ocenit, že zkoumání a nalézání špičkových kousků z pivního světa je přeci jen o chlup méně finančně méně náročné než u vína :-)
