Bublavé Veltlínské zelené

100% Veltlínské zelené, 100% rakouské… pod tímto sloganem představuje své sekty značka Edle von Goldeck. Píšu značka, protože jde v podstatě o samostatnou řadu velkého známého výrobce Schlumberger, kterého můžete navštívit přímo ve Vídni. Doma, respektive jako první bubliny při malování v novém bytě a sestavování nábytku, jsme otevřeli Die Edle von Goldeck 2008 brut, tedy jejich nejlepší produkt (mají základní neročníkovou řadu s různou úrovní doslazení dozážním likérem). Pořádné Champagne si necháme, až bude hotová kuchyně a my přestěhováni :-) Vizuál jejich vín imituje Art Nouveau a styl Alfonse Muchy, nevypadá to blbě. Sekt je kompletně veltlín podle všeho z Weinviertelu (Niederösterreich). Alkohol 11,5 %, brut s (relativně vysokými) 9 g/l zbytkového cukru ale při 7 g/l kyselin. Druhotná fermentace v lahvi a zráni na kalech 12 – 15 měsíců. Cena 9€ ve vídeňském Wein & Co. Vyplatilo se?

Nad tiskovými zprávami a PR články

Občas se dost pobavím nad různými tiskovými zprávami a PR články s vinnou tematikou, které se mi dostávají do rukou. Kupříkladu teď zpracovávám téma Vinařství roku 2011 (to je ta soutěž, kde loni vyhrála bohémka) a v profilech nominovaných jsem narazil na tuto větu: „Svou velikostí i produkcí se v českých poměrech řadí ke středním podnikům, denní prodej se pohybuje okolo 17 tisíc lahví.“ A jak tak koukám, jde o popis přímo z vinařství. Tahle snaha trochu maskovat velikost je poněkud úsměvná, když ročně vyrobíte pět až šest milionů lahví (dle propagace „segment o velikosti 3,5 % ze všech vín, která se v České republice vypijí“, takže ještě výrazně více z celkové produkce samotné ČR). Ve světových poměrech jde o střední podnik, v těch našich o jeden z největších. Proč se za to stydět, Znovíne? Při všech těch ostatních chvályhodných aktivitách a leckdy povedených vínech není důvod.

Živé víno od Korábů z nové degustační galerie

Cestou z pikniku v parku jsem okukoval novou vinotéku otevřenou hned u hlavního vrchního vchodu do Gröbovky (Havlíčkových sadů) z Rybalkovy ulice, pro návštěvníky degustací ve Viničním altánu je to ten s dětským hřištěm po pravé straně. O pár dní později tam i vlezl a překvapil mne veliký sklepní prostor s vysokými stropy, dost efektní. Projet sortiment úplně nebyl čas, ale mělo by to fungovat jako jakási degustační vinná galerie, tedy trošku jinak než klasické podniky. Padesátka vín z Čech a Moravy je připravena k ochutnání před nákupem, můžete si zaplatit i za vyloženě degustaci. A také posedět s celou lahví na zahrádce nebo koupit něco vychlazeného do parku. Expozice dalších padesáti vín ze světa se připravuje a snad otevřete za pár dní (vypadá to, že budou mít i Domaine Gros z Minervois, expanzi jedné z nejlepších vinařek Burgundska do jiné části Francie). Gröbovka je čím dál zajímavější vinnou destinací! :-) Prochutnat ČR se chystám, zatím jsem jen projížděl viněty, ale pár kousků mne docela lákalo (jen ten čas). Nakonec jsem odešel alespoň s lahví nového sur lie od Korábů…

Pinot Noir z Čech a Moravy 2007 – část I.

Rulandské modré (Pinot Noir) z vinic v Čechách a na Moravě přechutnávané v pěti letech věku, pravidelná to kratochvíle jedné ujeté skupinky milovníků vína (v závěru článku najdete odkazy na hodnocení předchozích ročníků). Letos jsme se logickým postupem dostali k ročníku 2007, vína byla vzhledem k počtu vzorků opět rozdělena do dvou skupin (ač toto může mít efekt na vnímání „lepší“ a „horší“ část, tak v obou jsou vína od kterých osobně čekám hodně i naopak) a druhá nás teprve čeká, už první set ale obsahoval 21 vzorků. Vína byla opět dokonale zabalena v černých neprůhledných pytlích a chutnala se tedy naslepo, odtajněna byla až po celém setu. Občas mi přišlo, že teplota vzorků byla příliš nízká, bylo třeba je zahřívat (ale leckterým milosrdně nízká teplota spíše pomohla). Opět se krásně ukázal efekt různých sklenek, Riedel Sommeliers Grand Cru Burgundy má tendenci být hodně analytická a nabízet jemné nuance (pokud na to víno má, v opačném případě ho dost rozstřelí), běžná pinotovka stejné firmy nabízí jakoby přímější a koncentrovanější projev. Degustaci jsem zahájil nehodou, o tom jsem už psal. Tím jsme si smůlu snad vybrali, ani jedno víno nebylo korkové. Čímž nechci říct, že všechna byla bezvadná :-) Tak šup na ně…

Výsledky ankety „Alkohol ve víně…“

Alkoholická anketa je u konce. Ptal jsem se vás, jaké úrovně alkoholu ve víně preferujete a zda toto vůbec řešíte. Obsah alkoholu je v poslední době velké téma (psal jsem něco málo třeba tu) a jeho neustálý vzestup až trochu děsivý. Rozdělení na několik skupin dle obsahu alkoholu jsem provedl dle současného typického stavu u našich i zahraničních vín, před pár desítkami let by nízký a vysoký alkohol u vína znamenal něco úplně jiného (oboje by bylo nižší). Z celkových 213 hlasujících vás 44% na obsah alkoholu nekouká. U vín bílých se naprostá většina pohybovala v nižším spektru, 12 – 13% si sice odneslo nejvíce hlasů, ale hromada z vás vyhledává i vína pod 12%. A příliš obdivovatelů silnějších bílých se nenašlo. Celkem dle očekávání je to u červených posunuto, sice opět vede kategorie 12 – 13%, ale následuje ji skupina 13 – 14%. Kompletní výsledky v tabulce níže.

Franz Strohmeier bílý, růžový, žlutý, oranžový…

Když se řekne Štýrsko, tak se vinným nadšencům nejspíše vybaví Schilcher a Sauvignon. A taky dýňový olej, třebas na salátu k řízku ve Vídni :-) Franz Strohmeier, sympatický biodynamik ze Západního Štýrska (Weststeiermark), se věnuje nejen dvěma nejslavnějším vinným zástupcům Štýrska, ale také několika dalším (viz web, ale prý až za pár dní, momentálně je v rekonstrukci). Nepodlehl trendům dělat Schilcher se zbytkovým cukrem ani módní kvasinkami a kdo ví čím dalším navoněná líbivá bílá, ale propadl jiným trendům – vínům bez síry, bílým připravovaným v kontaktu se slupkami a podobně. Ne že by se v jeho vinařství nenašel nerez a kontrolovaná teplota kvašení, pro Schilcher ji používá, ale jinak pracuje spíše se sudy (500l i malé, dub i akát a čeká na kaštan), vše jede spontánně, s filtrací se nekamarádí, teploty neřídí. A nevypadá to, že by jeho vína trpěla, má pro to cit :-)

Tannat, Vavřinec a Cabernet & Merlot směska

Nedávno jsme doma přechutnávali sérii červených vín různých oblastí a stylů, již jsem se zmiňoval o zajímavém Španělsku a dneska zkusím odhrnout pár dalších poznámek. Padl kupříkladu jeden můj oblíbený Madiran v již trochu starším ročníku. U Château Bouscassé 1997 Vieilles Vignes mám po prvním přivonění, při otevírání lahví předem, poznámku „k breku krásné“. To se mi tak občas stává :-) Pozdější poznámky už jsou čisté technikálie… intenzivní, naleželé, mocné. Ovocitost, divokost, kořenitost, dřevo, efektní živočišné odbočky. Jako vždy své, nekontrolovaně svérázné. Suché a silné v chuti, působí poměrně plně (při pouhých 12.5% alkoholu), již naleželé ale s vysušující tříslovinou, trochu zvláštní struktura, hodně dlouhé. Temné, komplexní, divoké, živočišné (až k hranici, kdy by to už někdo mohl považovat za příliš znatelnou brett vadu). Pro mne, byť nešlo o to nejlepší Bouscassé co jsem kdy pil, víno večera. A lepší než bohužel trochu rozjetý starší bratříček Château Montus 1996, škoda ho. Část účastníků by si ovšem jako top vybrala spíše jiný vzorek…

Krátká fotozpráva z Burgundska

Zdravím z Burgundska. Nebudu se trápit delším textem (čeká mne bageta, paštika a láhev vína), prostě jen tak ve zkratce s pár fotkami. Bydlíme v úžasné vinařské usedlosti z roku 1650, skoro samota to je (no dobře, až na tu chovnou stanici labradorů opodál), majitelka je fanatička do výroby džemů a fakt je umí. Ve sklepě mají hodně selské Aligoté z místních vinic pro hosty a vlastní sbírku velkých vín z Vosne-Romanée. Celé je to děsně romantické a vůbec. Slavím úspěchy s francouzštinou a v míře mnohem větší i tragická nepochopení. Proč se tolik naprosto odlišných věcí vyslovuje skoro stejně?!? Po dni s úžasnými víny (Le Musigny, Richebourg, Échezeaux, kvanta variant Clos de Vougeot... jsem za tu zkušenost moc rád, ale doma se mi příliš často neobjeví) popíjíme k jídlu úplně opačné spektrum, naprosto základní vína (ovšem od zajímavých producentů), a příliš se netěšíme na cestu domů. O vínech možná někdy příště, teď ty fotky...

Zelený Sv. Patrik a první jarní piknik

Svátek Svatého Patrika je vždy spojen se zelenou. Takže proč neotevřít několik lahví Veltlínského zeleného :-) Což jsem také učinil. A o den později je dopíjel na fajn pikniku v parku. Venku svítilo sluníčko, bylo přes dvacet stupňů, k posezení s lahví na čerstvém vzduchu ideál. A takový Weingut Wimmer-Czerny Grüner Veltliner Fumberg 2011 (viz starší reporty) se vyloženě hodil. Šroubový uzávěr. Bledší barva. Čisté, ještě trochu kvasnicové, svěží, květiny a něco ovocitosti, hodně příjemné, vyvážené, už teď přes mladistvost v podstatě dost elegantní. Suché, čisté, krásná kyselina, ovocitost, živost, mineralita, něco kořenitosti, středně plné, dobře dlouhé, krásně pitelné. Zajímavé, zkoumatelné a přitom parádně snadno přístupné. Jo a taky biodynamické. To mne baví! Hans prostě umí.

Reisten do budoucna s rudým křížem?

O víkendu jsem otevřel zásadní burgundskou odrůdu Chardonnay, ovšem v podání Moravy. Což je kombinace, ve které obvykle nenacházím nějak zásadní uspokojení, ale pár povedených kousků už jsem taky objevil. Tahle šardonka byla již s nějakým tím rokem zrání, z vinařství Reisten, konkrétně Chardonnay Valtická pozdní sběr 2006. Tmavší zlatá barva. Výrazná, sladší krémovější vůně do žlutého ovoce, med, kořenitost, citrusové a lehce oříškové tóny, naleželé, velmi slušné. Suché, zralejší v chuti, hodně kyselin, šťavnatě ovocité, delší. Hodně pěkné. Většina moravských vín, a je to často hlavně způsobem výroby, by šest let v takhle fajn kondici nepřežila. Nedávno mne docela potěšila i dvě jejich mladá vína ročníku 2010, Pinot Blanc U božích muk (expresivní, ovocitá, řízná efektní záležitost) a Ryzlink rýnský Valtická (mladičký, čerstvý, citrusový, krásně pitelný). A vlastně i jednu devítku jsem vzal na milost, elegantní a zemitější Sauvignon Blanc Nad Nesytem. Doma mám především reistenovské ryzlinky, v nich je považuji za jednu ze špiček Moravy. Na založenou láhev Chardonnay jsem si vlastně vzpomněl kvůli jedné zajímavé zprávě…

Dva veltlíny nad přemýšlením o… veltlínu

V poslední době jsem postupně páchal článek k odrůdě Veltlínské zelené a při té příležitosti samozřejmě i pár kousků, jako inspiraci a pro demonstrování různých stylů, otevřel. Byl to například Grüner Veltliner Alte Reben 2009 Kamptal DAC Reserve, bio víno (od ročníku 2010 dokonce certifikovaně biodynamické) z vinařství Matthias Hager (web). Vinař je to mladý, ale učil se u špiček okolních regionů. A těžit může i ze starších keřů, pro toto víno pocházejí ze šedesátých let minulého století. Víno kvasilo spontánně, byl zde kontakt se slupkami, leželo na kalech. Je z tzv. hnědé řady, která spíše než svěžest a živost (tu nabízí v řadě modré) nabízí komplexnost, je určena pro delší zrání, má odrážet potenciál míst původu. Už od lahve působí „draze“, je burgundská, těžší, s tlustou kovou záklopkou a slušným celokorkem, s elegantní vinětou. Zlatavější barva. Krémovější ovocitá vůně, silnější, teplejší. Náznaky kouře a minerality, medu, elegantní, poměrně mladá ale s velkým potenciálem. Uhlazenější, silnější, kulatější v chuti, zkrocená kyselina, delší, teplejší nasládlé doznívání s náznaky medu, kořenitosti a decentní hořčiny. Hutnější styl, strukturovaný a s potenciálem dále zrát, pěkně udělaný, láká ke kombinování s jídlem. Hodně dobré, ale po pravdě já mám ve veltlínu rád o něco více živosti, trocha kyseliny navíc mi tam chyběla :-)

Chianti a steampunková vývrtka

O víkendu jsem páchal špenátové lasagne podle jednoho tradičního receptu, různě se tam vrství nudle, špenátová směs, sýrová směs a bešamel, zábava je to. Výsledek byl spíše průměrný, poprvé se mi to povedlo více. Každopádně co k tomu otevřít jiného než Chianti! :-) Ne že bych jich měl doma na výběr, vlastně jsem zjistil, že se v chladničce skrývá jediná láhev. Borgo Salcetino Chianti Classico 2009. Hrozny původem z Lucarelli v  Radda in Chianti, primárně Sangiovese s pár procenty Canaiolo. Vinařství (společná parta s Aziende Agricole Livon) má v Chianti asi třicet hektarů, z toho třináct vinic. Krom klasického Sangiovese pracují i „moderně“ s merlotem a cabernetem. Tohle Chianti je v zelené bordó lahvi, tenčí kovová záklopka, slušný celokorek. Vůně poměrně výrazná, tmavší ovoce, divočejší až živočišná, pryskyřice. Suché, sladce ovocité v chuti, poměrně dost kyseliny i tříslovin, zatím dost mladé, svíravější, s fajn delší dochutí, sympaticky divočejší. Samostatně v pohodě, ale v kombinaci s jídlem rozkvete a sousta se tím zapíjejí skvěle. Po pravdě ale ani nevím, kde jsem k té lahvi přišel a kolik mne stála (na netu jsem ji našel něco přes tři stovky) :-)

Po stopách padělaných velkých vín s Mr. Conti

Na scéně velkých vín se zase jednou rozvířily kaly. A to pořádně. Minulý čtvrtek FBI zatkla jistého „Mr. Conti“. Vlastním jménem Rudy Kurniawan je obviněn, že v nemalém množství padělal a (krom oblažování svých přátel) prodával slavné značky vína. Patřilo mezi ně jeho nejoblíbenější „každodenní pití“ Domaine de la Romanée-Conti, odtud přezdívka, ale také Domaine Ponsot (zde naprosto debilně vyrobil jejich Clos St. Denis v ročnících, kdy jej vinařství ještě vůbec nepřipravovalo, a dostal se s ním až na aukci, kterou se vinařství podařilo zastavit; Laurent Ponsot se poté velmi aktivně snažil najít proti němu další důkazy a, jak sám tvrdí, byl jedním z hlavních zdrojů informací pro FBI; Ponsot je přesvědčen, že zná i další komplice), Château Pétrus, Château Lafleur, Château Lafite Rothschild a další. Rudy Kurniawan se proslavil nájezdy na různé restaurace a bary se špičkovým vinným lístkem, kde za večer protočil s přátelí desítky tisíc dolarů za vzácné lahve. A často to byl právě on, který tu či onu označoval za pravděpodobný padělek. No něco o tom musel vědět :-) Z těchto večírků si pak nechával posílat domů prázdné lahve...

Schoenenbourg vůni, chutí, obrazem i hmatem

Velké putování po Grand Cru vinicích Alsaska pokračuje čtvrtou zastávkou, kterou se stala velká slavná poloha Schoenenbourg, oblíbená i pro to, že přiléhá k obci Riquewihr, jedné ze zásadních alsaských turistických destinací. Degustaci opět pořádal pan Matějka v duchu předchozích akcí, seznámení s vinicemi Kastelberg,  Eichberg a Pfingstberg. Další kamínek (i doslova) do sbírky. K závěru se zdaleka neblížíme, ještě nám jich zbývá 47! Následující řádky přiblíží nejen vlastní vinice, ale i jedenáct různých vzorků, povětšinou ryzlinků, od deseti vinařů. Co jsem si o Schoenenbourgu odnesl? Že jde, alespoň při tomto výběru producentů, pocitově o „důraznější“ polohu, většina vín jela spíše výrazným a intenzivnějším stylem než nějakou jemnou elegancí. Ale třeba si z mých poznámek uděláte závěr jiný :-)

Výsledky ankety „U sherry preferuji…“

V rámci série článků věnovaných trochu podrobněji sherry jsem tu připravil i anketu, ve které se ptal, jaký vlastně k tomuhle typu vína máte vztah, který z jeho stylů vám sedí nejvíce a tak. Zahlasovalo 215 návštěvníků tohoto blogu a největší část z nich, 26%, sherry vůbec nezajímá. A dalších třináct procent v podstatě vůbec netušilo, o čem že ta anketa je. Tak to mne mrzí, holt pár článků pro vás bude hodně nezajímavých :-) Více než pětina z vás, 21%, zatím nějaký specifický styl sherry jako nejoblíbenější zvolen nemá, protože teprve začínáte. Gratuluji k novému koníčku! Uvidíme, jak podobná anketa dopadne třeba za dva roky :-) Deset procent si rádo a kdykoliv dá jakoukoliv suchou sherry, osm procent preferuje fino či manzanillu. Amontillado a oloroso mají podobně po zhruba pěti procentech. A i několik milovníků sladkého se tu našlo. Kompletní výsledky v tabulce níže.

Síň legální hanby

Nic originálního, už jsem to psal několikrát zde na blogu a spáchal i myslím pěkný sloupek pro hospodářky. A nehodlám v tom přestat, na tenhle problém budu upozorňovat, dokud se něco nezmění. O co jde? O regály plné lahví od známých moravských producentů, kde na první pohled prostě nezjistíte, že obsah vůbec nepochází z Moravy. Asi nejvíc jsem se o tom rozepsal v článku Podvody, podvůdky a „jen“ prohřešky proti etice. Vedle sebe stojí lahve lišící se jen jménem odrůdy, ale jedna může být z Moravy, druhá z Itálie a třetí z Maďarska… a všechny mají vepředu velký nápis Bzenec, Čejkovice či Velké Pavlovice. Jistě, jde o název firmy, malým nápisem či častěji razítkem na zadní vinětě se dozvíte správné místo původu, nic nelegálního na tom není. Ale minimálně trochu neetické a rozhodně jako matení zákazníka mi to přijde. Jeden podobný případ už inspekce jako problém vypíchla, ale tyhle mi nepřijdou o moc méně problematické a nic se s nimi neděje. Při dnešním nákupu v běžném supermarketu jsem namátkou otočil tři lahve veltlínu vystavené vedle sebe a u všech byl původ mimo Moravu. Nas***o mne to a tak jsem pár těchhle ukázkových případů vyfotil (telefonem, omlouvám se za kvalitu), ani nebylo třeba příliš pátrat. Berte to jako síň hanby. Vín neporušujících žádný zákon, ale…

Jsou dny, kdy se nedaří…

Jsou dny, kdy se nedaří. Pro dlouho plánované první kolo ochutnávky pinotů z Čech a Moravy ročníku 2007 chybí několik lahví, píše Pavel. Hledá on, hledám já. Nakonec se ukazuje, že jsem celou svou várku inteligentně zavezl do sklípku, protože ji přeci několik měsíců nebudu potřebovat... Ach jo. Vyrážím tedy o něco dříve, že to tedy vezmu přes archiv. A beru si jinou tašku přes rameno než obvykle. V té původní jsem přenosil stovky lahví, leckdy najednou i třeba tři kartony, a zasloužila si odpočinek. Ve sklípku se kochám zásobami pro časy budoucí, nakládám sedmičkové pinoty a vyrážím směr degustace. Lahve jsou ze sklípku pěkně temperované, vše se v dobré obrací. Po pár metrech praská poutko u popruhu, taška žuchne na zem a lahve vydají zvuk, který se mi ale vůbec nelíbí. Ještě méně příjemná je rudá loužička, která se od tašky začíná šířit. Ale voní to pěkně, to zase jo, pinot jako vyšitý. Odlévám z tašky co jde, ale malá voňavá loužička se rozleze i po autobuse (pár o několik sedaček za mnou zahajuje debatu, jestli už poznají cabernet od merlotu). A pak už jen s taškou do vany a zjistit, co všechno se rozflákalo. Uf, poslední láhev Kočaříka to nebyla! Roztříštil se Lahofer, polosladký Kosek (ten mne ale děsil už v degustačním rozpisu a dlouho trápit nebude) a dost škoda je Bettiny. Možná jsme si takhle vybrali smůlu předem, z 20+ vzorků na degustaci ani jeden korek. Průměrná kvalita ovšem poněkud zklamání. O tom ale až příště…

Pinot trénink – Morava, Čechy, Francie, Německo

Tak trochu jako přípravu na dnešní další pokračování akce s domácími pinoty po pěti letech jsem otevřel jeden kousek z Čech a druhý z Moravy (a k tomu studoval nový knižní přírůstek, In Search of Pinot Noir), do zápisku ale doplním o další dva pinoty z nedávné doby. Produkce Michlovského mi v téhle odrůdě opravdu sedí a na Vinselekt Michlovský Rulandské modré 2007 pozdní sběr z řady Vinum Palaviense (Růžová hora v Novosedlích) jsem se dost těšil. Barva poměrně dost tmavá, ale ne taková fialka jako z téhle polohy dělá Marcinčák :-) Výraznější zralejší ovocitá aromatika, sušené plody, trochu masový uzený štych, višně a čokoláda. Suché, čisté, příjemně ovocité, slušná délka i stavba, pěkná páteř kyseliny, středně plné a dobře pitelné. Trochu trpčích tónů, je tam taky něco zvláštního co si úplně neasociuji s Rulandou modrou a nedařilo se mi identifikovat. V naprosto pohodové kondici a solidní pití, možná tentokrát trochu bez X faktoru a nějakého vyloženého nadšení, ale povedené. Každopádně mi to připomnělo úžasné prosincové propíjení se desítkami různých rulandských modrých z tanků/sudů přímo s mistrem, schovávají si tam několik pokladů…

Mladé ryzlinky z Mittelrheinu od Vinonauta

Minulý týden se v degustačních prostorách firmy Riesling & Co. uskutečnila společná ochutnávka ryzlinků ze středního Porýní (Mittelrhein) dovozce Ivana Dramlitsche, Vinonauta, a několika vzorků z Toskánska z nabídky pana Skleničky. Šlo vlastně o dvě degustace po sobě a reportáž si dovolím rozdělit, dnes se mrkneme na ryzlinky. Bylo jich osm, od třech různých vinařství a povětšinou z mladého ročníku 2010. Ročník to byl (nejen) v Německu složitější, cukernatost letěla nahoru jako v top letech, ale kyselin v hroznech zůstalo spíše jak v některých ročnících špatných. Což je problém spíš pro vína suchá, styl opravdu pro velké ryzlinkové fandy to pak je, slaďáky jsou díky tomu famózní. Vína jsou typicky koncentrovaná, extraktivní, ale kyseliny někdy až extrémní a kupa vinařů výjimečně sáhla po odkyselování. Jak vypadala prezentovaná sada z Mittelrheinu?

O oloroso sherry nad třemi vzorky

Nedávno jsem tu sliboval, že zkusím připravit krátký seriál na téma sherry. První článek, Sherry aneb rychlý úvod k jedněm z nejzajímavějších vín světa, už tu byl (a pokud jste ho nečetli a o sherry nic nevíte, bylo by dobré začít právě u něj). A teď už se můžeme vrhnout na některé styly trochu detailněji, vždy nad několika konkrétními lahvemi. Nejprve se mrkneme na klasické suché oloroso, jehož jméno v překladu ze španělštiny znamená „vonné“. Připravováno je z odrůdy Palomino Fino a to pouze oxidativním procesem, v průběhu zrání a koncentrace vína se na něm nevyskytuje vrstva kvasinkového floru. Alkohol se pohybuje mezi 17 – 22%, doba zrání v systému solera je alespoň tři roky, ale prakticky každé dobré oloroso zde stráví několikanásobně déle. Pro oloroso se doporučuje a skutečně funguje teplota servírování 13 až 14 °C, vyplatí se ovšem zkusit i trochu vyšší/nižší teploty a jejich vliv na aromatiku a chuť konkrétních lahví.

Stobodovky, Kolby prodány a zloděj u Moëtu

Jedním z oblíbených vinných témat na světové scéně je inflace bodového hodnocení. Prostě čím dál víc lidí má pocit, že (i přes objektivní vzestup technické kvality vín v posledních desítkách let) bodová hodnocení stoupají a dnešních 95+ už leckdy neznačí tak výjimečné víno (viz i aféra Jay Miller a jeho hodnocení ze Španělska). Olej do ohně k tématu přilil Robert Parker, který samozřejmě s něčím takovým naprosto nesouhlasí a 98 bodů podle něj před třiceti lety znamenalo totéž jako dnes, 199 číslem svého magazínu Wine Advocate. Při novém hodnocení již nalahvovaného ročníku 2009 v Bordeaux, který považuje za vůbec nejlepší co kdy pil, opravdu nešetřil maximálním hodnocením 100 bodů, tedy označením vína za dokonalé. Pokud někdo považoval za šílené jeho bodování, sic špičkového, ročníku 2007 v Châteauneuf-du-Pape, tak u devítkových Bordeaux si přijde rozhodně na své…

Posezení s ryzlinky z Rheinhessen

Menších dovozců vína, a s nimi také zajímavého sortimentu, na našem trhu utěšeně přibývá. Jedním z nováčků je WeinOrt, který svou nabídku zaměřil vyloženě bohulibým směrem – na kvalitní ryzlinky z Německa :-) První degustaci spáchali ve vinném sklípku Dobrý ročník a návštěvníky čekalo setkání s osmi zajímavými víny z oblasti Rheinhessen, povětšinou aktuálního mladého ročníku 2010, a dvěma známými tvářemi, Danielem Kroftem a Tomášem Zímou, dříve zaměstnanci dovozce Domaine R&W (který se na ryzlinky taky dost zaměřoval a ostatně jedno jimi opuštěné vinařství, špičkový podnik Müller-Catoir z Pfalze, bude mít nyní v sortimentu WeinOrt). Co se chutnalo a jaké to bylo?

„Jak rozdýchat cirhózu“ aneb hledání na blogu

Jak málo stačí k dětské radosti :-) Při pravidelných pohledem do statistik Jižního svahu sem tam projedu i seznam termínů, ze kterých se sem lidé dostávají z vyhledávačů. Relevance odpovědí je docela vysoká (a Google a jemu podobní už opravují i šílené hrubky typu „dřevěné vynotéky“), z tisíců hledání každý měsíc je úplně mimo jen zlomek, ale pravidelně mne některé kousky opravdu pobaví (ostatně už jsem o tom psal tu, zde či tady). Dnešní zápisek berte jako malý pohled do zákulisí jižně svažitých analytik a zároveň i do hlavy běžného uživatele webu :-) Jsou to spíš kraviny, ale pokud sami provozujete webové stránky, třeba vám to dokonce pomůže k jejich optimalizaci pro určité cílové skupiny ;-)