Když se řekne Štýrsko, tak se vinným nadšencům nejspíše vybaví Schilcher a Sauvignon. A taky dýňový olej, třebas na salátu k řízku ve Vídni :-) Franz Strohmeier, sympatický biodynamik ze Západního Štýrska (Weststeiermark), se věnuje nejen dvěma nejslavnějším vinným zástupcům Štýrska, ale také několika dalším (viz web, ale prý až za pár dní, momentálně je v rekonstrukci). Nepodlehl trendům dělat Schilcher se zbytkovým cukrem ani módní kvasinkami a kdo ví čím dalším navoněná líbivá bílá, ale propadl jiným trendům – vínům bez síry, bílým připravovaným v kontaktu se slupkami a podobně. Ne že by se v jeho vinařství nenašel nerez a kontrolovaná teplota kvašení, pro Schilcher ji používá, ale jinak pracuje spíše se sudy (500l i malé, dub i akát a čeká na kaštan), vše jede spontánně, s filtrací se nekamarádí, teploty neřídí. A nevypadá to, že by jeho vína trpěla, má pro to cit :-)
Vlastní vinice má vinařství nejstarší z roku 1975 a nějaké si pronajímá, momentálně hospodaří na asi 12ha ze kterých ročně připraví 25 – 30 tisíc lahví. Některých specialit je třeba jen jeden sud a každá možnost se s nimi setkat se cení. Jelikož jsem propadl jejich bílé burgundě z řady Trauben, Liebe und Zeit a dříve mne nadchl i Sauvignon Sonne a další vína, tak na průřezovou degustaci podstatné části sortimentu vyrazil nadšeně a s velkým očekáváním, což je leckdy předzvěst stejně velkého zklamání :-) Akci v restauraci Blue Orange pořádal dovozce a sám vinař Bogdan Trojak (veltlin.cz), zklamání se nakonec nekonalo ani v nejmenším.
Rosé sekt nabídl velmi čerstvou, červeně ovocitou parádně slinosbíhavou vůni. V chuti čerstvé, výrazné kyseliny, šťavnaté, mineralita, svěžest, delší a dokonale pitelné. Nejen jako aperitiv, tohle bych si dovedl představit dost často. Postaveno na odrůdě Blauer Wildbacher (tj. ta, ze které je Schilcher), kde se i při malolaktice nemusíte bát ztráty kyselin. Toto konkrétní víno postaveno na ročníku 2010 s příměsí 2009, na kalech v lahvi jeden rok, bez síry. Jde o zásadní produkt vinaře, tvoří více než třetinu jeho produkce a dá se najít i ve velké rakouské síti vinoték Wine & Co.
Schilcher Rosé 2011 je odrůda Blauer Wildbacher v klasické suché podobě, v některých případech dokáže konzumenty překvapit kyselinami až poněkud sadistickými (viz třeba Mlaďoch ze Štýrska a Beaujolais). Barva trochu „jedovatější“ výrazná růžová. Vůně čerstvá, jahůdková ale divočejší, svérázná. V chuti mladičké, suché, řízné, čisté, delší, zajímavé strukturované rosé s tříslovinami v dozvuku. Gastronomické snoubení prý fajn s uzenou šunkou, špekem, uzenou rybou, řepou, bramboračkou. Restaurace nabídka kus rustikálního jaternicového nákypu s na másle pečeným zeleným jablkem a bylo to fajn.
Burgunder Cuvée 2010 stojí na odrůdách Pinot Blanc (60%) a Chardonnay. Tmavší barva. Trochu divočejší vůně, hutnější, ovocitá a zemitá, těžší květinové tóny. Moc zajímavá. Suché, čisté, středně plné, moc fajn kyseliny a pitelnost, něco tříslovin v závěru. Vinař tříslo rád i v bílém, zmiňoval se o tom, že díky stylu pěstování (říká tomu symbiotický způsob práce, ale jinak je certifikovaným biodynamikem, což zrovna ve Štýrsku nebude žádná sranda) jich dosahuje snáz, réva se musí bránit problémům sama bez pomoci chemie. Dobře dlouhé, vyvážené. Nic složitého, ale velmi pěkné. Kombinováno s typickým produktem Štýrska, dýněmi, v podobě dýňového krému s dýňovým olejem a opečenou cuketou.
Sauvignon 2010 měl tmavou barvou, zlatavou až lehce do bronzové. Velmi aromatické, expresivní, komplexní víno. Liči kompot, angrešt, sladší, k tomu rybízové listí, všeho moc a skvělé. Normálně vyhledávám spíš elegantnější jemnější vína, ale tohle je prostě krásné. Sauvignon se vinaři daří a jeho Sonne je jeden z nejlepších co jsem kdy pil, byť jiný než všechny ostatní. Suché, čisté v chuti, kyseliny a stavba, jasný kontakt se slupkami (14 dní, bez třapin), třísloviny, délka, krásně udělané. A všechno tohle jen s 11.6% alkoholu. Kombinace s filetem z candáta s bramborovým pyré ze sladkých brambor hodně povedená, sedlo si až nečekaně.
Weisswein aus Trauben, Liebe und Zeit 2009 je novým ročníkem mého oblíbeného vína, bez síry, bez filtrace, dva roky v sudech. Matnější lehce opalizující žlutá barva (zde se myslím první hosté začínají trošku cukat). Mladičká, sevřenější vůně, ale již nyní poměrně komplexní, zajímavá. Bylinky, těžké květinové tóny, mírně ale sympaticky těkavky, trochu rušivý „jar“ tón, potřebuje na vzduch a pořádně rozdýchat třeba v karafě. Suché, divočejší, tvrdší v chuti. Hranaté, dost kyselin (na ročník překvapivě), něco třísla, decentní hořčina. Neusazené, ještě nepřipravené k pití, ale vidím v tom budoucnost. Servírováno s pomalu pečeným telecím lýtkem na červeném víně s jalovcovou omáčkou a gratinovanými bramborami.
Trauben, Liebe und Zeit 2008 Yellow, postaveno na odrůdě Chardonnay, je výběrem z jedné vinice, v sudech 500l tři roky. Tmavá žlutá barva. Komplexní, silné sladší aroma s až lehce „rancio“ koňakovými tóny. Ovocné čaje, hruškový koláč s drobenkou, bavím se u toho moc. Suché, silné, intenzivní a komplexní v chuti. Třísloviny, bylinné výluhy, uhlazenější, strukturované, velmi dlouhé, velké víno! Špikovaná kančí kýta se šípkovou omáčkou a krupicovým nokem byla spíš takový bonus, jen těžko jsem se na jídlo soustředil :-) Toto a následující víno bylo představováno vlastně poprvé mimo vinařství, ještě nemá ani viněty (u celé řady proběhne mírný facelift).
Trauben, Liebe und Zeit 2008 Orange je opět Chardonnay s přídavkem 15% dalších odrůd, především Sauvignon blanc a něco málo Muskateller. V sudech zase tři roky, ovšem rok a půl v kontaktu se slupkami a dokonce i s třapinami. Barva oranžová. Vůně výrazná, komplexní, velmi zajímavá. Hodně svá, ale v rámci stylu jedna z nejúžasnějších co jsem kdy potkal. Kombinují se tam různé bylinné a čajové výluhy, odbočky tam a zase zpátky, stoupají jemnější těkavější aromata a zase mizí, tuhle máte jasný pocit kandovaných citrusů a támhle zase narazíte na tak trochu „víno bez síry“ smrádky, moc zábavné. Suché, silné, hodně výrazné třísloviny a až trochu hořkost v závěru (nabuzuje k dalšímu doušku, jak u piva), šťavnaté, krásně pitelné, dlouhé, komplexní. Uáááááá… je toho málo, není to levné a zdaleka nesedne každému. Komu ano, bude polapen :-) Švestkový koláč s marcipánem a mandlemi s tímhle vínem dost bojoval o pozornost.
Ne že by Strohmeier nebyl v některých kruzích dost slavný už teď, ale jsem přesvědčen o tom, že (a to nejen v rámci sans soufre a oranžových vín) půjde za pár let o hvězdu první velikosti, na jejíž vína budou pomalu pořadníky :-) Už dnes velkou část jeho vín mizí ve Skandinávii, možná i díky propagaci v kodaňské restauraci Noma. Franz je normální chlap, pokorný, strašně sympatický, kdykoliv mluví o vinohradu a vínech tak se mu smějí oči, je vidět jak strašně ho to baví, jak ho těší pokroky a čím dál zajímavější vína (zavrhovat síru začal až v roce 2005). Pro mne tohle byl jeden z vůbec nejlepších degustačních zážitků za hodně dlouhou dobu. Díky!
