Vinné a pivní osvěžení do letních veder

Pár předchozích dní připomínalo spíše parný letní den než jaro, dokonce i několik historických dubnových teplotních rekordů padlo. Osvěžit se šlo různými způsoby. Třebas takovým Champagne Varnier Fannière Brut Blanc de Blancs Grand Cru, už dříve jsem se tu zmiňoval o jeho ještě sušším bratříčkovi. Jde o čisté Chardonnay, což z Côte des Blancs má logiku (jsou tam hrozny z Grand Cru obcí Avize, Oger, Cramant a Oiry). Hodně výrazně zašumí, následně spíše běžné perlení středně velkých bublinek. Velmi příjemná čerstvá a harmonická vůně, citrusovo-květinová, bebe sušenka. Suché, živé, fresh, minerální v chuti. Nijak zvlášť řízné, přesto krásně suché, poměrně uhlazené a elegantní. Kompaktní, skvěle pitelné, s lehce oříškovým a příjemně mírně nahořklým tónem v závěru. Dost fajn a po pravdě o hodně vyváženější a zajímavější než Brut Zéro varianta, při stejné ceně.

Základní pinot od Gála a téma cen

Před nějakou dobou jsem tu psal o výtečném pinotu z vinařství Gál Tibor z Egeru a teď přišla řada i na jejich základní kousek, pod dvě stovky stojí, Pinot Noir 2007. Způsob zpracování a původ hroznů popsán na webu dovozce. Kovová záklopka, celokorek, burgundská láhev, sympatická viněta. Nijak hluboká barva, na okrajích již nazrálejší do terakoty. Naleželá a poměrně sympatická vůně, ovocitost směrem jahoda, třešeň a brusinky, něco kořenitosti, sladší likérovější jahodová vůně. A taky je tam, nijak silně ale přesto znatelně, takový zvláštní zemito-sklepní tón. Neruší, ale je tam. Setkal jsem se s ním v kupě běžných vín od Gála a skoro bych řekl, že je to nějaké specifikum jeho sklepa. Nebo možná i problém, ve starších vínech to bylo silnější a leckdy otravné, připomínalo až korkovou vadu, resp. rozšíření TCA či něčeho podobného (někdy se to děje kvůli použití chlórových čistidel, nevhodných nátěrů a tak). Schválně jsem hledal recenze na toto víno a o něčem podobném se zmiňuje i respektovaný maďarský blog Alkoholista. V chuti je víno suché, úplně čisté a bezproblémově pitelné, jahody a sympaticky trpčí brusinkový tón, snadno přístupné, znatelnější alkohol, fajn délka. Dobře se pije, láhev zmizla bez nejmenších problémů, teď tak akorát připravené. A cena hodně fér.

Výsledky ankety „Bordeaux 2011 En Primeur“

Nabídky aktuálního ročníku Bordeaux se jen hrnou, ostatně něco jsem psal v nedávném článku. V právě ukončené anketě se pak ptal, jak to s kampaní En Primeur máte vy, zda se chystáte nakupovat a tak. Ze 181 hlasujících čtenářů tohoto blogu jich největší část, 44.8 %, Bordeaux tímto způsobem nenakupuje. A druhé největší skupině, 18.2 %, výraz En Primeur vůbec nic neříká (pro ně takový úvod třeba tady). Skoro deset procent hlasujících letos nákup vynechá a dalších dvanáct procent se rozhodne až podle cen. Z těch, co nakupovat budou, většina takto plní vlastní sklípek a nejde jim primárně o investici. Kompletní výsledky v grafu níže. A taky jedna nabídka, co se neodmítá…

Na Jižním svahu se urodilo

Včera večer jsem trochu pil, ani poznámky k těm vínům si nepsal. Ale většinu už stejně dobře znal a nebylo to vlastně potřeba. Je taková tradice, že čerstvý otec se hned večer ožere, asi aby taky trochu trpěl, jako matka při porodu :-) Řešili jsme u otevíraných lahví i biodynamiku, syn se totiž narodil na kořenový den, který má mezi milovníky vína tak trochu špatné jméno. Ale pozor, to se týká hlavně některých viničních prací a konzumace výsledného moku! Naopak je kořenový den vhodný například ke stáčení vína, takže bych v tom problém neviděl :o) No každopádně pokud tu v následujících dnech, týdnech, měsících (a tak dále) přestanou přibývat články, případně se budou objevovat jen krátké rozespalé zápisky v podezřelých nočních hodinách, tak víte proč. A až začnu časem řešit, která vína se hodí k dojídání přesnídávek, tak mne někdo přijďte proplesknout :o)

Podezřelá láhev skvělé sherry a zajímavá sidra

Suverénně nejčastějším vínem nedávné hromadné sherry objednávky byla cikánka, tedy La Gitana, což je parádní klasická manzanilla, delikátní, prachově suchá, čerstvá, slaně mandlově minerální, skvělá jen tak i třeba ke grilovaným rybám, mořským plodům a všemožným večerním zobáním. La Gitana patří k nejstarším a nejoblíbenějším značkám ve Španělsku a až mne překvapuje, jak fantasticky drží úroveň i přes obří produkci. Každopádně jedna z mnoha dorazivších lahví vykazovala zvláštní vadu, kterou můžete vidět na fotce. Záklopka nepoškozena, láhev těsně uzavřena, nikde žádná vlhkost. A přesto obsahu jen půlka. Že by selhání lahvovací linky a následné kontrolní mašiny? Setkali jste se už někdy s něčím podobným?

Neviditelná klaustrofobní degustace

Tma. Neprostupná tma. A hlas. Právě takhle začíná Neviditelná degustace. Jedná se o novou doplňkovou akci k Neviditelné výstavě (tu jsem navštívil před pár měsíci a šlo o dost silný zážitek, prvních deset minut jsem měl pocit, že na mne padá strop a měl tendenci rukama odhrnovat neexistující černé sukno), která během hodinového průchodu několika různými prostředími v dokonalé tmě alespoň trochu přibližuje život nevidomých. Neviditelná degustace, kterou si v testovacím provozu mělo možnost vyzkoušet pár vinných bloggerů (po přátelích obsluhujících šlo o druhý test na osobách mimo personál, další bude následovat pro redaktory běžných deníků a poté, začátkem května, se vše otevře veřejnosti), má program trochu jednodušší. V černočerné tmě jste uvedeni a usazeni ke stolu a ve vašich sklenkách postupně skončí pět vzorků vín z Maďarska (výstava je postavena na maďarské verzi původně německého konceptu, proto právě tahle země). Pokud jste úchyl na degustační poznámky, tak máte trošku smůlu (já zákeřně zvolil nahrávání celé akce na diktafon) :-) Pěkně vám to nakopne smysly a umožní si u každého vzorku položit i otázku „bílé nebo červené?“, krom mnoha jiných.

Svérázná vína z Jury v různých podobách

Před dvěma týdny jsem vás tu chtěl trochu navnadit na vína z Jury krátkým článkem plným fotek a dnes trochu pokročíme, na programu je degustace 11 různých vzorků. Organizoval ji Luboš Osička, který se pro Juru nadchnul, v prostorách baru Chambre Séparée. Téměř všechna vína na zakázku přivezl Jiří Matějka, jeden z mála kdo má Juru neustále v sortimentu, tedy alespoň jednoho producenta. Jinak tu jejich vína příliš nejedou a málokdo je vozí pravidelně, dostat se k lahvi vyžaduje trochu snahy. Ale v tom nejsme sami, v případě Jury jde především o kousky oblíbené a konzumované ve Francii, žádná univerzálně přístupná pop vína pro masový trh. Sice se vyváží, ovšem v zahraničí jejich klientela sestává spíše z vinných nadšenců a některých špičkových restaurací, kde s nimi umí pracovat.

Anglie versus Francie, tentokrát šumivě

Již delší dobu plánuji ochutnávky šumivých vín v jejich různých podobách, ale stále se mi ji nějak nedaří dotáhnout do konce. Jestli to neudělám rychle, tak vypiju některé již připravené vzorky :-) Kupříkladu včera padla láhev Chapel Down Pinot Reserve 2004, tedy ročníková šumivé víno z Anglie. Postaveno je na odrůdách Pinot Noir a Pinot Blanc, připraveno klasickou šampaňskou metodou, v lahvi si před degoržováním poleželo slušné 4 roky. Vinařství (web) sídlí v Tenderdenu v hrabství Kent a je jedním z výraznějších jmen v produkci anglických šumivých vín, ale dělají i tichá (a dokonce pivo, zajímavé). Vinařství samo vlastní a obhospodařuje dvě vinice v Kentu a dlouhodobě spolupracuje s různými pěstiteli, neustále se rozrůstá. Hrozny tak pocházejí z několika míst v jihovýchodní Anglii, krom Kentu je to i Sussex a Essex. Netají se, s hrdostí zemi vlastní, že vinice v některých místech Anglie považují za potenciálně špičkové pro produkci velkých vín. Nebojí se opakovaných srovnání se Champagne co se týče geologických a čím dál více i klimatických podmínek (viz též rozhovor s Richardem Juhlinem). Teď tedy ještě co končí v lahvích…

Úplně normální bílé z Jerezu

Člověk se furt učí. Při nedávné velké objednávce sherry jsem v e-shopu narazil i na úplně konvenční bílé víno, tedy žádná fortifikace, zrání pod flórem ani oxidativně hromadu let v systému solera, ovšem připravené z odrůdy Palomino Fino (tj. základ sherry) a původem právě z oblasti okolo Jerezu, Sanlúcaru a tak. Takový unikát, Palomimo nezpracované jako sherry, to hned musím vyzkoušet! Navíc od producenta, který dělá hodně slušnou manzanillu (myslím, že jsou její největší producent vůbec). Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že Antonio Barbadillo Castillo de San Diego je vůbec nejprodávanějším bílým vínem ve Španělsku a ročně ho z vinařství vyjde tak šest milionů lahví. Nu což, tím si radost kazit nenechám, všechny ty ostatní zajímavé parametry přeci stále platí :-)

Operace Chlazené lahve

V pátek třináctého, ideální to den na operaci vyžadující opatrnost, jsem naplánoval převoz vinné chladničky a jejího kompletního obsahu do nového bydliště. Hezky svižně, aby vína nestačila zteplat. Díky všem zúčastněným za pomoc! Vytahání všech lahví a jejich nové umístění posloužilo zároveň jako inventura. K mému velkému překvapení jsem nenašel jen čtyři lahve (nejspíš vypité v euforii po nějaké domácí ochutnávce), jejichž vlastnictví dle excelové tabulky očekával, ale na oplátku zase objevil dvě dle seznamu už dávno vypité. Tak jsme je rovnou odšpuntovali, co taky s nimi! Vůbec jsem si nepsal poznámky, ale celé to mělo, mezi hromadou krabic, bez přestěhovaných židlí a se sezením na schodech a kde jen to šlo, docela příjemnou atmosféru. Co jsem si zapamatoval o vínech?

Degustace Bordeaux En Primeur 2011

Minulý týden se konala pravidelná pražská přechutnávka ještě nehotových vín z Bordeaux, tedy „sudových vzorků“ ročníku 2011, pro účely posouzení jak to tentokrát dopadlo a případně co kupovat a co ne. Zrovna bylo fakt pěkně a výhled z Villy Richter na město (a vinici hned vedle) vínům dodával na pitelnosti :-) Protože někdy to bylo… náročnější. Do analýzy ročníku se pouštět nebudu, to udělali jiní a lépe – z domácích třeba Tomáš Dominec či Zlatko Míčka s komisí, ze zahraničí Wine Spectator, Decanter a další (ale tam je většina placená, ostatně i na tom Wine Spectatoru jsou detaily jen pro předplatitele). Na trhu se již objevují první vína a naznačují, že ceny půjdou proti loňsku dolů… žádný velký skok, jen nějaká ta procenta, aby se neřeklo :-) Teda třeba takový Lafite je o 25 % levnější než loni, to je dobrý, ale furt o 246 % dražší než v roce 2008 :-) A k tomu dorazila hodně zajímavá zpráva…

Vinařství roku, daň, biobludný balvan, vesmírná whisky Ardbeg

Tak máme další Vinařství roku. Po ceně pro Vinselekt Miloše Michlovského a „politické“ ocenění Bohemia Sektu tentokrát vstupuje do síně slávy „malý vinař“ František Mádl (a cenu veřejnosti si odnesla firma Vinné sklepy Valtice, tak trochu jsem očekával a na twitteru tipoval hlavní cenu pro ně a vítězství Mádla či Volaříka v hlasování veřejnosti). Nedávno jsem tu psal o jeho velmi povedeném Zweigeltrebe a ostatně v průběhu let o dalších vínech. Sice jeho vína nějak systematicky nevyhledávám, ale umí a fakt se snaží. V mnoha restauracích je Mádlova frankovka a další vína jakýmsi majákem v temnotě a jistotou, že mezi hromadou balastu se konečně něco bude dobře pít. A jeho vína, tím jak široce jsou v pohostinských zařízeních po celé republice rozšířena, také fungují jako bezvadné srovnávací položky pro zjišťování restauračních marží :-) Každopádně gratulace do Velkých Bílovic!

Pustý ostrov s výběrem lahví, knih a hudby

Každou chvíli se mně někdo ptá na nejlepší víno co jsem kdy pil, na nějaký žebříček top zážitků a podobně. Většinou se hrozně vyhýbám konkrétní odpovědi, mlžím ve stylu „v poslední době mi hodně sedí styl ten a ten“ a podobně. Mám to podobně jako u hudby. Jsou skladby, které mohou poslouchat stále dokola, už mnoho let. Některé z nich možná nejsou nějaká zásadní díla, ale v určitě době mi sedla, mám je spojeno se spoustou důležitých zážitků, a prostě fungují. Jiné jsou novinky, na kterých ujíždím pár týdnů či měsíců a pak mne to přejde, ale v určitých moment bych je do top žebříčku bez váhání zařadil. Některé skladby mi velmi sedí k určité náladě a jiné zase k odlišné. Párkrát jsem slyšel svá oblíbená díla vážné hudby živě a pod taktovkou špičkového dirigenta, byl to nezapomenutelný zážitek a často na něj vzpomínám, ale stejně rád se vracím k provedení od úplně někoho jiného a jen tak doma z cédéčka, které už důvěrně znám z desítek poslechů. Některá hudba dokonale funguje jako podkres při práci, na kterou se potřebuji soustředit. Jiná zase sama vyžaduje soustředění. Jako u vína.

Velikonoční vinná potěšení třech barev

Po delší době zase jeden novosvětský pohled na mou oblíbenou odrůdu poskytl Pinot Noir „Wild Ferment“ 2009 z řady specialit od Viña Errazuriz (web). Široce jsem se rozepisoval před třemi lety o jiném ročníku, veškeré detaily tedy hledejte ve starším článku či přímo na webu vinařství, mají to tam se vším všudy. Zelená láhev burgundského typu, šroubový uzávěr a typická viněta řady specialit, která evokuje ruční popis a na obrázku představuje kvasinky (zvláštností tohoto vína je, že kvasilo spontánně, což za nic zvláštního nepovažuji, ale v Chile to mají jinak :o). Nijak temná barva do višňové. Výrazná teplejší sladce ovocitá novosvětská vůně, sladké peckoviny a jahoda, náznaky dřeva, kouře, výsledek takový nekonfliktně uhlazenější. Postupně se přidává trochu divočejší linka evokující palici trávy, celkově fajn a přivonění při každém doušku bavilo. Suché, silnější a výrazné v chuti, se znatelnějším vyšším alkoholem, sladkou jahodovo-peckovinovou ovocitostí, jen decentně tříslo, dobrá delší dochuť. Kyselina naprosto dostatečná, pije se to celkem dobře, ale na mne je přeci jen tak trochu únavné (v některých letech je trochu méně hutné, tady těch 14.5 % alkoholu je až příliš). Každopádně ukázka novosvětského pinotu dobrá a třech stovek při slevové akci Kupmetu nelituji.

Výsledky ankety „Průvodce Michelin při hledání restaurací v zahraničí…“

Hvězdička Michelin? Ač je s ní spojena kupa různých lapsů a dost zřetelné, že komisaři úplně nezvládají orientaci na trzích jako je ten náš, stejně je každý udělená událost. Pro šéfkuchaře, celou restauraci a nakonec i pro hosty. Očekávání z podniku s hvězdičkou jsou… tak nějak vyšší :-) Letos v ČR přistála, a to hned dvakrát, konečně i u českých šéfkuchařů. Pozdě (nemám pocit, že by v La Degu došlo z ničeho nic k nějak zásadnímu kvalitativnímu skoku, ta hvězda jim patřila už dlouho, a u Alcronu je to podobně), ale přece. Zda to bude mít nějaký další efekt se uvidí, zatím to vypadá na pozitivní pro návštěvnost (Alcron nově otevírá i v sobotu a teď měl i v neděli). V právě skončené anketě jsem se ptal, zda se na průvodce Michelin obracíte při cestách do zahraničí, zda jsou pro vás hvězdičky nějakým vodítkem. Výsledky?

Grand Cru, Xantho & Pivo a párek

Zase jednou pár pivních poznámek k doma vypitým lahvím. Začneme „Grand Cru“ pivem, konkrétně Rodenbach Grand Cru. Kategorií je to tzv. Flamish Red-Brown (dle pivovaru, jinak zařazováno jako Flanders red ale) a vzniká spojením piva vyzrávaného v dřevěných sudech přes dva roky (zhruba 2/3) a piva mladého (1/3). Třetinková láhev, alkohol 6%. Barva spíše směrem oříškově hnědá s načervenalými tóny. Výrazná vůně evokující kyselé a trpčí ovoce, třešně a další peckoviny, k tomu kváskové těsto na chleba, decentně těkavé tóny, zemitost, vůně dřeva. Výrazně kyselé v chuti, intenzivní, ovocité, efektní, zemitější a až jakoby „třapinové“ vysušující tříslovinné tóny (kdybych použil popisy jako u vína, ono tohle pivo celek trochu vinný charakter má) v dlouhém doznívání, vrstevnaté, efektní, zajímavé. Pivo, které milovníky vína musí zaujmout. Krása, moc jsem si ho užil, víc takových! V tomto pivním stylu mne ještě opakovaně dost bavila Duchesse de Bourgogne, která je typicky servírována ve sklenkách jako na bílá vína z Burgundska („montrachetka“), ale Rodenbach mi přišel snad ještě lepší :-)

Bordeaux starých výsadeb & den Malbecu

V rámci příprav na světový den odrůdy Malbec (web), který nás čeká za dva týdny a akce k němu připravují i domácí dovozci a vinotéky, jsem otevřel... překvapivě láhev z Bordeaux, konkrétně Castillon Côtes de Bordeaux. Šlo o dost velkou zajímavost a tak trochu unikát. Clos Louie 2007 Vieilles Vignes totiž vzniká, zhruba v počtu 3000 lahví ročně, z bio(dynamicky) obdělávaných vinic s nízkým výnosem vysázených v roce 1850 ještě před fyloxerovou nákazou (výjimkou jsou mladší výsadby merlotu, ty se teprve blíží třicítce). Kupu detailů má na webu dovozce. Odrůdově je tam, krom obligátního Cabernetu a Merlotu, právě Malbec a také Carmenére (toho byla historicky v Bordeaux kvanta, dneska je odrůdová skladba úplně jinde; na téma doporučuji zajímavé čtení v knize o Bordeaux z roku 1846). Víno netradičně zraje v 300l francouzských a 500l rakouských sudech, navíc jen decentně vypalovaných. Kdo by se netěšil?

Nejlepší víno z výletu do Burgundska

Echézeaux? Clos de Vougeot? Romanée-Saint-Vivant? Richebourg? Clos de la Roche? Bonnes Mares? Clos Saint-Denis? Chambertin či snad Latricières-Chambertin? Clos de Lambrays? Musigny? Clos de Tart? Jiné slavné Grand Cru? Nebo snad zazářilo nějaké 1^er Cru? Či dokonce „jen“ village víno? Nakonec je to trochu jinak. Přes všechny úžasné vinné zážitky mám nejsilnější vzpomínky na víno základní burgundské apelace, červené Bourgogne z Domaine de la Vougeraie. Proč? Možná proto, že bylo VYPITO, ne jen degustováno, navíc způsobem který dobrému vínu vždy svědčí. Na příjemném místě, při fajn večerním posezení s přáteli, s francouzským pečivem a různými chuťovkami. K většině velkých vín budu samozřejmě mít, i přes degustaci v poklusu a mezi davy, poznámky popisující asi zajímavější víno než toto Bourgogne. Ale kdybych si chtěl připomenout ten příjemně strávený čas, určitě bych sáhl právě po něm. A o tom to je, přátelé :-) Právě tohle je jeden z hlavních důvodů, proč mne víno stále tak strašně baví.

Jura zběžně v několika fotografiích

Při nedávné návštěvě Burgundska jsme si udělali menší odbočku i do Jury, jedné ze starobylých vinařských oblastí Francie (viz třeba článek Jurský park – nebojte se vínosaurů!). Tamní vína, a to nejen ta žlutá oxidativní, mají charakter. Když je pijete, je prostě zřejmé, že jsou… odněkud. Samozřejmě je tam i kupa velkých producentů běžných vín, ale často i v nich se terroir ozývá až překvapivě. A tamní kvalitní lahve patří k tomu nejzajímavějšímu, s čím jsem se ve světě vína setkal. Vínům z Jury, nejenom z její nejslavnější části Château-Chalon, se budu v následujících týdnech věnovat trochu více. Dnes zatím jen pár fotek (kvality různorodé, času nebylo mnoho a na správné světlo čekat nešlo). Tak snad se budou líbit…

Zweigelt od Mádla a pár drobností

Minulý týden jsem otevíral Zweigeltrebe 2006 pozdní sběr barrique (Velké Bílovice, Dlouhá Hora) z vinařství „malého vinaře“ Františka Mádla (Hany Mádlové). Psal jsem tu před lety o ročníku 2005, jde tradičně o jedno z jeho dražších vín, naprosto běžně 300+ a ročník 2007 ještě víc, já za šestku vysolil v jedné pražské vinotéce přes pětikilo (holt nebylo zbytí, víno jsem potřeboval rychle, jako „inspiraci“ pro psaní o nominovaných na Vinařství roku). Zelená bordó láhev, plastová záklopka, celokorek a všem dobře známá viněta. Temná barva a intenzivní vůně, tmavě ovocitá do peckovin, lesních plodů (ostružiny). K tomu drahé dřevo, takové to efektní ovonění směrem do vanilky, čokolády, kakaa, decentně a vlastně sympaticky těkavka a živočišné tóny. Flákne do nosu, hodně povedené. Suché, silné, šťavnaté v chuti. Opět sladší tmavé ovoce, dřevo, delší teplejší doznívání, výborně udělané. Je to velmi dobře přístupné, uhlazenější, nějakou svíravost třísla nebo tvrdost nečekejte, tohle je teď perfektně k pití a myslím, že má potenciál nadchnout davy těch, co považují moravské červené za řídké kyselé podivnosti :-) Není to vyloženě přímočaré, ale za ty peníze tomu (pro mne) chybí nějaká trochu sofistikovanější struktura v chuti, každopádně se skvěle pije.