Po delší době zase jeden novosvětský pohled na mou oblíbenou odrůdu poskytl Pinot Noir „Wild Ferment“ 2009 z řady specialit od Viña Errazuriz (web). Široce jsem se rozepisoval před třemi lety o jiném ročníku, veškeré detaily tedy hledejte ve starším článku či přímo na webu vinařství, mají to tam se vším všudy. Zelená láhev burgundského typu, šroubový uzávěr a typická viněta řady specialit, která evokuje ruční popis a na obrázku představuje kvasinky (zvláštností tohoto vína je, že kvasilo spontánně, což za nic zvláštního nepovažuji, ale v Chile to mají jinak :o). Nijak temná barva do višňové. Výrazná teplejší sladce ovocitá novosvětská vůně, sladké peckoviny a jahoda, náznaky dřeva, kouře, výsledek takový nekonfliktně uhlazenější. Postupně se přidává trochu divočejší linka evokující palici trávy, celkově fajn a přivonění při každém doušku bavilo. Suché, silnější a výrazné v chuti, se znatelnějším vyšším alkoholem, sladkou jahodovo-peckovinovou ovocitostí, jen decentně tříslo, dobrá delší dochuť. Kyselina naprosto dostatečná, pije se to celkem dobře, ale na mne je přeci jen tak trochu únavné (v některých letech je trochu méně hutné, tady těch 14.5 % alkoholu je až příliš). Každopádně ukázka novosvětského pinotu dobrá a třech stovek při slevové akci Kupmetu nelituji.
A posunujeme se k růžovému. Servírka v restauraci nás při objednávce dotazem, zda tento typ vína známe, zkoušela decentně varovat před kyselinami. Ale nedali jsme se! :-) Domäne Müller 2010 Der Schilcher Seelenfreund je klasické štýrské růžové z odrůdy Blauer Wildbacher, něco jsem o těchto vínech psal již dřív. Hrozny pocházejí z Ried Burgegg, původní vinice Lichtenštejnského prince či co. Podnik vlastní polohy v jižním i západním Štýrsku a označují se jako doména spíše než vinařství, vinař je prostě tak trochu frankofil, ostatně studoval ve Francii a praxi měl na vinařstvích Rothschildů (Lafite) v Bordeaux. Pod jménem domény Müller dělají především vína s jasným označením konkrétních vinic, co nejméně manipulovaná (spontánní fermentace, bez nebo jen minimální filtrace).
Domácí nádivka, do které podle všeho přišla nejen kopřiva, ale i sbírka dalších zelenajících se darů zahrady. A tři jídla z Le Papillon (restaurace hotelu Le Palais, který spadá do sítě Vienna International a vinný lístek je tak velmi silně zaměřen na Rakousko, dokonce mají ke svým producentům fajn knížku) v rámci velikonočního menu. Uzená kachní prsa, kůzlečí roláda a hráškový krém, vše výborné. Vaří tam skvěle a servis špičkový, akorát ty ceny jsou dost luxusní a spíš záležitost na nějakou výjimečnější příležitost.
Jejich Schilcher „spřízněná duše“ je v čiré lahvi se šroubovým uzávěrem a divokou vinětou. Barva taková trochu jedovatá růžová. Vůně výrazná, efektní, mísí se v ní rybíz, rybízové listí a angrešt, až to trochu evokuje další štýrskou specialitu, Sauvignon. K tomu lesní jahody a celkově příjemná ovocitost, vůně je až skoro líbivě přístupná. Chuť se ovšem nesnaží o nějaké zjemnění klasického projevu Schilcheru, je brutálně suchá, hrubým odhadem alespoň 10g/l kyselin při cukru někde okolo gramu. Ovocité, řízné, s minerální linkou, krásně postavené, osvěžující, svérazně zábavné. Roséčko pro hard-core ryzlinkofily a i pár z nich se zkřiví huba! :-)
Na Velikonoce jsem otevřeli i jednu z akvizic v Burgundsku, klasický sýr Époisses ve variantě upravená pálenkou z matoliny. Kousance na krabičce jsou od psa, který sýr uzmul z parapetu. Ale po otevření ho nechal ležet na zahradě… specifické výrazné aroma mu asi moc nesedlo :o)
A padlo taky jedno bílé „na pití“, Müller Thurgau 2010 vinařství Jaroslav Osička, tedy od jednoho z Autentistů. Nazlátlá barva, s decentní perličkou. Příjemná, stále mladistvá, především květinová vůně s trochou jakoby „bezsirného“ smrádku, který celkem rychle odvětrá. Čisté, živé, mladistvé, suché, lehoučké, bezvadně pitelné. Nekomplikované, jednoduše přístupné, s decentní hořčinou v závěru povzbuzující další doušky. Takhle se mi základní víno líbí, nic nepředstírá a prostě se dobře pije. A ještě lépe by fungovalo během slunného letního či jarního dne, ne když z ničeho nic spadnou teploty k nule a začne sněžit :-)
P.S. Pokud by měl někdo pocit, že jsem v poslední době nějak málo kritický, tak je to asi tím, že celkem dost málo píšu o jednotlivých lahvích a ostatně i detailně o degustacích a nějak nemám energii věnovat se tomu, co mne nebavilo nebo bylo jen „v pořádku“. Plus jak je obecně času čím dál méně, tak i o chlup méně experimentuji a častěji sahám po osvědčených záležitostech. Ale teď mám připraveno pár zajímavostí, specialit a kousků, od kterých vůbec nevím co čekat, tak snad se zase pobavíme :-)
