Dva duby a pět vín ročníku 2009

Včera do Prahy dorazil Jiří Šebela z vinařství Dva duby, které v poslední době začíná získávat čím dál větší zvuk pro svá poctivá vína z terroirů Dolních Kounic, a ve vinném baru Vinograf představil pět vzorků ročníku 2009 . Při takovém neformálním posezení, kterého jsem se bohužel nezúčastnil úplně celého (stejně to určitě skončilo nějakým tahem po Praze až do ranních hodin), spíše s vinařem prohodil pár vět a projel vzorky, měl každý možnost zjistit, o čem že dvoudubská vína, připravovaná s filozofií blízkou té biodynamické (na pěkně udělaném webu má napsané vše podstatné, nebudu to opakovat), vlastně jsou. A zjistit, zda spadá do skupiny potenciálních zákazníků. Některé kousky jsou totiž poměrně snadno přístupné i „běžnému spotřebiteli“ (dávám ho do uvozovek, protože ten se k nim stejně nejspíš nikdy nedostane), jiné vyžadují otevřenější mysl tématům jako například „odrůdovost“ nebo „čistota“, jde o poměrně idiosynkratické záležitosti :-) Vinař jako doplněk dovezl též dobroty z Vranovického řeznictví (uzeniny opravdu z masa, což zní jako automatická věc, ale známe své supermarkety…) a domácí kozo-ovčí česnekový sýr, fajn to bylo. Nějak jsem si nezvládl vzít foťák a Rorschachův test zašuměných obrazců z mobilního telefonu na vás aplikovat nebudu, veškeré záběry jsou z prosincové návštěvy vinařství.

K vínům jsem si sice dělal poznámky, ale mám zkušenost, že se hodně mění celý večer, vyžadují čas a prostor a většinou i trochu klidu. Takže to vezmu někdy jen zběžně a trochu pocitově. Obecně mi vína z ročníku 2009, třetího vinařstvím oficiálně nabízeného, přijdou nejpřístupnější. Sluníčka bylo dost, vína jsou vyzrálejší, voňavá, poměrně efektní. Ale kombinují to spíše s nižším alkoholem a výbornou kyselinou, žádné utahané záležitosti.

Mille e Tre 2009 je čistý Sauvignon blanc, silnější hutnější styl této odrůdy, navíc připravený cílenou oxidací moštu. Tmavší barva, efektní silnější vůně, medové tóny, oxidativnější charakter do smažených jablek. Silnější a výrazné v chuti, s dotykem tříslovin, hutnější, zajímavé. Tohle je dost „jiné“ a navíc se asi nejvíce mění v čase (i v průběhu několika dní). První vzorek a jediné bílé bylo myslím nejnáročnějším vínem pro toho, kdo na degustaci nevěděl, do čeho jde.

Rose & Cross 2009 je růžové, od kterého se tak nějak čeká líbivější projev. Přístupnost zde zastupuje jahůdky ve vůni, které jsou ovšem doplněny i dalšími nezvyklejšími vůněmi, není to taková ta klasická fresh záležitost ale spíše „usedlejší“ zajímavější víno. V chuti suché, čisté, dobře pitelné, fajn kyseliny a délka, ovocitost i trochu divočejší zemitější tóny. Působilo na mne ale tentokrát trochu řidším dojmem, jakoby v té chuti něco chybělo.

Rosa Inferni 2009 představuje směs Frankovky a Svatovavřineckého, víno divočejší, poměrně aromatické až do likérového ovoce a zároveň čerstvě nadrcených peckovin, zajímavé. Suché, ovocité, pěkně postavené, seriózní, šťavnaté. Tohle mne jako moc baví. V podstatě si ani neuvědomíte, že to má pod dvanáct alkoholu, působí plněji. Paráda.

Vox In Excelso 2009 už je čistá Frankovka. Víno divočejší, stále hodně mladé a trochu „zaprděné“ ve vůni, vyžaduje ještě hodně času. Vymícháváním ve sklence se objevuje parádní šťavnaté ovoce. Suché, výborně postavené, moc fajn kyseliny a délka, pitelnost. Ale je tam toho mnohem víc, víno si zaslouží velkou sklenici a celý večer.

Ex opere operato 2009 je zase čisté Svatovavřinecké, ve kterém vinařství Dva duby podle mne opravdu vyniká a představuje jedny z nejzajímavějších představitelů v republice. Víno opět s dobrou ovocitostí, ale tmavší, výraznější, efektní, trochu až ovocný kvas a těkavější tóny, višně. Víno s naprosto bezvadnou pitelností, které při minimálním alkoholu (10.7 %!!!) má stále bezva strukturu, naplní pusu a prostě chutná. Skvělé.

Jiří Šebela víc co chce. Za terroirovými, poctivými a celkově fajn víny jde, aniž by dělal nějaké zásadnější ústupky. I kdyby nic jiného, tak tohle je mi hodně sympatické. Leckterá jeho vína mi navíc přijdou opravdu výborná. Vinařství stojí za návštěvu (fotky výše jsou z procesu přestavby staré budovy na vinařství, vlastně nemají s produkcí žádnou větší souvislost, ale mělo to tam strašně zajímavou atmosféru a tak ji zkouším předat) a vína za ochutnání. I kdyby jen proto, abyste případně mohli zodpovědně a s dostatkem faktů říct „ne, tenhle styl mi nesedí“ :o) A nebo mu naopak propadnout. V sortimentu je má třeba právě Vinograf, ovšem dejte si pozor na kalendář, třeba v zítřejší kořenový den vám víno nenalijí, naopak od pátku dál jsou hned tři dny pro konzumaci ideální! ;-)