Letem světem u lahví vypitých v poslední době, dneska se mrknu na dvě bílá vína. O víkendu padla, mimo věcí které hodlám představit v souhrnných článcích, láhev ryzlinku. Konkrétně to byl Steeger St. Jost Riesling Kabinett 2009 trocken z Weingut Hofmann & Sturm, kousek ze sortimentu Vinonauta, který se na webu o vinařství rozepisuje. Už jsem o tomto víně psal v reportu z degustace, doma mi přišel o trochu jiný. Stále čerstvý, výrazný ve vůni, citrusy, teplejší, žluté ovoce, mineralita a nazrálejší bylinkové tóny. Suché, čisté, svěží a výborně pitelné i díky parádní kyselině, středně plné, dobrá stavba a delší dochuť. Za ty prachy (něco přes dvě stovky) výtečný představitel odrůdy. Původně jsem myslel, že s návštěvou otevřu více různých vín po skleničkách a pak je budu zkoumat v čase, ale tohle se velmi rychle dopilo. Lepší ukazatel kvality neznám :-)
To se o Domaine de Millet (psal jsem tu o nich při růžovce) Colombard-Ugni Blanc 2010, původem VdP Côtes de Gascogne, říct nedá, láhev je stále ještě v lednici. Vín z Gaskoňska se objevuje čím dál víc, je to taková levná odpověď na červená z Languedocu, už jsem o tom též něco psal. Tenhle kousek i na našem trhu a bez slev stojí (MO cena při jedné lahvi) sto pade. Zelená bordó láhev, kovová záklopka, plastový špunt. Citronová barva. Čerstvá, výraznější vůně, citrusy, květinové tóny, bonbónovější ovocitost, Suché, čisté, spíše kulatější se slušnou kyselinou, žlutý meloun a tropické ovoce, moderně zpracované. Dobře pitelné, ale takové nezařaditelné, korektní bílé. Jejich růžovka dopadla podobně, polosladký Gros Manseng mi přišel o kus zajímavější pití. Ale tentokrát se prostě o objev skvělého vína za málo peněz nejedná.
