Třeba takové Naturrein (Naturwein) pro vína bez docukření už nenajdete, stejně jako se neobjevuje Edelbeerenauslese (cukernatostí odpovídá používanému Trockenbeerenauslese, ale šlo spíše o hrozny po sběru dosušené a ne napadené botrytidou). Na lahvi zato může být třebas Classic, což znamená „lepší jakostku“ s nějakým tím cukrem :-) O starém dobrém Liebfrauenmilch jsem se tu už rozepisoval. Pak je tu třeba Weißherbst, speciální kategorie jakostních a přívlastkových růžových vín, které musí být z jedné odrůdy a nést na lahvi její jméno (a zároveň mohou být od prachově suchých po ledová). A takhle by šlo pokračovat. Minulý týden jsem poprvé narazil na Gutswein, což je relativně nové označení v rámci VDP, jakýsi nejnižší level v tomto klasifikačním systému. Musí být z 80% z odrůd typických pro oblast a je tam nějaký ten limit (byť vysoká) na výnos. Ttřeba v Nahe a na Mosele bude gutswein vždy hlavně Riesling, ale v Rheingau už tam může být i Spätburgunder a Franky logicky mají též Silvaner a Weißburgunder. V zásadě na lahvích může být jméno výrobce a výraz Gutswein a nic dalšího, možná tak hrubě oblast původu (ale může být i přesněji, v tomto směru vinař omezen není) + takové ty věci co vyžadují zákony (jako že je tam síra, kolik alkoholu a tak). Jinak řečeno… škála projevů vín s tímto označením může být opravdu hodně široká :-)
Jedno takové Gutswein mi minulý týden skončilo doma, šlo o produkt vinařské legendy Německa a špičky Pfalze, vinařství Müller-Catoir (web, zmiňoval jsem se o nich zde, od té doby je zřejmé, že kvalita neutrpěla a mnohé postupy, které prosazoval Schwarz, jsou stále ve hře). Primárně je to Riesling, ale doplněn odrůdami Rieslaner (kříženec ryzlinku a sylvánu), Scheurebe a Weißburgunder. A jelikož je to víno k běžnému pití, tak ho prodávají v litrové lahvi se šroubovým uzávěrem. Spíše bledší barva, trochu bublinek v lahvi a něco vysráženého vinného kamene. Čerstvá, svěží vůně. Citrusová s minerálními tóny a trochou medu, ryzlink to je, především při trošku vyšší teplotě se zvýrazňuje ovocitost a objevují také trochu těžší květinové vůně. V chuti suché (je tam troška cukru, ale kyselina ho dobře maskuje), šťavnaté, citrusové, slušně dlouhé, s minerální linkou, lehčí a naprosto fantasticky pitelné. Možná je to i tou větší lahví, ale měl jsem tendenci to trochu hltat, místo běžných uměřených doušků :-) Nic složitého, ovšem moc fajn letní věc, jen kdyby takhle vypadal úplný základ produkce (někdy ho ovšem nedosahují ani vyšší řady) u více vinařství. Dovozce WeinOrt za to chce něco málo přes dvě stovky, což je slušné.
