(největší tamní oblíbenec), protože jeho padělků je na čínském trhu více než originálů, něco jako v případě kabelek Louis Vuitton (ne, to jsem přehnal, u nich je originálů tak procento a zbytek „repliky“), a obavu z jeho nákupů narůstají. Jen jedna čínská provincie prý ročně zkonzumovala více Lafitu, než bylo celkem do Číny importováno. A jeden běžný bordeauxský producent základních levných vín z ničeho nic začal do Číny exportovat místo dřívějších pěti tisíc beden hned 150 tisíc beden… aniž by se jeho víno, rozhodně ne s původní vinětou, na trhu objevilo (viz James Suckling). Vzpomněl jsem si na tenhle příběh při pohledu na vinětu (viz výše), kterou na twitter hodil Simon Staples z britského BBR. Na jedné lahvi se zde spojuje slavné jméno Romanee-Conti, notoricky známý symbol pěti šípů rodiny Rothschild přítomný na každém Lafitu, a je tam i několik dalších nesrovnalostí, jako „Vin blanc sec“ vs. „Vin rouge sec“. I „Mis en Montpellier“ a ten výrobce nezní úplně přesvědčivě. Ale ne že bych si něco podobného do domácí sbírky vinět nechtěl zařadit... :-)
Jo před pár dny jsem narazil v supermarketu na velmi levné St. Johanner Abtey Spätlese, docela by mne zajímalo vysvětlení nějakého odborníka na německé předpisy, jak lze toto používat…
Jedná se o to, že víno se v podstatě jmenuje „Pozdní sběr“, prostě je tam jen přívlastek a obecnější místní jméno. Jde úplně vynechat odrůdy a prostě se počítá, že je to směska z uvedeného regionu? Přijde mi to poněkud divné, respektive je to poprvé, co jsem se s něčím takovým setkal a čekal bych, že použití téhle nejvyšší řady značení, přívlastků, bude mít nějak přísnější pravidla. Na druhou stranu si dovedu představit, že řada vín označených jen velkým „Výběr z hroznů“ (či bobulí) by u nás fungovala bezvadně, lidé často sahají po tomhle přívlastku jak kdyby to byl nějak všespasitelný zázrak :-)
