Nejdražší víno, miss, body a akvizice

To, že postupem času nějaké víno dosáhne cen v řádech milionů korun, je sice trošku šílené, ale ještě se to dá pochopit. Staré a téměř nedostupné legendární ročníky vyhlášených vinařství a podobně, taková už je doba. Menší pochopení mám pro případy, kdy vinař hned na úvod nastaví šílenou cenu, aby tím upoutal pozornost (u nás to byla například vyvedená akce s Edelspitzem). Penfolds, australská vinařská superstar (hlavní díky vínu nazvanému Grange), to s vínem Penfolds 2004 Block 42 pojala ve velkém. O co přesně jde? Vinice označená Block 42 možná nezní tak romanticky jako třeba Chambertin či La Tâche, ale rostou na ní jedny z nejstarších (či úplně nejstarší kontinuálně plodící) keře odrůdy Cabernet Sauvignon na světě, vysázené někdy okolo roku 1880. Penfolds z nich v ročníku 2004 připravilo 12 speciálních lahví, 750ml červeného vína je uloženo ve skleněné ampuli uprostřed zvláštního objektu, který tak trochu evokuje nějakou moderní zbraň proti upírům. Za tuto sběratelskou raritu si účtují tři a půl milionu korun (168 tisíc amerických dolarů). No nekupte to… :-) Je to celkem vtipné, když si člověk uvědomí, že v Evropě se lze dostat k vínům z keřů starých přes sto let, pravda v normálních sedmičkách bez bodce, jen za desítky euro.

„Je tento obor stále hlavně doménou mužů?“ a variace na ni, oblíbená otázka na každou ženu, která má něco společného s vínem. Padla i při rozhovoru s Klárou Kollárovou na iDnes. Klára také prý nezná žádného sommeliéra, ze kterého by se stal alkoholik. A já bych si skoro tipnul, že by se na pražské scéně nějaký našel :o) Téma žen a vína je zajímavé, Vinařství U Kapličky ho kupříkladu pojalo formou soutěže Miss Víno Morava. Na 24 finalistek se můžete podívat v galerii a třebas i hlasovat (výběr ilustrační fotografie nemá žádnou přímou souvislost se vkusem autora tohoto blogu). Osobně bych raději, spíše než 24 vinných missek, viděl více žen – vinařek. Nevím čím to je, ale některá z mých vůbec nejoblíbenějších zahraničních vín mají na svědomí právě ženy…

Zásadní změna ve Velké Británii! Decanter, asi nejvlivnější (nejen) tamní časopis o víně, přechází na stobodovou stupnici! Pravda, hodnotitelé budou stále pracovat se starou dobrou dvacetibodovkou, ale do tisku půjdou čísla přepočítaná na dnes asi nejpopulárnější stupnici. Ovšem ještě důležitější je jiná změna… Decanter nově otiskne body každého ze tří hodnotících zvlášť, místo dřívějšího průměru. Bude tak snazší srovnat si vkus s konkrétní osobou.

Château Calon-Ségur, valentýnské (mají na vinětě srdce) třetí cru ze Saint-Estéphe, bylo prodáno společnosti Suravenir (řeší životní pojištění pro Credit Mutuel Arkea) i se všemi 95ha pozemků odhadem za 212.5 milionu amerických dolarů. Na transakci má podíl i Jean-François Moueix (vlastní třeba Pétrus), jehož tým by měl na Calon-Ségur začít dohlížet. Z průřezové degustace tohoto vinařství jsem se vůbec nedostal k reportáži a teď abych v ní ještě měnil fakta :-)

Změna se ale udála i u nás. České vinařské závody, jeden z největších producentů a distributorů především takových vín, které opravdového milovníka tohoto ušlechtilého nápoje nechají spíše chladným, koupily 51 % ve společnosti Pavlovín. V Pavlovicích tak kontrolují dalšího velkého hráče, již dříve pod ně totiž spadalo Vinium (které umělo i fajn vína, ale v posledních letech si jméno spíše przní, nejen lahvováním kde čeho z Maďarska či Slovenska). Z Pavlovína jsem už dlouho nic nepil, ale moravské vinařství co vozí a lahvuje víno z Afriky ve mně obecně moc důvěry nevzbuzuje. Bohužel tento „koníček“ má spousta dalších producentů (včetně leckterých uznávaných), holt je třeba něco ukousnout z koláče dovozců, že jo. Do fungování Českých vinařských závodů, historického i současného, to ale myslím zapadá dobře.