Příběh šesti barev

Barva vína o něm prozradí strašně moc. Tedy ve skutečnosti čím dál méně, v honbě za „tmavší = lepší“, nejspíše trhem diktované, i dříve bledší vína směřují směrem k neprůhlednosti, způsobů jak toho dosáhnout je dost a čert vem, že nemají nic společného s tradičním stylem zpracování. Kolikrát už jsem si řekl, a určitě nebyl sám, „na pinot je to moc tmavé“. Jindy jde zase o podezřele fialové tóny u vína, které typicky bývá spíše granátové. Odstínů růžového vína je tolik, že na jedné straně mohou připomínat bílé s vadou a na druhé spíše bledší červené. Bílé víno, tiché i šumivé, může být buď opravdu téměř bílé, až vodnatě, nebo zářit různými odstíny zlata či až mědi. Každá z těch barev připraví mozek na určitý styl vůně a chuti, který samozřejmě nakonec může ale i nemusí odpovídat. Dneska si zkusíme psát příběhy :-) Níže najdete pár sklenek s vínem barev různorodých. Co vás při nich napadne? Jaký by byl váš odhad stylu vína, které se v jednotlivých sklenkách skrývá? Jaké dojmy ve vás vyvolávají? A jak moc, pokud jste úchyl na tyhle věci, ovlivňuje dojem tvar sklenice, ve které to víno je?