Na úvod, než se dostaneme k vinici a vínům z ní, odhrnu jeden ročníkový problém. Krásně ho totiž předvedl nultý vzorek, nová inkarnace jednoho z mých nejoblíbenějších vín posledních měsíců, Riesling Orschwihr 2009 vinařství Valentin Zusslin (o osmičce jsem psal opakovaně, třebas tu). Ročník 2009 je v Alsasku považován za jeden z těch opravdu dobrých, jen u ryzlinku se občas dočtete oblíbené francouzské rčení „bude rychleji zrát“ :-) Ta vína jsou totiž taková hodně vyzrálá, teplá, tučná, často (s hromadou výjimek, samozřejmě) alespoň pro mne tak nějak postrádají eleganci a výraz kyselin, který mám tak rád (a je krásně vidět třeba v osmičce). Tenhle kousek má uleželejší vůni, výraznější. V chuti suché, silné, intenzivní, medové, s velmi patrným vlivem vysokého (14 %) alkoholu, je tam nějaká snaha o svěžest v podobě citrusů a citronové kůry, ale primárně je to hutné, kulaté, důrazné. Vůbec ne blbé, jen… osmička je osmička :-) Ale teď už na Zinnkoepflé, úvodem opět text (překlad) poskytnutý dovozcem…
Majestátní svah, jehož strmé vinice jsou obráceny k jihu a jihovýchodu, to je Zinnkoepflé, postaru Sonnenkoepflé, které dominuje teplému a malebnému údolí Vallée Noble. Ve středověkých textech je zvané Vallis Prænobilis (ušlechtilé údolí). Mezi alsaskými vinicemi je postavení Zinnkoepflé privilegované. Na strmých svazích, chráněných před větrem a srážkami, panuje v nadmořské výšce 250 až 428 m teplé a suché mikroklima, které v kombinaci s vápenito-písčitou půdou z období Trias vytváří podmínky vhodné pro flóru a faunu Středomoří a Kaspického moře.
Vrchol Zinnkoepflé sloužil jako posvátné místo slunečního kultu už pohanským předchůdcům dnešních obyvatel Alsaska. Jeho viniční svahy jsou ceněny jako jedny z nejlepších už dlouhá století. Hlavní silnice z města Soultzmatt, vedoucí k úpatí tohoto bohy požehnaného kopce, se odjakživa nazývá Rue d'Or (Zlatá cesta). Od úpatí k vrcholu se vyskytují písčité jíly, vogézský pískovec, vápnitý pískovec, dolomity, vápenité slíny a čisté vápence. To vše tvoří vápenito-pískovcový terroir o rozloze 71.03 ha, kde dominuje Gewurztraminer - císař alsaských vín. Ryzlinku a Pinot Gris se tu daří stejně dobře. Tajným tipem je Sylvaner, ačkoliv nepožívá klasifikaci Grand Cru.
Půda Zinnkoepflé v kombinaci s velmi nízkými srážkami, chráněná od západu nejvyššími vrcholy Vogéz (Malý a Velký Ballon d´Alsace) rodí vína s bohatou kyticí vůní a chutí, pikantní a plná, v mládí příjemná, zároveň s mimořádnou schopností zrát v dobrém sklepě do krásy.
Paul Kubler Sylvaner „Z“ 2008 sice nenese označení Grand Cru, ale „Z“ upomíná právě k původu na Zinnkoepflé (takhle to používá hned několik vinařů z okolí téhle vinice). Tmavší zlatavá barva. Zemitější trochu zvláštní vůně, sladší do perníku a koření, s podivným až lehce vadným zatuchlým tónem, který se mi nedařilo vymíchat. Suché, živé, s výbornou kyselinou, žluté ovoce, říznější, vyvážené, dobře dlouhé. Nevím, jestli bych tipnul v chuti Sylván, ale ta se mi líbila. S vůni jsem hodně bojoval…
Domaine Diringer Riesling Grand Cru Zinnkoepflé 2008 měl trochu bledší barvu, směrem citronová žlutá. Strukturovaná, jemná elegantní vůně, krásná. Citrusy, mineralita, bylinky, jemná sofistikovaná kresba. Krása! Suché, čisté, parádní až citrusová kyselina, dobrá délka. Klasický až možná puristický ryzlink, velmi potěšil.
Domaine Diringer Riesling Grand Cru Zinnkoepflé 2009 měl zlatavější barvu, vůně trochu sevřenější, citrus, jakoby sladší, ale stále poměrně jemná, kompaktní, sladší ovoce, hruška. Silnější a kulatější v chuti, pečené ovoce, efektnější projev, uhlazenější, ne tak svěží jako předchozí ročník, stále ovšem s dobrou kyselinou a harmonické. Mám v poznámkách „tlusťoch maskující postavu v elegantním ručně šitém italském obleku“ :-)
Léon Boesch Riesling Grand Cru Zinnkoepflé 2009, víno z tradičního rodinného vinařství už po 11 generací a navíc hospodařícího bio, mělo hodně výraznou tmavě zlatou barvu. Očividně oxidativnější styl zpracování, efektní výrazná vůně, pečená jablka, uzené tóny a mineralita (představte si třeba uzenou sůl), med. Suché, silnější v chuti, dobrá kyselina a oxidativní charakter, lehká pecičková hořčina v závěru. Delší, efektní, zajímavé v rámci stylu, doznívání pečeného jablka. Jako už u některých vín v minulosti trochu dojem „vybublané blanc de noirs champagne“ :-)
Jean-Marie Haag Riesling Grand Cru Zinnkoepflé 2009 barva spíše do citronové, mladistvá zaprděnější vůně, čerstvá, citrusy, květinové tóny. Suché, mladé, živé, překvapivě šťavnaté kyseliny, ovšem s připečenějším karamelově-ovocným závěrem, teplejším a kořenitějším, znát i alkohol. Takové zvláštně „napůl“.
Seppi Landmann Riesling Grand Cru Zinnkoepflé 2009 měl vůni poměrně čerstvou, kvasnicově mladou, žluté ovoce, až tropické tóny, meloun. V chuti suché, slušná kyselina, ale takové poměrně jednoduché, přímočaře ovocité. V kontextu kategorie neoslovilo.
Eric Rominger Riesling Zinnkoepflé Les Sinneles 2006, již trochu uleželejší kousek od biodynamického producenta. Tmavší zlatá barva. Naleželá medovo-kořenitá vůně, výstava historických motorů, krásné, vrstevnaté, stále pěkně živé, bohaté. Krása! Sladší v chuti, zbytkový cukr jasně patrný, doplněno fajn kyselinou. Kulatější, efektní, zralé, kořenité, doznívání lehce oxidativní, pecičkové, se znatelným alkoholem. Vůně mne bavila o kus víc.
Eric Rominger Riesling Zinnkoepflé Les Sinneles 2004 opět tmavší zlatá barva, výraznější uleželá vůně, vrstevnatá, s až jakoby kouřovými / křísnutí křemenem tóny, stále i ovocité tóny s citrusy jako grep, mění se ve sklence a chce čas. Suché, uleželé, čisté, šťavnaté v chuti, delší a vyvážené, ovocitost, jemnější, fajn kořenitost, dobrá délka, bylinky, živost. Harmonické, vyzrálé sympatické víno.
Seppi Landmann Riesling Grand Cru Zinnkoepflé 2002 tmavší zlatá barva. Naleželejší kořenitá vůně, ale také poněkud naoxidovaná, na mne působí jako víno za zenitem. Uleželé, bylinné výluhy v chuti, ostřejší a ne úplně dobře zakomponovaná kyselina. Stále bez problémů pitelné, ale pocitově již přezrálé.
Les Caves des vignerons de Pfaffenheim Riesling Grand Cru Zinnkoepflé 2001, tedy vzorek z družstva a jedenáct let starý, úplně moc jsme od něj neočekávali. Tmavá zlatá až měděná barva. Sušená jablka, křížaly, hodně nazrálé, zemitější, náznaky oxidace. Suché, uleželé, zemitější v chuti, delší, minerální, stále poměrně dost sympatické, příjemné pití.
Paul Kubler Pinot Gris Grand Cru Zinnkoepflé 2008 slušná výraznější barva. Hutnější ovocitá vůně, ale chce trošku odvětrat lehce silážové a zaprděné tóny. Hutné, dobrá kyselina, stavba i délka, exotické ovoce, silnější, slušné. Ale… nevím, poznámky k tomu mám nějak děsně krátké.
Léon Boesch Gewurztraminer Grand Cru Zinnkoepflé 2009 se prezentoval sladší, efektní exoticky parfémovou vůni, efektní. Sladké, silné, s dobrou kyselinou a poměrně vyvážené, bohaté, efektní pití. Úžasná délka, decentní hořčina v úplném závěru. Hodně slušné.
Jean-Marie Haag Gewurztraminer Grand Cru Zinnkoepflé 2009 měl vůni mladičkou, hodně živou, květinovou, čerstvou. Sladší ale s dobrou kyselinou, ne tak strukturované jako předchozí vzorek, kulatější. Váza odkvétajících květin, decentní hořčina, slušně dlouhé.
Les Caves des vignerons de Pfaffenheim Gewurztraminer Grand Cru Zinnkoepflé 1996 měl zlatou barvu a vyzrálou, divočejší, příjemnou a hodně zajímavou vůni. Květiny, kořenitost, těžko identifikovatelné tóny, sympatické. V podstatě suché, dobrá kyselina, vyvážené, stále ve výtečné kondici, delší doznívání s tóny karamelu, kořenitost. Sympatická uleželá záležitost.
Setkání se Zinnkoepflé bylo fajn, i když nějaký vyloženě „charakteristický“ znak bych z něj asi vytáhl jen těžko. Mnohem znatelnější byl, ostatně jako téměř vždy krom hodně dominantních terroirů, rukopis vinaře a vliv ročníku. Objevem je pro mne výtečná Domaine Diringer, od těch rozhodně vyzkouším více vín, ten styl mi sedí. Zaujal též Léon Boesch a určitě by bylo zajímavé zkusit další vzorky vinařství Eric Rominger. Poněkud zklamáním byl Seppi Landmann, trošku mimo mne šel i Jean-Marie Haag.
