Už je to tu zas, jako každý rok se začíná valit ze všech stran. Burčák! Nebo případně jen zkvašený mošt odněkud z Maďarska, ale i v případě suroviny z Čech či Moravy spíše „burčák“, mošt v různých kvalitách a fázích kvašení. Každý rok podlehnu a nějaký ten litr vypiju. Včera jsem ulovil sympatický, tak akorát prokvašený, kousek z vinic v Tróji, konkrétně ze Salabky. Jsem rád, že v Praze není nutno spoléhat jen na dovoz. Kupříkladu prý už tento pátek začnou rozlévat burčák ve vinném sklepě na Grébovce, takže z hroznů vypěstovaných jen pár metrů od sklípku a zpracovaných přímo na místě. Což možná přijde čtenářům z Moravy jako běžná věc, ale pro obyvatele velkoměsta je to docela unikátní možnost. No a pak ty hromady vinobraní a podobných akcí, kde burčák (a víno) do kelímku poteče po hektoliktrech… krásné období roku :o)
Château de Gevrey-Chambertin, jednu z ikonických staveb Burgundska, a k tomu samozřejmě i jeho vinice, koupil čínský investor. Nabídkou osmi milionů eur se mu podařilo přeplatit místní vinaře a obchodníky, kteří nabídli milionů jen pět. Logicky z toho vznikla velká aféra, jak Francie zaprodává své tradice, duši a vůbec. A jelikož je zainteresována Čína, tak se ovšem píše nejen ve francouzském tisku, ale po celém světě, i u nás. Že Evropa, a Francie není výjimkou, investuje masivně do vinic v Číně nikomu nevadí. V případě Bordeaux, které na zahraničních investicích vznikalo a i dnes v něm vinařství nakupuje celý svět, také nikdo neřve tak hlasitě. Ale to je Bordeaux, že jo, Burgundsko je přeci kulturní dědictví, to je srdcovka, a tak vůbec. Zajímavé, že nikdo nezpochybňuje kvalitu vín z Leroy, za kterými je také asijský kapitál. Ale to jsou Japonci a ne Číňané, tím se to vlastně vysvětluje ;-) Vína od Château de Gevrey-Chambertin rozhodně nepatřila mezi špičku a měla i potíže s odbytem. Nově se o vinice prý stará Eric Rousseau, což by kvalitě mohlo pomoci. Vlastně v tom všem vidím jediné riziko… že čínský investor prostě každoročně vezme vše, co ve vinařství vzniklo, a rovnou to odveze do své domoviny. Což mi připomíná, že v těhle krajích konečně čím dál aktivně bojují proti falešným vínům (a že jich tam je), třeba teď se podařilo rozbít jeden padělatelský gang v Šanghaji. Tak s tam blýská na lepší časy. A možná než Čínu bychom mohli řešit třeba viněty s obrázkem Hitlera v Itálii… :-)
Mimochodem, když už jsem narazil na to Burgundsko versus Bordeaux… tak něco pro odpůrce druhého jmenovaného, které jistě podobný názor potěší. Pontus Elofsson, člověk zodpovědný za výběr vína pro restauraci Noma (považovanou v současnosti nejlepší na světě), postavil vinný lístek z velké části na různý bio(dynamických) vínech a specialitách, ale i běžné kvalitní produkci (a jeden celý měsíc párovali s veltlíny, to byl geniální reklamní tah a obrovský úspěch rakouského marketingu) se nebrání. Do nabídky ovšem nezařadil byť jedinou láhev Bordeaux. V rozhovoru jmenuje tři důvody – protože jsou to vína příliš plná která nesedí jejich jídlům, Bordeaux je jedna z největších „chemiček“ v Evropě a protože se mu vůbec nelíbí jejich chuť :-) I v Bordeaux se najde, a je jich dost, vín stylově o hodně jinde a z ekologického zemědělství. Ale je fajn, že se někdo nad nabídkou vína zamýšlí i podobným způsobem a neumisťuje do nabídky velká slavná jména jen proto, že by v luxusní restauraci mohl na každé lahvi vydělat pár set euro. Viz i nedávná návštěva berlínského Reinstoff.
