Dvakrát Barbera a restaurant Soave

Barbera je odrůda známá a slavná, výsadbami jedna z vůbec nejčastějších červených v Itálii a dominantní v Piemontu. Možná nemá takové jméno jako jiná italská vína, na její oblibě se dost podepsal i skandál z osmdesátých let (několik desítek lidí zemřelo, přišlo o zrak či skončila s těžkou otravou poté, co skupina vinařů začala navyšovat alkohol ve víně metanolem… a my stále šťoucháme do Rakušanů, kvůli jejich nemrznoucí kapalině), ale z nějakého důvodu mne baví a když mám možnost, rád ji zkouším. Možná je to i díky kyselinám, kterých má obvykle dostatek, a možnosti si ji většinou užít u bez mnohaleté archivace. V nedávných dnech mi ve sklenkách skončila hned dvakrát a pokaždé z ročníku 2009, jednou jako Barbera d’Asti a podruhé Barbera d’Alba, v obou případech od respektovaných známých producentů.

Vyzkoušel jsem Barbera d’Alba 2009 vinařství Luciano Sandrone, jedné ze špiček pokud jde o Barolo, ale jeho Barbera je též vyhlášená. Hodně temná barva s purpurovým nádechem. I vůně evokuje spíše tmavé ovoce, až cassis, je poměrně hutná, mladá, s kořenitými tóny a poměrně znatelným dřevem. Suché, docela silné a hutnější v chuti, krásné třísloviny, ovoce sladší až přezrálé, ale víno šťavnaté, delší, výtečně vyvážené, s potenciálem dále zrát ještě hezkých pár let do krásy. U Barbery se celkem často řeší tradiční staré velké sudy versus posun tohohle vína „k velikosti“ použitím menších nových barrique, tady jsem měl dojem spíše modernějšího stylu, ale precizně provedeného. S takovými lasagnemi s rajčaty a hovězím… moc dobré :-) Dováží Víno Nejedlý, cena se blíží pěti stovkám, Sandrone není levný.

S velkou chutí jsem popil také Barbera d’Asti Montebruna 2009 vinařství Braida, k nim tu měl celý článek. Tohle víno je stále ještě mladistvé, ale již se známkami uležení v lahvi, šťavnatě červeně ovocité se sklony k tmavším a hutnějším tónům, decentní kořenitostí, celek spíše jemnější, poměrně elegantní. V chuti suché, šťavnatě ovocité a krásně pitelné, hladší ale s moc fajn kyselinou, vyvážené, snadno přístupné a přitom zajímavé. Až neuvěřitelně dobře maskuje vysokých 15% alkoholu, působí spíše středně plným dojmem. Tohle mi přijde takové klasičtější, jakoby pokornější. Nemá koule Barbery od Sandroneho, ale pilo se mi o trochu lépe. Cena se u nás taky pohybuje někde k pěti stovkám, já si víno dával v restauraci…

S dítětem v kočárku se teď v létě objevil nový požadavek na občasnou návštěvu restaurace… zahrádka :-) Tenhle parametr splnil poměrně nový podnik Ristorante Soave (web), italská a finančně přístupnější odnož luxusní Aureole. Synátor nám uznale nechal „od kojení do kojení“ dostatečný prostor dokonce na šestichodové degustační menu, jen u prvních dvou jídel bylo nutno s ním trochu drncat okolo. Celé meníčko vyšlo v přepočtu do 20€ na osobu a to je takhle poměrně v centru myslím slušná cena. Plus si odnáší za neúčtovanou karafu vody s citronem bez snahy nutit nám spíš minerálku a také za vína předražená jen podprůměrně :-) A také za sympatický servis. A úroveň jídla byla docela vysoko. Prostě můžu doporučit.

Panna cotta ze sýra "TRE LATTE" s kešu vinegretem a šalotkou konfitovanou v červeném víně. Panna cotta dominantní sýr kozí, šalotka vyloženě úžasná. Carpaccio z hovězí svíčkové s pestem ze sušených rajčat, olivami, kapary a listy rukoly v parmazánové oplatce. Maso výtečné, zbytek možná až zbytečně výrazný, bych to nejraději zbaštil odděleně jako maso a zeleninový salát :o)

Lehká pěna z lišek s kousky lososa pečeného v uzeném másle, zakápnutá lanýžovým olejem. Hodně povedené :-) Pappardele s ragú z králíka a kořenové zeleniny, pražená strouhanka. Strouhanka pocitově trochu zbytečné mastnoty navíc. Králík velmi jemný, delikátní. Klidně bych trošku přitlačil s nějakou bylinkou, ale chutnalo hodně.

Jehněčí kýta na rizotu z lišek s tymiánovou omáčku. Dost slušné „comfort food“. A dezert na závěr. Až na ten sorbet (vodnatý a se spoustou krystalů, nic moc) opravdu chutný. Výtečná čokoláda, krém i kumkváty.