Frankovka to nemá lehké, v našich končinách je často považována za „to základní kyselé červené“, ale alespoň s ní má konzument spojenu nějakou jasnější představu :-) To v Rakousku, které úspěšně ve světě prorazilo s veltlínem, na frankovku docela sázejí a doufají, že se jim podobný úspěch podaří zopakovat i s ní. Nejsem si jist, veltlín tak trochu trefil trend „vše jen ne barrique Chardonnay“, lehčích bílých bez sudu a bezva do gastronomie, u frankovky žádnou takovou mezeru nevidím :-) Každopádně jsme jich včera pár otevřeli, volba právě téhle odrůdy byla trochu impulsivní, pro ostatní poněkud ve stylu „frankovku vlastně moc nepiju, co když je to škoda“. Já frankovky (mimochodem do dnešních dní není, přes moderní analýzy DNA, vlastně jisté, čeho přesně je to kříženec… uvidíme, co se objeví v nové velké publikaci na tohle téma) v posledních dvou letech otevírám stále častěji a dost jsem se těšil, protože umí nabídnout výtečné zážitky.
Včera jsem u pinotu smutně vzpomínal na starší červená od Korábu a hle, jako první vzorek večer šla Frankovka 2009 pozdní sběr Vinařství Koráb z trati Dukejský v Boleradicích. Výraznější ovocitá vůně do švestek, trochu divočejší, s poměrně dost silnou živočišností (až na hraně toho, co bych označil za brett a vadu, ale stále ještě v limitu, kdy to vínu dodává charakter). Suché, dobrá kyselina i délka, bylinky a decentní kořenitost, jemnější minerální linka. Slušně postavené pohodové víno.
František Mádl je jedním z nejoblíbenějších domácích vinařů, osobně mám nejraději jeho červená. Na téhle ochutnávce byla Frankovka 2006 pozdní sběr barrique z velkobílovické trati Přední hora. Poměrně tmavá barva. Výraznější sladce ovocitá vůně, na pomezí červených a tmavších peckovin, dřevo, uzené tóny, bohatší, hutnější, cassis, lehce těkavka, moruše, nazrávání v lahvi. Suché, příjemně postavené, šťavnaté, delší, výtečně udělané víno. Sladká ovocitost, dobrá pitelnost. Trochu „líbivější“ projev, ale vzhledem k věku v dokonalé kondici, až mladistvé. Mádl umí!
Velmi jsem se těšil na Kékfrankos 2007 od Ráspiho, jedno z mých nejoblíbenějších červených v loňském roce, ale jako na potvoru (a snad poprvé) mělo korek. V chuti ne tak výrazný, ta byla stále poměrně fajn, ale aromatika zničena. Co naděláte, takový je život, museli jsme se posunout dál :-) Každopádně mi to připomnělo, že ročník 2007 už mi v chladničce pomalu dochází a na trhu je osmička, kvalitativně podobná byť stále teprve na cestě.
Ve sklenkách skončila též Frankovka 2002 pozdní sběr barrique z Krumvíře od Jožky Valihracha. Světlejší „pinotová“ barva, naleželejší. Nazrálé, výraznější sladce červeně ovocitá vůně, až parfémově výrazná, něco kořenitosti, moruše, evokuje přezrálejší hrozny. Suché, čisté, uleželé v chuti, pěkné jádro kyseliny, fajn stavba, delší, sladce ovocité až lehce přezrále. Zajímavé, přístupné víno v perfektní kondici i po deseti letech! Frankovka a Morava zatím vypadají jako dobrá kombinace :-)
Hodně se mi líbil vzorek Blaufränkisch Altenberg 2007 vinařství Judith Beck z Burgenlandu, nejen proto, že jsem ho přinesl já :-) Tahle sympatická vinařka hospodaří biodynamicky, studovala vinohradnictví v Klosterneuburgu a praxi si absolvovala v podnicích jako Château Cos d'Estournel v Bordeaux, vinařství Braida v Piemontu a Errazuriz v Chile. Již dříve jsem se tu zmiňoval o jejím vavřinci. Frankovka Altenberg je z dobrého ročníku, pětiletá ale přesto příliš mladá. Tmavá barva, šťavnatě ovocitá ovšem poněkud syrovější aromatika, tmavší ovoce, sevřenější, čerstvě odloupnutá kůra a pryskyřice. Suché, tvrdší, s výtečnou kyselinou a fajn tříslovinami, mladé s velkým potenciálem, strukturované, delší. Tohle chci pít za pár let. Jen jsem si přivezl jedinou láhev %-)
A pokračovali jsme dvěma vzorky enfant terrible moravského vinařství ještě z dob dávno před dnešními hledači jiných cest, Františka Jakubíka (viz třeba tu) ze Zlechova. Nejprve neprodejný „unikát uspokojující i nejnáročnějšího ctitele vín“, nefiltrovaný nesířený sur lie výběr z bobulí Frankovka 2004. Poměrně tmavá barva. Vzhledem k postupu přípravy tak trochu očekávaně lehce rozkvašené (a ve sklence pěna), divočejší, ale k tomu stále příjemně ovocité a působící velmi čerstvě a mladě, vzhledem k věku. Živočišnější, zajímavé, sympatické. V chuti stále jasný zbytkový cukr, výrazné, moc dobrá kyselina, pěkně postavené, zajímavé, delší.
Padla i další jeho specialita, v půllitrové lahvi pod korunkovým uzávěrem, zemská Frankovka 2004 paběrky (= výběr z cibéb) z panenské úrody, nefiltrované sur lie, neprodejné. Bohatá, komplexní vůně, složitější, ovocitost a bylinky, zajímavé! Hodně sladké v chuti ale s bezva kyselinou, vrstevnaté, dlouhé, silnější, i přes tu sladkost poměrně svěží. Obecně mám docela nedůvěru k červeným sladkým vínům, ale tohle bylo dost povedené.
Jo a v jedné prodejně zbožím farmářským jsem zakoupil i Frankovku od Víno Sýkora, polosuchou, v plastové lahvi tvarem připomínající klasickou sedmičku. Bral jsem ji jako ukázku jednoho z nejprodávanějších stylů frankovky u nás, sudovky lehce pofidérního původu za pade. Sýkora má totiž firmu „1.moravsko-česká vinařská s.r.o.“, která jejich vína ve velkém distribuuje v Praze a okolí, hlavně v padesátilitrových KEG nádobách. Výrobce má takovou filozofii, že „nemá zájem nabízet vína jen k ochutnávání nebo oslňovat degustátory v porotách soutěží, i když i to dokáže, ale prioritně nabízet vína k pití. Sudové i lahvové víno z naší nabídky je příjemně svěží, pitelné, neobtěžuje alkoholem ani složitými chuťovými vjemy. Lze jej pít celý večer a nebude Vás to stát ani stovku.“ Tak trošku jsem se obával, že v „lahvi“ bude nějaký levný dovoz (v KEGu vychází litr na 43.20 Kč), protože uvádí původ jen jako Víno Sýkora, ale na první dojem to tak nepůsobilo. Jednoduché červené, lehce naoxidované, výrazný tón hrušek, suché, tvrdší, docela dost síry, velmi jednoduché ale bez problémů pitelné. Se slzou v oku jsem zavzpomínal na magnum petky aneb degustaci sudovek.
Mimochodem u frankovky je zajímavé téma vinného skla. Co použít? Tahle odrůda má poměrně široký rozptyl projevů a otázka to není vůbec jednoduchá! :-) Osobně mi jako nejlepší pro výraznější styl, extraktivní, silnější a více na sudu (leckteré špičkové kousky z Burgenlandu), přijdou větší sklenice typu „Bordeaux“ a nebo ještě lépe „Hermitage / Syrah“. Pro jemnější styl naopak jasně preferuji sklenice typu „Burgundsko / Pinot noir“, ze kterých ta vína, hlavně po pár letech zrání, nabízejí opravdu až pinotovou eleganci :-) Riedel na Blaufränkisch doporučuje stejné sklenice jako na Syrah, speciální frankovkovou sklenici (zatím, dovolil bych si tvrdit, to přijde) nemají :-)
