Modrý portugal a problém výběru na svatbu

Poprosila mne nedávno kamarádka, jestli bych jim, jakožto osoba alkoholicky vzdělanější, nevybral a nezajistil vína na svatební oslavu. Dorazila i s nastávajícím na návštěvu, popili jsme pár lahví (a trochu jsem si díky tomu ověřil jejich vinný vkus) a dohodli se, že potřeba bude tak 40+ tichých vín (tj. rovnou osm kartonů, však se „v nejhorším“ dopijí po svatbě) a karton nějaké šumivky. Plán také obsahoval mít dvě různá bílá a dvě červená. Šumivku preventivně trochu sladší. A tichá vína v průměru do 150,- Kč, čím méně tím lépe. Těšil jsem se, jak snadné to bude. A ono ne :-) Nechtěl jsem vybírat vína, se kterými by měl problém běžný konzument, ale zároveň ani taková, na která by se vinný nadšenec jen podíval a šel si o stůl dál dát točené Únětice :-) Při všech těch debatách o autentičnosti, vinné obskurnosti, vinařích roku a výsledcích soutěží a podobných věcech tady na blogu jsem si zase jednou uvědomil, že piju a jsem schopen od srdce doporučit povětšinou úplně jiné věci, než které do výše uvedených parametrů spadají.

No třeba hned ty bubliny. Jo kdyby byl úkol vybrat cenově dostupné fajn brut nature / brut zero, prostě šumivku prachově suchou a úplně bez dozážního likéru, to bych jen za poslední tři měsíce měl v poznámkách hned několik vzorků. Ale něco blíže demíčku, co se při slavnostním přípitku příbuzenstva opravdu vypije a nezůstane ve sklenkách na stole (a bohémku a další vína z večerek jsem, byť by ve výsledku asi nikomu nevadila, fakt vybírat nechtěl), jsem doma neotevíral už roky. Co s tím? Už mám nakoupeno, ale jaký by byl Váš tip?

V práci s průměrnou cenou mi trochu vytrhla trn z paty Sazka, která vyprodávala své skladové zásoby vinařství Kolby (donedávna zkupovala celou jejich produkci a distribuovala ji dál, dnes mají Kolby nového majitele a brzy i distribuční kanály). Nabízela totiž i hezky vypadající a chutný jakostní Modrý portugal 2009 za šedesát korun. Víno ze známé odrůdy, takže nezkomplikuje život běžným konzumentům, ale pokud tam bude nějaký vinný nadšenec, tak mu jméno vinařství asi něco bude říkat. Tmavší barva, lehce nazrálá, víno není stoprocentně čiré, spíše lehce opalizuje (není filtrované). Ovocitost do švestek, masitější tóny, trochu kořenitost, moruše, již trochu naleželé, zrání ve dřeve, čisté, takové trochu selštější a sympatické. Suché, dobrá kyselina a šťavnatost v kombinaci s fajn sladším ovocem, lehčí až středně plné, dobře pitelné, doznívání třešňové pecky. Fajn pití, které mi připomnělo některá vína od Tomáše Čačíka (byť ten měl myslím ročník 2009 důraznější, tohle spíše evokovalo jeho osmičky), má základní domácí červená na popíjení :-) Jsem rád, že jsem ulovil i karton pro sebe.

Jako domácí bílé jsem vzal slušnou rulandu šedou od známého většího producenta s mírným zbytkovým cukrem. V podstatě proto, že je to odrůda opravdu populární a většina bude i znát vinětu, pokud by na ně nic jiného nefungovalo tak tohle by mohli brát jako sázku na jistotu. A pro odpůrce domácí produkce jsem přihodil dvě vína zahraničí, a to rovnou francouzská, protože každé víno z téhle země přeci musí být dobré ;-) Důrazný silnější Syrah z Côtes du Rhône a, možná trochu odvážně a jako „zajímavost“, od stejného vinařství i překvapivě čerstvé sympatické bílé (o obou napíšu časem víc). Opravdu hodně mne bude zajímat, která vína se vypijí a která ne. Pokud to ale dopadne jako moje svatební oslava, tak zmizí všechno (krom jedné lahve s přetrženým korkem, na jejíž otevření už nikdo neměl k ránu dostatečně jemnou motoriku) :o)

Jaká by byla vaše sestava vín při stejném zadání? Má to vůbec na podobné pijatyky cenu řešit a neposlouží slušná sudovka za pár kaček stejně dobře? :o) A pochlubíte se, pokud už máte tuto zábavnou aktivitu za sebou, co se pilo na vaší svatbě?