Už jsem se tu dříve zmiňoval, že krom vína bylo (a v omezené míře stále je) mým velkým koníčkem dílo J.R.R. Tolkiena. Dneska je to právě 75 let ode dne, kdy poprvé vyšel Hobit a byl tak položen základ celého úžasného světa Středozemě. Na oslavu výročí vznikla aktivita hobití druhé snídaně, hezky si v jedenáct dopoledne dát pauzičku, naložit na talíř něco dobrého, ideálně ve společnosti přátel. Pravda, v pracovní den to není zrovna ideální, ale fanoušci se s tím jistě poperou. První snídaní jsem trošku zaskočil směrem Anglie, miluju jejich pomerančovou marmeládu, ty celé kousky kůry a parádní hořkost. Jako dítě jsem ujížděl na kandované pomerančové kůře od babičky a tahle marmeláda mi ji vždycky trochu připomene. A vína, kde cítím pomerančovou kůru, u mne vždy vyvolávají sentimentální náladu. Na druhou snídani asi manželka udělá palačinky nebo lívance, tak to má být! Jen škoda, že všechna hobití vína, která jsem nechával vinětovat na letošní desáté výročí srazu fanoušků, TolkienConu, už jsou vypita :-)
Kdybyste museli jmenovat jedinou chuť nebo vůni, kterou máte silně spojenou s dětstvím a nikdy vás nenechá chladnými, která by to byla? Je nějaká vůně ve víně, která vás vždycky vrací do dob dávno minulých a nedovolí víno úplně strhat, i kdyby jinak nebylo vůbec zajímavé? Dáte si dneska druhou hobití snídani? :-)
