Petr Kočařík a mladá vína ročníku 2011

Představovat na tomhle místě Petra Kočaříka asi nemá příliš smysl, ale něco málo na úvod si neodpustím. Je to malý vinař z Čejkovic, obce bohužel známé hlavně produkcí jednoho velkého družstva, vína připravující za pomoci manželky a vůbec celé rodiny. Pracuje ve dvou malých sklípcích a neustále řeší nějaké logistické problémy a přesuny. Třeba si časem bude moct dovolit větší ideální prostory, zatím ale k vinaření chodí i normálně do práce :-) Každopádně se snaží trochu rozšířit vinice (ale sehnat v Čejkovicích místa na nejlepších polohách není snadné), byť stále chce zůstat vinařem malým, s roční produkcí do 15 tisíc lahví. Jde o jednoho z členů sdružení Autentisté, na vinicích se chová normálně, kvasí spontánně a do vína necpe žádné enzymy a výživy. Bílá obvykle nechává naležet tak den na slupkách, vína leží delší dobu na kvasnicích s občasným mícháním, podstatná část z nich jde do lahví bez filtrace a bez čiření (některá s hrubým filtrem a bentonitem), dost šetří se sírou. Jeho specialitou je práce s dubovými sudy – jak staršími použitými, tak novými francouzskými kousky od François Frères. S oblibou bývá označován jako „moravský burgunďan“, jeho Pinot Noir je vyhlášený a nedostatkový, bílý Pinot Gris taktéž v dost burgundském duchu. Ovšem připravuje i další odrůdy (cílem je ale spíše specializace, ovšem podobné věci nejdou rychle), byť styl vinaře a jasný rukopis je ve všech.

Některá níže popisovaná vína jsem chutnal už loni v prosinci jako vyloženě čerstvá ve vinařství (a z té doby jsou i některé fotky), poznámky jsou ale ze středeční degustace ve Veltlínu. Většina vín stále ještě leží v sudech (část už je smíchána v nerezu a bude se brzy lahvovat) a do lahví šla jen pro účely ochutnávky. Pokud je vína více sudů, pokusil se vinař smíchat láhev ve správném poměru, aby byla co nejblíže tomu, co pak bude opravdu lahvováno. Prostě taková En Primeur degustace jako každý duben v Bordeaux (ale tam teda jistota, že chutnáte finální blend, opravdu není), ostatně i u Kočaříka je dobré si některé vína rezervovat předem, nebo se k nim prostě nedostanete. Některých jsou jen stovky lahví a zájem veliký.

Sylvánské zelené 2011 obývá jen jeden starý sud, víno běžně nelahvovali a vypilo se do vánoc jen tak doma, ale vinař se nechal přesvědčit. Svěží, příjemně uměřeně aromatické, dubový list a dřevo s trochou zemitosti (původně jsem použil termín duběnka, viz komentáře, ale jestli se to používá pro vadu…). Čisté, živé, čerstvé, s příjemnou kyselinou a délkou, vyvážené, krásně pitelné, s vápenitě-minerální linkou. Na „jen tak“ víno poměrně strukturované a moc fajn.

Neuburské 2011 je jednou z vinařových nejoblíbenějších odrůd. Dle ročníku ho vzniká, navíc z na hlavě vedených výsadeb momentálně nějakých 66 let starých, jeden až dva sudy. Svěží příjemné aroma, takové „neutrálněji lákavé“, nepodbízí se a přitom v něm lze najít mnohé, minerální, podzimní bedýnka s ovocem. Suché, pevnější pěkně strukturované víno s páteří krásné kyseliny, vyvážené, dobře dlouhé, výtečné. Tohle mne mooooc baví.

Tramín 2011 je samozřejmě víno aromatické, poměrně efektně do li-či, květin a trochu citrusových tónů, ale přitom nepřestřelené, nijak vlezlé, až bych si dovolil tvrdit elegantní. Suché, čisté a vyvážené v chuti, aromatické, jemnější, hodně dlouhé s mírnou příjemnou hořčinou, povedené. Kočaříkova vína mají světovou úroveň. Z těch popisek to možná nejde úplně poznat, ale způsob, jakým jsou postavena, jak se projevují a chovají v lahvi a ve sklence, je hodně za hranicí i té lepší produkce u nás.

Pinot Gris 2011 potřebuje ještě hodně času, momentálně se projevuje dost sevřeně, s celkem dost výrazným dřevem. Suché, čisté, trochu hutnější a kulatější, ovocité, silnější, strukturované vyvážené víno. Seriózní. Takový usedlejší meditačnější styl šedé, rozhodně víno dost mimo to, jak teď odrůdu preferuje typický domácí konzument :o)

Hibernal 2011, samozřejmě ještě v sudech (nové u použité a k tomu naprosté minimum síry), je parádní úlet. Víno je to, ale ostatně i odrůda jako taková, tak trochu děvka prodejná :-) Velmi voňavé, výrazné, efektní, směrem do citrusů, černého rybízu. A k tomu dřevo. Neuvěřitelně se to ve sklence mění, aroma převaluje sem a tam, až poněkud vlezle a podbízivě nabízí každou chvilku něco nového. Suché, živé, s fantastickou živou kyselinou, výraznější vliv dřeva. Voňavé a přitom komplexní, s potenciálem dále zrát. Nabízí jednoduchou přístupnost i strašně moc navíc (momentálně hlavně když se nechá v karafě delší dobu). Prostě to víno se usmálo, pak bezostyšně vyvalilo prsa, zakroutilo zadkem a k tomu slíbilo, že v knihovně u něj doma je Medvídek Pú, Saturnin i celá sekce věnovaná dílu nejslavnějších existencialistů. Ač ženat, objednal jsem karton…

Modrý portugal 2011 má v mých poznámkách mimo jiné MP+11=♥. Prostě jedenáctkové Portugaly jsou na Moravě parádní (a prý nejen tam). Mladé, živé, spíše tmavěji peckovinově ovocité, decentní zemitost. Svěží, šťavnaté, trochu divočejší, višně, chuť na další sklenku ještě než dopijete. Prostě krásně pitelné, nekomplikovaně fajn červené. Letos jen z nerezu, obvykle ale chodí do nějakého staršího dřeva „co zbyde“.

Svatovavřinecké 2011 myslím nebylo ještě úplně ideální k prezentaci. Kočaříkovic děti dostaly k vánocům asi méně dárků a zbylo něco peněz na další nový sud, do kterého část tohoto vína v únoru šla. A bohužel to momentálně působí tak, ač se při troše snahy dá vylovit višňový kompot a další pěkné vůně, že dřevo je poněkud odtrženo od zbytku vína. Prostě první dojem vůně je drahé dřevo, takhle voní francouzské barrique sudy zvenku když jsou úplně nové a ještě čisté bez fleků od vína. A to ve víně zrovna nehledám :-) Každopádně víno je to suché, živé, s výbornou kyselinou a šťavnatým ovocem, ale musí ještě ležet a srovnat se.

Pinot Noir 2011 byl samozřejmě představen jako vrchol večera (zbytkem ve sklence jsem se navíc úspěšně polil, asi jsem podvědomě chtěl vonět pinotově i cestou domů). Víno zatím leží ve třech sudech (2, 3 a 4 roky starých, žádný nový) a po pravdě potřebuje ještě hodně času, aby předvedlo kvality, která tenhle malý čejkovický zázrak každoročně (a to počítám i náročný ročník 2010) má. Mladé, sevřenější, trochu divočejší až selštější tóny, peckoviny, pěkná ovocitá linka, dřevo. Suché, nijak plné, výborně strukturované a pěkně dlouhé, svěží, fajn. Ale tolik je toho teprve v příslibech…

Cabernet Sauvignon 2009 je jednou z výjimek z pravidla, že tahle odrůda na Moravu nepatří („ale je z ní snazší udělat dobré víno než z pinotu“, jak řekl vinař; téměř každoroční výjimkou bývá cabernet od dalšího autentisty, Oty Ševčíka). Je z výsadeb starých 21 let, otec Petra Kočaříka byl tenkrát na vinné výpravě s Mádlem, Michlovským a dalšími, která bohužel vedla do Bordeaux… kdyby vedla do Burgundska, tak dneska máme určitě mnohem více skvělého pinotu. Aromaticky odrůda naprosto jasná, pěkně udělané, cabernetové, mírně herbální, výraznější, poměrně silné v chuti, trochu tvrdší, poměrně výrazné třísloviny, slušná délka. Ale jo, proč ne, pilo se to pěkně. I když… vyklučit a šup tam s něčím normálním, tohle si raději budu kupovat od řeky Girondy :-)

Takže… byl to moc příjemný večer se sympatickým vinařem, jeho manželkou, báječnými víny a fajn lidmi. Což se nutně musí podepsat i na poměrně nadšeném článku :-) Ale upřímně jsem přesvědčen, že u většiny vín bych měl stejně dobrý pocit, i kdybych si je otevřel sám k obědu. Petr Kočařík umí a doufám, že se mu bude dařit čím dál víc. Někdy mám trochu pocit, že by mohl ubrat se dřevem, jenže totéž víno po nějaké době většinou ukáže, jak se surovina dokázala s dubem srovnat. A vůbec, méně keců, více pinotu…