El Chaparral maceruje na slupkách (částečně za studena) a fermentuje zhruba měsíc v nerezu, následně pak leží na kalech pět měsíců v dubových sudech (různý původ, Francie ale i Oregon) kde proběhne i malolaktika, do lahví jde jen lehce čiřen bez filtrace. Různé viniční polohy se zpracovávají samostatně a do finální směsi jdou jen vybrané, každý rok je tohohle vína úplně jiné množství a v blbém ročníku nevznikne vůbec. Láhev burgundská, tlustá kovová záklopka, slušný celokorek. Barva na Grenache poměrně temná. Hodně sympatické aroma, kde se pěkně spojuje zralejší ovocitost do jahod a třešní s výraznými kořenitými tóny, až bylinkově-lékárenskými. Je to zajímavé a nechybí tomu charakter. Suché a silnější v chuti, na Grenache i poměrně dost tříslovin a ne úplně uhlazený divočejší styl, sladká jižnější ovocitost a kořenité tóny, dobrá stavba a délka, pěkně přístupné a fajn. S potenciálem dál zrát do krásy. Jelikož práce ve sklepě řídí žena, hledal jsem v tom nějaký specifický ženský element, ale spíš ho neobjevil :-)
Rozhodně hodně povedený pohled na odrůdu, která často slouží „jen“ jako součást směsi pro rychlejší přístupnost vína. Při velmi starých keřích a troše snahy ale může dávat hodně charakterní vína sama o sobě. Ono to potvrzuje i pár vín považovaných za světovou špičku, třeba takové legendární Château Rayas (a též jejich Pignan), Châteauneuf-du-Pape „Barbe Rac“ od Chapoutiera nebo další legenda, tentokrát z Ameriky, Sine Qua Non „Incognito“ (tam je ale i troška Syrahu). Jenže… Rayas stojí (deseti)tisíce a shání se blbě, Barbe Rac je taky nějaká ta tisícovka a je ho málo, Sine Qua Non prakticky není šance koupit. El Chaparral je sice o dost nižší liga, ale alespoň je to taky moc fajn čistý Grenache a stál mne deset euro :o)))
