Vinobraní jsou v plném proudu. Pokud vinař hledá dobrovolníky / brigádníky na sběr hroznů, musí jasně dát najevo, že termín vinobraní používá v jeho původním významu. A ne jako označení burčákovo-vinné (v poměru různém) slavnosti s hudbou, zpěvy a davy. Právě takových slavností jsou teď kvanta, jak ve vinařských obcích, tak na místech s vínem spojeným opravdu jen okrajově. Třeba ve venkovním prostoru před nákupním centrem Eden v pražských Vršovicích (pravda, co by kamenem dohodil od několika bývalých vinic a minimálně jedné produkční, ale stejně). Jelikož to tam mám kousek, neodolal jsem v sobotu zaskočit. Ochutnávková část vinobraní fungovala pod záštitou soutěže Král vín (web), představila se zde desítka vinařství velmi úspěšných v letošním ročníku. S obrovským logem Tesco nad hlavou investovala spousta lidí sympaticky nízkých 150,- Kč za možnost projet si libovolně moravská vína s korunkami i bez, jako bonus také něco zahraničního z Finest edice právě Tesca. Vína byla navíc rovnou v prodeji, co jsem tak pozoroval tak za ceny (leckdy o hodně) sympatičtější než v běžné obchodní síti.
Na úvod několik vět, které jsem zaslechl z pódia (kde Branko Černý představoval vinaře, soutěžilo se a tak) či u stánků s víny. „Velké Bílovice jsou takové české Toskánsko“, „Je to takové svěžejší, nemá tolik kyselin“, „Burčák už došel, ale nebojte, už dojel nový a právě ho přetáčejí do burčákomatu“ (na burčák se prakticky neustále stála fronta), „Když víno z Kobylí, tak jedině červené“, „Franto, jdi říct že jsi tu skleničku rozbil a ať ti dají novou, přeci Marta (čerstvě příchozí asi kamarádka) nebude platit vstupné“… tolik ve zkratce :-) Občas nepříjemně zavanula od někoho cigára, vítr kradl z OIVek aroma pod nosem, ale… celé jsem si to docela užil. Díky slušné ukázce současného dobře hodnoceného moravského vinného mainstreamu, kterému v posledních měsících (nebo už spíš letech) věnuji poměrně málo ze své degustační kapacity.
Neprojel jsem zdaleka všechna vína, kdybych se na akci totiž věnoval i komplet přehlídce vzorků se zbytkovým cukrem, tak mne odvezou s hyperglykemickým šokem. Holt Morava zase zesládla, ročník 2011 je v tomhle dobrá pakárna a cosi mi naznačuje, že ani ve dvanáctce cukry chybět nebudou (což o kyselinách říct nepůjde). Ale vzhledem k tomu, že i u stánku se sušším sortimentem jsem zažil žádost o „sladký tramín“ (žádný tramín tam nebyl, natož sladký), tak to zákazníkům nejspíš vyhovuje. Kupříkladu u stánku vinařství Hanzel ze znojemské obce Miroslav, bylo to mé první setkání s nimi, jsem položil dotaz, v jakém poměru lidé žádají o sladkou Pálavu versus suché Neuburské. Prý tak sto ku jedné. Nu což, toť realita našich vinic a budoucnost je jistě jen… růžová (dle financí vynaložených na propagaci, případně ještě svatomartinská). Od Hanzela jsem si suchá mladá bílá ročníku 2011 – Sylván, Neuburk a VOC Veltlín, projel. A šlo o poměrně fajn kousky, dobře udělané svěží nerezovky, s velmi fajn kyselinou, aromaticky nijak přestřelené (v kontextu současného oblíbeného stylu), jemnější. Inu proč ne! Ale základ sortimentu byl zase v cukrech, solidně udělaných, aromatičtějších, bez nějakého „x-faktoru“ navíc.
Sortiment Tanzbergu nebyl k zahození, ta vína měla charakter. Desítkový vlašák z Goldhammeru spíše poněkud neharmonické zklamání, ale ze stejného ročníku Rulandské šedé, asi díky té vysoké kyselině, fajn pití do gastra. Velmi povedený aromatický Sauvignon 2011 z Turoldu, sice s trochou cukru ale vyvážený. Nejvíc asi bavil jejich Ryzlink rýnský 2011 ze Slunečné, tam je taky k devíti gramům cukru, ale sedm a půl kyseliny se s tím pěkně srovná. Mladý, výraznější, mix ovoce do meruněk a květinových tónu, vyvážený, pěkně pitelný. Odnesl jsem si domů (za dvě stovky). Pěkná ledovka z vlašáku ze Železné ročník 2009, ale jahůdkově převoněné otravně polosladké rosé z Merlotu 2011. A pak dvě červená, obě ročník 2007! Frankovka z Věstonska hodně uleželá, uhlazená, tady bych skoro řekl že mohla být zajímavější i mladší, ale v kondici stále je. Cabernet Sauvignon z Turoldu odrůdově jasný, naleželý, v chuti ale s překvapivě fajn tříslem, dobře zakomponovaným dřevem, delší, serióznější pití. Při troše štěstí během pár dní vypustí i Pinot Noir 2007 a ještě ho stihneme do druhého kola přechutnávky odrůdy po pěti letech zrání.
Poměrně hodně jsem čekal od Vinařství Ilias, mnohá jejich vína mne v minulosti bavila. Možná je to tou jedenáctkou, ale za srdce mne to tentokrát nechytlo (a ochutnal jsem všechna představovaná vína, pokud jsem něco nepřehlédl tak jen bílá, jsem se těšil na Modrý portugal a Merlot), byť vína byla bezchybně připravená. Šardonka i rulanda šedá šla spíše do líbiva, kulata (byť s kyselinou, to zase jo). Cuvée Pinot podobně, navíc ovoněno dřevem takovým tím „make-up“ stylem. Ryzlink vlašský 2010 kabinet určitě odrůdu nezapře, už je trochu naleželý, suchý, svěží, zakulacený a delší, sympatický. Ale že by to bylo něco zásadního pro maximálních pět korunek, to mi tedy nepřijde. Možná jsou mé nároky na top víno trochu jiné, přišlo mi to všechno tak nějaké přímočaré…
Znovín celkem znám a moc času jsem mu tedy nevěnoval. Každopádně jejich VOC rýňák 2011 z Kamenného vrchu byl docela fajn pití, spíše květinový styl, dobře udělaný. Jejich nejlépe hodnocený vzorek, bobulový výběr Tramín červený 2011 (Stošíkovice, U tří dubů), sladké mešní víno, si odnesl vysokých 92.4 bodů, titul championa a pět korunek. Krásně aromatické víno, sladce květinové, kořenité, efektní. Sladké ale se slušnou kyselinou, výrazné, zajímavé, hodně dobře udělané. Půllitrovka za dvě stovky je fér cena.
Patria Kobylí prezentovala hlavně červená vína, sadisticky mladá. Na dotaz, zda má smysl dávat Rulandské modré či André na trh z ročníku 2011 se mi dostalo odpovědi, že samozřejmě zrání 2 – 3 roky by bylo lepší a dělají to tak, ale když to teď dostalo ceny tak přeci musí prodávat. To je logické, ehm. Jedenáctkové André bude myslím fajn víno, ale z čerstvě otevřené lahve a OIV sklenky to teď bylo prakticky nepitelné, mladé, tvrdé, sevřené. Výběrové Rulandské modré 2011 celkem sympatická ukázka moravské podoby téhle odrůdy v mladé podobě, sevřenější, ovocité, trochu dřevo, ale má potenciál a rád zkusím později.
A i další vinařství hodně sázela na červené. U Vladimíra Tetura nejlépe dopadlo jeho Rulandské modré barrique 2008 výběr z hroznů. Tady jedna zajímavost. Král vín vína pro hodnocení servíruje z karafy. Nově si může vinař zvolit, jak dlouho má jeho víno v karafě před servisem být. Musí jít o docela logistické peklo :-) Tetur pro tenhle pinot zvolil dvanáct hodin. Víno jsem, z důvodů vědeckých, zakoupil a podrobím experimentu. Z relativně čerstvě otevřené lahve na ochutnávce se prezentovalo barvou nijak temnou a poměrně vrstevnatou zajímavou vůni, mix čerstvějších kyselejších peckovin, dřeva, čokolády, kůže. Suché, čisté, nijak plné, dobře udělané, stále poměrně mladistvé. Fajn. Hned několik lidí se nadšeně vyjadřovalo o Neronetu z vinařství Hřiba z Čejkovic, jedenáctkovém pozdním sběru. Já vám teda nevím… přes nízký alkohol to působilo poměrně „nabušeně“, sladce ovocně, navoněně, ale přímočaře, jednoduše. Aha, proto se líbilo :-)
Nešlo samozřejmě vynechat Volaříka (pokaždé mne rozesměje ta viněta s nápisem „terroir Volařík“ u jejich top řady). Základní loňská milerka byla fajn kytičkové víno na jen tak pití. Šampionem se stal sice jeho vlašák, ale na ochutnávce bylo Rulandské bílé 2011 výběr z hroznů z trati Zimní vrch. Hodně alkoholu, přesto stále i zbytkový cukr (ale vyvážený kyselinou). Čerstvé, mladičké, na bílou rulandu aromaticky hodně silně do takových sauvignonových tónů angreštu a čerstvě posečené trávy, intenzivní, bylinky, med. Čerstvé v chuti, dlouhé, intenzivní, mineralita, ovoce, trochu candy. Jasně, tohle je dobrý, tady chápu všeobecné nadšení. Ale… srdce mi zase nějak zvlášť nebuší. A furt se mi neodbytně vkrádá do hlavy odrůda versus vinice versus technologie a nevím, co tu hraje větší roli.
Tesco vína? Korektní, něco z toho dost fajn. Než jejich Gigondas 2009 za víc než tři stovky to už mi přijde lepší základní Côtes du Rhône od Saint Cosmé. Chablis Grande Cuvée 2010 poměrně dost naleželé, taková ta klasická svěžest už dost chybí a nahrazuje ji spíš máslovost a oříšky. Pouilly-Fumé 2009 sympatický Sauvignon, vyzrálejší teplejší styl, ale stále svěží, příjemný. Chianti Riserva 2008 solidní kousek, ovocitý, staré větší dřevo, trpčí ovocitost, vyvážené, líbil se. Viña Mara Rioja Gran Reserva 2004 takový ten klasický vanilkově navoněný „moderní“ styl, uleželé, suché, čisté, pěkně postavené, s čoko dojezdem.
Na akci šlo koupit nějaké ty sýry a uzeniny, u stánku Vino-loku zjistit, proč je to zajímavý uzávěr na víno, poslechnout si nějaké ty zpěvy, vyhrát dekantační karafu a tak. Inu zajímavé to bylo, nakonec jsem se zdržel déle než původně čekal, odnesl si pár lahví, pokecal s lidmi, které v poslední době na ochutnávkách už moc nevídal, a nakonec, s pohledem na nápis Tesco osvícený podvečerním narudlým slunce, vyrazil z „vinobraní“ k domovu. Smysl to mělo. Obchoďák navíc připravil, ve vnitřních prostorách a na delší dobu, informační výstavu o historii vína, je možné si tam prohlédnout vinohradnické nářadí a potřeby. Takže bohulibá činnost v chrámu konzumu! :-)
