Čechy opomíjené, biodynamika pro odpůrce, čtení na dlouhé večery

Dokončuji teď článek na téma vinařské oblasti Čechy pro hospodářky, zase taková ta dvoustránka spíše s nějakými obecnými informacemi a důvody, proč se zrovna o tahle vína zajímat. V článku apeluji na konzumenty, aby vínům z Čech dali šanci, pili je častěji. Včera večer jsem si ověřoval některá vína, u kterých uvažoval o doporučení k nákupu (zase jeden článek, kdy jsem utratil za výzkum více než dostanu za text :o), a uvědomil si, jak sám málo česká vína piju. Jistě, mnohanásobně častěji než běžný konzument vína v ČR, ale stejně málo. A není to jen komplikovanější dostupností (+ teď dvěma problematickými ročníky, kvalitou či množstvím připraveného vína), ale… čím ještě? Blbej jsem! Z trojice Žernosek na fotce mne nakonec bavil nejvíc asi moc pěkně udělaný a již trochu uleželejší pozdněsběrový Ryzlink rýnský 2009 z vinice Pod Lovošem, takový trochu alsaský v projevu, ale i Tramín stejného ročníku a místa původu byl výtečný (byť trošku kyseliny navíc by mu neuškodilo), aromatický, výrazný, zajímavý. Výběrový Pinot Noir 2009 (Slaný, Ovčáry) takový… normální, trochu přezrálejší ve vůni, ale velmi slušně postavený v chuti. Cuvée 12 od Krause se od lahvování dost zlepšilo, ze začátku mne moc nebavilo, ale teď je to hodně slušné základní víno na „jen tak“ pití, s hezky výraznou českou kyselinou. Kdy naposledy jste měli víno z Čech vy?

Italská matolinovice ze šampaňských hroznů

Jsou chvíle, kdy strašně snadno podléhám marketingu. Kupříkladu mám moc rád pálenky z matoliny, všelijaké ty Marc de… ve Francii a grappu v Itálii, hlavně varianty nějakou dobu školené v dřevěných sudech (manželka naopak ujíždí na těch úplně čirých brutálních variantách). Na letošním Tastes of the World jsem si projel všechna vína z odrůdy Pinot Noir (byť samozřejmě neodolal přechutnat cabernety z Číny a tak) a také nějaké destiláty, v rámci hledání různých podob pinotu nešlo vynechat jednu matolinovici. Jen kvůli odrůdě bych ji možná nezkoušel, ale výrobce je poměrně uznávaný a hlavně… hrozny pocházejí od mého oblíbeného producenta šampaňského. Italský výrobce pálenek, který používá hrozny z Francie… taková krásná spolupráce dvou nejvýznamnějších vinařských zemí Evropy (a tím pádem i světa ;-). Ale spíš bezva marketing, který dokáže zasáhnout širší skupinu lidí, než jsou jen typičtí zákazníci jejich grappy (dělají třeba pálenku z matoliny od Jožky Gravnera a kupa dalších zajímavých věcí. Domů jsem si odnesl láhev od Capovilla distillati, jejich Acquavite di Vino Pinot Noir 2008 ze suroviny pocházející od šampaňského domu Billecart Salmon.

Kolaudační popíjení pár fajn vín z Moravy

Důvodů, proč spáchat domácí degustaci (a klidně i ve stylu „co kdo přinese“, pokud se nebojíte občasného rytíře, medvěda či šepotu), se vždycky najde dost. Včera, k osmadvacátému říjnu, byla dobrá příležitost k přelíznutí vín z bývalého Rakousko-Uherska. Dneska večer tomu můžete říkat oslava úplňku. Jo chápu ty stížnosti, že někde (Praha) se máme skvěle, protože jsou tu kvanta degustací, ale jinde aby podobné akce pohledal. Ale ty akce jsou tu proto, že je o ně zájem. Tlačte na vinotéky, však se teď množí jak botrytida po dešti! A pokud to nepůjde, prostě zkuste sehnat pár podobně postižených lidí a něco uspořádat sami. V sobotu jsme se zase sešli u Evas pod průhlednou záminkou kolaudace, dle očekávání se pila (= rozumný obsah sklenic, žádné malé degustační dávky) hlavně vína z Moravy. Letem světem z poznámek, bylo to moc zajímavé!

Italské DOC(G) plastové, den šampaňského a asijské ceny Decanteru

Apelační vína Itálie, ta s označením DOC (Denominazione di Origine Controllata) a vyšším DOCG (Denominazione di Origine Controllata e Garantita) musela být uzavřena přírodním korkem, byť varianta lisovaných a lepených z přírodní korkové drti byla povolena (nemuselo jít o celokorek). Nově došlo k uvolnění pravidel, i tato vína mohou být nyní uzavřena plastovými špunty či šroubovým uzávěrem. Dobrá nebo špatná zpráva? I v rámci DOC(G) jsou kvanta naprosto běžných spotřebních vín za pár euro a vín určených k okamžité spotřebě, u kterých v tom problém nevidím. A ti nejlepší producenti se kvalitního korku nevzdají (pro některá vína ale použijí šroub, dovolil bych si tipnout), takže osobně mi to nevadí. Byť tedy plastové špunty považuji za vůbec nejhorší uzávěr vína. V průběhu let se jejich kvalita sice hodně zvedla a současná produkce třeba Nomacorcu (v těch nejdražších variantách) funguje lépe, ale stále mám u vín uzavřených běžným plastem největší podíl předčasně naoxidovaných či prostě jen chuťově divných (mimo projev, jak by chutnat mělo). A ještě se blbě vytahují a ještě hůře vrací zpět. Proti šroubu nemám vůbec nic, ani u vín serióznějšího typu :-) Ale v tomhle ohledu z řad bio/autentické/tradiční nadšenců asi trochu vybočuji…

Kravák co nechutnal jako kravina

S podezřením hledím na různé speciální společné značky vína (u nás tomu často říkají Vína originální certifikace a považují, poněkud nesmyslně, za něco jako apelace ve Francii či Itálii) a podobné věci, ne vždy tyhle marketingové aktivity ústí v obsah lahve s nějakým charakterem. Pohled na Tokajskou úmluvu sdružení Modré sklepy z Nového Šaldorfu, která definuje podmínky pro novou značku Šaldorfský Kravák, Sauvignon z viniční trati Kraví hora u Znojma, ovšem vzbuzoval jisté naděje. Omezený výnos někde k 1.6 kg hroznů na keř (litr vína), komplet zpracování v areálu Modrých sklepů, bez enzymů, spontánní fermentace, naležení rmutu 8 až 24 hodin, uvedení až rok od sklizně a samozřejmě i slepá degustace vzorků aspirujících na toto označení a výběr jen těch, které splňují charakteristický projev (který je v ročníku 2011 popsán jako: „Typická černorybízová vůně, doplněná tóny přezrálého angreštu a broskve. Při podrobném zkoumání objevíte odstíny černého bezu a hluchavky. V chuti pocítíte medovost dobrého ročníku a tropické ovoce, kiwi. Víno má dlouhou perzistenci a minerální dochuť“). Pravidla nevypadala jako úplná blbost, pokud se máme bavit o nějakých charakteristických vínech z určitého místa, ve srovnání s některými VOCčky téměř malý zázrak :-)

O staletích tradic nad pinotem z Languedocu

Burgundsko je typickým případem vrcholných terroirových vín, se svým systémem stovek malých apelací, hierarchií vinic, ideálními spojeními odrůd a místa, zkušeností vinařů… Když se tím člověk začne zabývat více, tak zjistí, že i v téhle oblasti je spousta toho, co považujeme za zakořeněné po snad stovky let, vlastně novinkou. Vezměte si třeba takové koně, ke kterým se dnes vinaři vrací (moc jsem jich tam neviděl, někdy je podezírám, že mají tak tři fotogenické a navzájem si je půjčují, když dorazí novináři :o). To je novodobá záležitost, dřív se ve vinicích makalo ručně (vzhledem k systému výsadeb to ani jinak nešlo) a vůz s hrozny odtáhlo možná tak volské spřežení, kůň byl moc drahý. Masivně se do vinic dostal až po První světové válce, kdy jich byl (z pochopitelných důvodů) najednou trochu přebytek. Na mnohých místech, kde je dneska slavné bílé/červené, bylo dříve vyhlášené naopak to druhé. Před staletími běžný tamní Pinot Noir připomínal spíše dnešní rosé, důvodem byla kratší extrakce na slupkách a také to, že specifické delikátnosti bylo dosaženo smíšenými výsadbami společně s Pinot Blanc a Pinot Gris a společnou vinifikaci. Ano, i legendární Romanée-Conti ještě v devatenáctém století mělo ve svých červených vínech Rulandské šedé. A je veřejným tajemstvím, že Pinot Blanc v některých červených končí i dnes, pravidla apelace to umožňují.

Pinot Noir z Čech a Moravy 2007 – část II.

Asi nemá moc smysl tuhle akci představovat, základní info si můžete přečíst v reportu z první letošní části, kde jsou i odkazy na všechny předchozí ročníky. Pinot Noir, Rulandské modré, z Čech a Moravy po pěti letech od sklizně hroznů. Bylo to několik náročných degustací, ročníkem 2007 asi v „masové“ podobě končí a nadále se budeme zkoumání věnovat spíše v menší míře. Velký report z druhého kola si připravil P.J. (vypadá to, že se v mnohém zase dost neshodujeme, někdy opravdu výrazně… jsem na ta vína o hodně tvrdší), který přináší i závěr ze všech těch let zkoumání a postupně také sérii článků, které se týkají právě odrůdy Pinot Noir. Doporučuji sledovat! Já se v dnešním zápisku omezím na rychlý report z druhého kola přechutnávky ročníku 2007, série více než dvaceti takových těch slibnějších vín a několika kousků nějakým omylem nezařazených do kola prvního. A taky jeden nepříjemný závěr si z toho dovolím udělat.

Pinot Meunier šumivý s vinařstvím José Michel

Vypadá to, že tenhle týden bude trochu víc o pinotu. A to nejen v podobě klasického burgundského červeného, ale i na pálenky a bubliny se dostane. A začneme právě těmi bublinami, navíc s odrůdou Pinot Meunier. To je mutant odrůdy Pinot Noir a jméno mlynářka (překlad meunier i označení používané u nás) si vysloužil díky listům, jejichž spodní strana vypadá jako poprášená moukou. Nejčastější je v regionu Champagne, sice se mluví hlavně o Pinot Noir a Chardonnay, ale Meunier je pravidelnou a důležitou součastí tamních směsí a roste na více než třetině vinic. Dozrává dříve než bratříček Pinot Noir, ale má podobné množství cukru a vínu dodává výraznější ovocitost. To, že má zároveň i světlejší barvu a více kyselin, opravdu v Champagne nevadí (a možná i pro tuto charakteristiku se v Německu používá označení Schwarzriesling, kvanta jsou ho ve Württembergsku). Šampaňská s větším podílem Pinot Meunier jsou většinou běžnější sorty, určené k rychlejšímu vypití, pro prestižní cuvée a ročníková vína se používá okrajově. A málokdy jde do lahve samostatně, skoro vždy je ve směsi s něčím dalším. Jenže… Jenže je tu několik výjimek, která tahle pravidla naprosto popírají.

V8(5) nedovozová, sklizně menší, správná výslovnost whisky

Velmi slibný, nebo alespoň ambiciózně vypadající, projekt Aliance V8 se trochu rozklížil. Současných členů je pět (z původní osmičky čtyři). Zaujalo mne nedávné prohlášení: „Ing. Jiří Hort po dohodě opouští Alianci vinařů V8, poněvadž se jeho aktivity s dovozem červeného francouzského vína neslučují se stanovami tohoto prestižního sdružení moravských vinařů kladoucí důraz na výhradně moravský původ hroznů pro výrobu vína.“ Což je jistě zajímavé, viz i zde prohlášení Horta o červených z Moravy. Obzvláště proto, že Nové vinařství zase prodává červené z Rakouska (momentálně vidím v nabídce Zweigelt, ale byl i Modrý portugal a možná ještě něco). Asi se měří jiným metrem, Francie je daleko a Rakousko… to jsou přeci kolegové :o) Ono na Moravě končí tolik vína právě od rakušáků, ale i ze Slovenska či Maďarska, že už se to pomalu jako dovoz nevnímá…

Týden galadegustací začal s Kupmeto

Tenhle týden je degustačně narvaný. Krom hromady klasických večerních tematických degustací (absolvoval jsem jednu bezva se Champagne, bude report) se konají hned tři „gala“, průřezové akce sortimentem různých dovozců. Svou produkci představuje Wine4you, koná se další velká prezentace Tastes of the World (až do soboty, snad stihnu) a dva dny bylo možno projíždět sortiment Kupmeto. Tam jsem zaskočil alespoň na chvilku, abych si projel hlavně novinky a udělal nějaký obrázek, co teď vlastně mají a jak zhruba to vypadá. Pár vzorků devítkových Bordeaux (třeba výtečné Batailley nebo nabušené Beau-site) mne navnadilo zase vylovit nějaké starší lahve z téhle části Francie ze sklepa, na podzim a zimu se budou hodit. Single vineyard Sauvignon blanc 2011 od Errazuriz je parádní expresivní představitel odrůdy, na můj vkus snad až drobátko přehnaný, ale myslím nadchne davy (a ve slepých degustacích by to byl hit).

Dvakrát dávno vypitá Morava

V nedávných dnech jsem narazil na dvě vína, o kterých si myslel, že už jsou dávno pryč. Jedním z nich bylo, v jistých kruzích „legendární“, Cuvée 6T 2007 od Richarda Stávka, jeden z prvních domácích představitelů současného sílícího trendu bílých vín připravovaných delší dobu na slupkách. O víně jsem se rozepisoval tady, byl méně nadšen než jiní. Později se sice trochu srovnalo, ale stejně mi přišlo znatelně méně zajímavé než třeba pozdější Bočky 2009, kde šlo už o parádně harmonickou záležitost a krásnou ukázku stylu. Cuvée 6T ale „posvětila“ Klára Kollárová a zařadila ho do lístku La Degustation, víno nakonec docela zmizelo. A teď ve Vinografu vyplavalo na povrch hned několik zapomenutých lahví! Víno dekantovali 24 hodin, ale já ho pil jen pár po otevření. Dost tmavá barva, směrem bronz. Vůně bylinková, podzimní ovoce, něco oxidace, medovost. V chuti překvapivě svěží, výraznější kyselina, za ty roky se to hodně uhladilo a pryč je tříslovinná svíravost, zdaleka není tak funky jako dřív, delší, příjemně pitelné. Přežilo se ctí. Bylo to pro mne fajn setkání s jedním z vín, které bylo svědkem počátků mého zájmu o vína připravená na slupkách, oxidativně a různě podobně. Ty vzpomínky! :-)

Mladá vína a fajn uleželé svatovavřinecké

Včera mi dorazila první nabídka na mladá moravská vína. Nejen předobjednávky Svatomartinského, na jehož lehce uspěchanou existenci už jsme si tak nějak zvykli, ale vín vypouštěných jako hotová ještě dříve. Jedna milerka už je k odběru, další bílá, červená i růžová budou do necelých dvou týdnů. Ne že by zrovna teďka nebylo úplně báječné chutnat ze sudů/tanků čerstvá letošní vína, případně koštovat mošty v různých fázích kvašení, ale hotová vína do lahví? V dávné minulosti byla ceněna nejvíce vína mladá, aktuální čerstvé sklizně, a s nástupem té další rychle klesala na ceně. Někdy mám pocit, že tenhle trend se u nás vrací :o) Důvodem byla ale neschopnost udržet mok v sudech a dalších nádobách v podobě co nejvzdálenější octu, nic jiného, což už dnes není problém. Ale každý svého štěstí strůjcem. Jen doufám, že někdo nedopadne jako já před pár týdny. Tetička z Moravy nám přivezla jako dárek víno, hezky dárkově v krabici vybrané v jednom tamním obchodě. Z balení se na mne usmívalo Svatovavřinecké a Müller-Thurgau „Moravavíno Nouveau“ ročníku 2006, svatomartinská vína od Znovínu. Nejspíš je otevřu letos 11. listopadu, podobný archivní kousek asi k dispozici jen tak někdo nemá…

Známka, apelace a Bzenecká lipka

Víkend jsem trávil s přáteli v jižních Čechách, o sobotním večeru s vínem trochu jako vzpomínkou na minulost ne tak dávnou. On k tomu výsledek voleb tak nějak sváděl. Jedním z konzumovaných vín se totiž stala Bzenecká lipka, i za komunismu a v záplavě do jakostních skupin rozhozených známkových vín považována za to lepší, dnes vlastně jedno z mála známkových vín nesměřujících do úplně nejnižších kvalitativních a cenových pater. Nejde a nikdy nešlo o směsku, ale o čistý Ryzlink rýnský s výraznější kyselinou a ponechanou troškou zbytkového cukru z různých poloh v okolí Bzence. Název lipka můžeme romanticky dávat do souvislosti s legendární starou lípou v Bzenci, ale realita je mnohem prozaičtější – tamní ryzlink prostě ve vůni může připomínat lipový květ a výraz lipka se používal i proto, aby od sebe snadno odlišil dva ryzlinky, rýnský a vlašský. Dnes je vlastníkem ochranné známky Chateau Bzenec, jedna ze společností spadajících pod Bohemia Sekt a zaměřující se velmi silně právě na rýňák, nejde tedy o označení používané ve větším různými místními vinaři pro víno určitého charakteru. Což je vlastně docela škoda.

Výsledky ankety „Máte pocit, že některý z posledních deseti ročníků byl v ČR opravdu výjimečně povedený?“

Další anketa u konce, tentokrát trochu komplikovanější. Ptal jsem se, zda vám některý z deseti uplynulých ročníků v ČR přijde opravdu výjimečný, ve smyslu vysoké kvality. Aniž bych uvedl, o jakém typu vína je řeč, bez rozlišení byť alespoň na bílé a červené. Prostě spíš co vám tam utkvělo v paměti. Výsledek mne docela překvapil, po pravdě, ostatně celou tabulku najdete níže. Těsně zvítězil ročník 2009, kde to celkem chápu, ale nadšení nesdílím (na můj vkus bílá docela často postrádala svěžest, kvanta vysokých přívlastků a málo zajímavého na pití). Na místě druhém je ovšem naprosto nečekaně ročník 2010, který je považován za… řekněme velmi komplikovaný. Čím to? Desítka měla zase jednou pořádné kyseliny, vína byla často docela aromatická a říznější, že by zrovna tohle hrálo roli? Třeba proti jedenáctce, a mám obavu že dvanáctka bude leckde podobný problém, s hromadou ulepených a nevyvážených vín, byla zase jednou tahle „typická moravská kyselinka“ v desítce požehnání :o) Jaký byl váš hlas/hlasy a proč?

Kvalita za nízkou cenu z Lidlu?

Včera byl Světový den duševního zdraví, tak jsem se rozhodl udělat něco trochu bláznivého. Ze všech stran na mne totiž útočila vína z Lídlu. Debatovalo se o nich na sociálních sítích, dostal jsem dotazy „má to smysl“, Lidl vyrobil kvanta detailních letáků, v televizi se neustále objevoval Marek Vašut ve volné variaci (nebudu tomu říkat rovnou vykrádání) na Dobrý ročník propagující výjimečná vína za výjimečné ceny, jak už to prý Francie umí. Jedna televize hned po této reklamě pustila další vašutovinu, tu na Prostenal, tak nějak plynule to navázalo a dost pobavilo. Jak na Vašutovi nebyl testován tento medikament, tak nejspíš ani nevybíral vína ve Francii, byť kampani svou tvář propůjčil (stejně jako mnoha dalším reklamám) a natáčel tam. Ale tím se trápit nebudeme, důležitá je jiná věc. Ta reklama očividně zasáhla i cílovou skupinu, kterou Lidl normálně nezajímá. Zda to byl záměr netuším (spíš bych si tipnul, že ano), nutno jim ovšem pogratulovat. Ale… má smysl ta vína vůbec zkusit? Inu zařadil jsem Marka Vašuta na svou výplatní listinu a vyrazil pár vzorků nakoupit.

Čtyři vinaři a čtrnáct ryzlinků z Alsaska

Podzim sice dorazil v plné síle a venku je poněkud pošmourno, ale není nutno se hned uchylovat k červenému vínu místo bílého. A tak jsme se minulý týden mrkli na čtrnáct různých ryzlinků od čtyř producentů z Alsaska. Všechna vína navezl Jiří Hron v množství pro degustaci, chce doplnit nabídku a i díky závěrům ochutnávky vybrat „ta správná“ vinařství. Nejsem si úplně jist, jestli skupinka shromážděná na ochutnávce sestávala z typických konzumentů, spíš k nim měla poměrně daleko, ale úkolu jsme se ujali s chutí, radostně a zodpovědně :-) U vín jsme vždy hlasovali v jednoduchém systému „tohle mi fakt nesedí“ versus „tohle se mi líbí / chtěl bych pít“ (kdo nezvedl ruku, tak je někde v průměru). Byl to myslím fajn večer, už díky novému velkému vinnému objevu.

Pinot velmi starých keřů ze slevy

Asi to taky znáte. Po degustaci toho či onoho si říkáte, že si alespoň dáte od oblasti či odrůdy na chvilku pokoj, ale funguje to přesně opačně. Po včerejším článku o Leroy jsem dostal děsnou chuť na burgundský pinot. Na poledním menu v restauraci, kam vyrazil na oběd, bylo zákeřně boeuf bourguignon, což chuť jen prohloubilo. Takže večer jsem prostě musel nějakou tu burgundu vylovit. Sice to nebylo Leroy, ale alespoň víno z Auxey-Duresses, ke kterému mají velmi blízko :o) Člověk si musí umět nacházet podobné obezličky, že jo. Při otevírání lahve jsem si vzpomněl na podvečerní pěší výlet z Meursaultu do Auxey-Duresses, kdy pomalu padala tma, okolo kamenných domů skučel vítr a vzhled starých keřů okolo čím dál více připomínal skřety. Začali jsme s manželkou spřádat detektivní román, za jednou z kamenných zídek došlo k vraždě a jedinou stopou je zkrvavený střep červeného Saint-Romainu. Domů jsme se vraceli už za tmy, byť cestu nám pěkně ozařoval měsíc, po silnici i vinicemi, a byl to báječný zážitek. Ať chcete nebo ne, tohle vínu prostě pomůže. Ale myslím, že by obstálo i bez vzpomínek (a kdo chce, může si trasu částečně projít na Google Street View). Ve sklence skončilo červené Auxey-Duresses 2006 „Vieilles Vignes“ vinařství Alain Gras.

Ne úplně tradiční burgundy od Leroy

Leroy. Pravidelný čtenář tohoto blogu si už jistě všiml, že ač má setkání s tímto burgundským vinařstvím jsou spíše jen výjimečná, většinou je pak výsledkem nějaký vyloženě nadšený článek, byť leckdy podivně nekonkrétně zasněný. Samozřejmě se mi už stalo, že jsem z degustace odcházel jen spokojen a ne v až nábožném vytržení, ale těch momentů, kdy měl pocit „přesně kvůli tomuhle jsem vínu propadl“, bylo o dost více. O některých setkáních už jsem ani nepsal, protože mi tak nějak přišlo hloupé halekat blahem nad víny, která si sám domů spíše nekoupím (důvodem jsou poměrně sadistické ceny) a krom občasných degustací má málokdo možnost se s nimi nějak dostupněji seznámit. Jak už jsem psal v jiném článku,  přišla mi zbytečná klasická blogová „onanie“ co dobrého jsem pil a jako že záviďte :-) O posledním setkání s touto burgundskou legendou se ale zmíním. Dovozce Leroy, firma AdVivum, uspořádalo totiž sympatickou PR akci, na které se pokusila seznámit vinné bloggery (než láhev obešla stůl, tak to trvalo děsnou dobu, každý si ji musel nafotit…) a pár dalších nadšenců s filozofií své firmy, tak nějak je upozornit kdo jsou a co dělají, nad několika lahvemi právě Leroy. Logicky neotevírali doménová Grand Cru a jiná vína v cenách menších osobních automobilů, ale spíše ekonomicky přijatelnější lahve. Ovšem aby nás to nenudilo, tak zase dost zajímavé a často něčím „jiné“.

Čekání na nový ročník oblíbené frankovky

Mým asi nejoblíbenějším červeným vínem loňského roku, a zmiňoval jsem se o něm několikrát, byla základní frankovka (ale ze starých keřů, na které se specializuje) od „rašple“, lehce alternativního vinaře z Maďarska. Ráspi Kékfrankos 2007 jsem nakoupil a popil v počtu větším než malém a stále si ještě syslím několik málo lahví. Ze sklenice na pinot je to fantastické, charakterní víno, u kterého cena okolo deseti éček byla snad až zbytečně nízká. V poklidu jsem se zásobil sedmičkou, ale ta najednou začala docházet. Ochutnal jsem osmičku, byla dost fajn ale ještě potřebovala čas, inu odložil jsem nákup. A ona se komplet vyprodala! Dlouho nic, trpěl jsem a neotvíral další sedmičky, s vědomím že je není čím nahradit. Minulý víkend vyrazilo Vinorum do Maďarska a u Ráspiho naložilo Kékfrankos 2009, prý nejlepší základní frankovku (slova vinaře, on je ten ročník na červená z Burgenlandu a okolí, Fertőrákos kde sídlí Ráspi je hned u hranic s Rakouskem, považován za špičkový, byť na můj vkus občas snad až příliš vyzrálý) co kdy udělal. Čerstvě přivezené, lahvované jen před pár týdny, víno na uložení než bude mít smysl ho hodnotit. Nedalo se, hned jakmile láhev na ozkoušení dorazila, tak šla pod otvírák :-)

Duquesa, velké Chardonnay z Chile

Nedávno jsem slavil s manželkou výročí svatby a v plánu bylo samozřejmě i popít nějaké pěkné víno. Volba nakonec padla na šardonku z Chile, o které jsem slyšel mnoho pozitivního, a navíc mi pěkně zapadla do příprav článku o odrůdě a ke knize o jedné „porážce“ francouzského vinařství. Novému světu se nějak zvlášť nebráním, zásadní životní vinné zážitky jsem s ním spíš neměl, ale mnoho pozitivních ano. A tak ve sklenkách skončila Duquesa D'A 2008, stoprocentní Chardonnay z údolí Cachapoal, specifické parcely na úpatí And v nadmořské výšce 1100m, od vinařského projektu Aristos. Těžko se mi to říká, ale… leckterý burgundský vinař, s vinicemi 1er i Grand Cru, by musel být s podobným vínem více než spokojen. A dovolil bych si tvrdit, že na slepé ochutnávce by tohle víno drtilo prestižní konkurenci levou zadní.

USA versus Francie v knižní podobě

Před pár týdny jsem do sbírky vinných knih přihodil Judgment of Paris: California vs. France and the Historic 1976 Paris Tasting That Revolutionized Wine. Hlavní téma knihy v podstatě shrnuje můj dřívější článek, který se týkal filmového zpracování stejných událostí, snímku Bottle Shock. George M. Taber, novinář který se jako jediný přímo účastnil dnes již legendárního souboje francouzských a amerických vín roku 1976 v Paříži, sepsal celou událost do knižní podoby. A protože jen popisu jedné degustace a co jí předcházelo by bylo na knihu málo (vlastně to jsou tak 2 – 3 kapitoly), přihodil také něco k vývoji vinařství v USA, příběhy většiny ze zúčastněných amerických vinařství a na závěr také dozvuky celé ochutnávky, probuzení „Nového světa“ na příkladech několika producentů z Austrálie, Nového Zélandu či Jižní Afriky. A samozřejmě i návrat do Francie a Napa Valley po třiceti letech, se zkoumáním co se za tu dobu změnilo.

Ledových pět mega, Třebívlice a Vašut v Lidlu

Zase jednou jsem si pro vás připravil krátký souhrn zajímavých zpráv okolo vína z naší malé sympatické země. Vinobraní je v plném proudu, objevují se první komentáře ke kvalitě založené už na ochutnávkách kvasících moštů (cukru dost, vypadá to), ale to se necháme na jindy. Mráz po zádech teď možná běhá organizátorům soutěže Ice Wine du Monde, soutěže o nejlepší ledová a slámová vína stylově pořádané v Lednici. Tak trošku se profláklo, že jeden ročník přijde na pět milionů (jde o podporu naší země, takže z daní) a firma, které organizaci CzechTourism zadal (ve výběrovém řízení, samozřejmě), je napojena na jejího současného ředitele. Informuje třeba iDnes, ale reportáž byla i ve včerejším vydání pořadu Reportéři ČT. A v tomhle pořadu je víno ještě jednou, tentokrát jde o starostu obce  Nový Šaldorf a výstavbu satelitního městečka hezky u vinných sklípků. Inu pěkně to tu vedeme :-)

Beaujolais tak nějak normálně fajn

Mailová schránka se mi už nějakou dobu plní nabídkami na letošní Beaujolais Nouveau, uspěchaná a typicky hodně nezajímavá vína. Jsou výjimky, samozřejmě, i letos si vezmu pár lahví mlaďochů od Domaine du Vissoux a dají se najít i další fajn exempláře. Po zbytek roku, když vlna Nouveau odezní, jako by se po Beaujolais v ČR slehla zem. AdVivum samozřejmě prodává ty lepší kousky od Vissoux po celý rok (prodává = má v nabídce, pokud se nepletu tak nějaké davy fanoušků se na ně nevrhají, ale v některých restauracích jsou zalistované a snad…) a i další dovozci Beaujolais nabízejí, nejčastěji větší producenty a jako „bonus“ k Nouveau, seriózně to v podstatě nikdo netlačí. Tohle vlastně píšu proto, že minulý týden jsem měl jednání s jedním francouzským ajťákem a při následném obědě přišla řeč, pravda nad tankovou plzní, i na víno. Říkal, že pro něj jako že Bordeaux dobrý, Rhôna taky, pinot z Burgundska proč ne, ale že červené si dá nejraději Beaujolais. A jedním dechem dodal, že samozřejmě to pořádné, ne listopadový „shit“ (vysloveno se silným francouzským přízvukem, o dost výrazněji než ukázka na wiki). A pak jsme si notovali nad jednotlivými cru, jak jsou základní věci parádní jen tak v karafě k obědu a ty nejlepší, z dobrého ročníku, mohou směle soupeřit s Côte d'Or :-) Což mi připomnělo, že jsem nedávno dopil degustační set z téhle oblasti.