Mým asi nejoblíbenějším červeným vínem loňského roku, a zmiňoval jsem se o něm několikrát, byla základní frankovka (ale ze starých keřů, na které se specializuje) od „rašple“, lehce alternativního vinaře z Maďarska. Ráspi Kékfrankos 2007 jsem nakoupil a popil v počtu větším než malém a stále si ještě syslím několik málo lahví. Ze sklenice na pinot je to fantastické, charakterní víno, u kterého cena okolo deseti éček byla snad až zbytečně nízká. V poklidu jsem se zásobil sedmičkou, ale ta najednou začala docházet. Ochutnal jsem osmičku, byla dost fajn ale ještě potřebovala čas, inu odložil jsem nákup. A ona se komplet vyprodala! Dlouho nic, trpěl jsem a neotvíral další sedmičky, s vědomím že je není čím nahradit. Minulý víkend vyrazilo Vinorum do Maďarska a u Ráspiho naložilo Kékfrankos 2009, prý nejlepší základní frankovku (slova vinaře, on je ten ročník na červená z Burgenlandu a okolí, Fertőrákos kde sídlí Ráspi je hned u hranic s Rakouskem, považován za špičkový, byť na můj vkus občas snad až příliš vyzrálý) co kdy udělal. Čerstvě přivezené, lahvované jen před pár týdny, víno na uložení než bude mít smysl ho hodnotit. Nedalo se, hned jakmile láhev na ozkoušení dorazila, tak šla pod otvírák :-)
Ráspi má pro tohle víno novou vinětu, jakoby „modernější“ (u jiných ještě jede starším stylem, třeba speciální Merlot Resveratrol dva roky na slupkách, na který se fakt těším, je furt klasika). Po pravdě mi ta původní přišla o dost lepší (i když nešla z lahví pořádně sundat, což mne štvalo :o). Jako krok zpět vidím hlavně to, že nová viněta je jednodílná a obsahuje vlastně jen povinné údaje, kdežto původní láhev měla i zadní část s jakoby ručně psanými detaily, filozofií vinaře, a to navíc dvojjazyčně. A byla taková svéráznější. Tady jsou navíc čísla jednotlivých lahví, čímž víno možná působí „exkluzivněji“ (moje byla 2247). Ráspi přešel od bordeaux lahve na burgundskou (+ kovová záklopka a kvalitní celokorek), což je jasné pozitivum, vínu sluší víc. Jo a cena bude asi o něco vyšší, tak o dvě éčka, prostě u nás ke třem stovkám. Ale důležitý je stejně jen a pouze obsah té lahve, když bude stejně dobrý jako sedmička, tak to klidně budu brát v litrovkách popsaných fixem.
Barva sympaticky višňová, nic extra temného. Prvních pár hodin vůně hodně, hodně divoká. Dost znát dřevo (až bych si tipnul, že tam namíchal jeden ze zkušebních amerických sudů, které jsem u něj ve sklepě viděl), nálev na zavařování s koprem a hořčičným semínkem a nad tím vším klasičtější švestky, tmavé peckoviny a něco čokolády. Skoro jsem si chtěl nafackovat, že jsem nepočkal. Ale v průběhu večera a noci, a hlavně druhý den, se víno uklidnilo a představilo o dost klasičtěji. Kopr odvanul, přidala se takový svérázná zemitější vůně Ráspiho sklepa (nebo možná celé té obce, nevím) ale celek projevoval pěkně svěže, švestkově ovocitě, dřevo tak nějak lépe zapadlo, bylo to zábavné. Suché, vyzrále ovocité v chuti, parádně šťavnaté, delší, měkčí ale znatelné třísloviny, sympatická stavba a pěkně postavené, bezvadně snadno pitelné a přitom nabízející dost ke zkoumání. Jo, tohle bude fungovat. Chce to delší dekantaci a nebo alespoň pár měsíců s pitím počkat. Ale tentokrát si nakoupím včas %-) Takže pro těch pár ráspofilů, kteří mé výplody čtou… nemusíte se bát, i v devítce se mu to povedlo :o)
Zaskočil jsem do The Real Meat Society koupit něco malého k večeři a odešel s více než dvoukilovým vepříkem…
