Důvodů, proč spáchat domácí degustaci (a klidně i ve stylu „co kdo přinese“, pokud se nebojíte občasného rytíře, medvěda či šepotu), se vždycky najde dost. Včera, k osmadvacátému říjnu, byla dobrá příležitost k přelíznutí vín z bývalého Rakousko-Uherska. Dneska večer tomu můžete říkat oslava úplňku. Jo chápu ty stížnosti, že někde (Praha) se máme skvěle, protože jsou tu kvanta degustací, ale jinde aby podobné akce pohledal. Ale ty akce jsou tu proto, že je o ně zájem. Tlačte na vinotéky, však se teď množí jak botrytida po dešti! A pokud to nepůjde, prostě zkuste sehnat pár podobně postižených lidí a něco uspořádat sami. V sobotu jsme se zase sešli u Evas pod průhlednou záminkou kolaudace, dle očekávání se pila (= rozumný obsah sklenic, žádné malé degustační dávky) hlavně vína z Moravy. Letem světem z poznámek, bylo to moc zajímavé!
Před pár dny jsem doma otevřel Frankovku 2011 od Oty Ševčíka (a dost mne štve, že jsem časově prostě nezvládl jeho degustaci minulý týden ve Veltlínu), což je naprosto parádní víno a krásný představitel odrůdy teď na počátku svého života. Postupně jsem ho, s jednou frankovkou z Rakouska, odpíjel po skleničce celý týden, jen tak v zašpuntované lahvi bylo. A neustále šlo nahoru, bude krásně zrát. S tím Rakušanem možná víc někdy příště. V sobotu jsme ale měli již trochu uleželejší Frankovku 2009. Víno temné v barvě a ostatně i vůni do tmavého ovoce, výraznější divočejší živočišná linka. Suché, výborná kyselina i délka, pěkně postavené, zajímavé. Hodně slušné pití, byť si dovedu představit nemalou skupinu lidí, pro které ta živočišnost bude už moc.
Pravidelně kupuji červená od Tomáše Čačíka, třeba jeho Frankovku nebo Cabernet Moravia. Mám je doma v různých ročnících a slušně zrají, navíc ovšem geniálně drží v otevřené lahvi (i týdny, a platí to též o bílých) a jde o moje oblíbená vína, co jsou vždy při ruce pro vaření (a k vaření, než otevřu něco dalšího). Pro tuhle akci jsem vylovil ze sklepa jednu z posledních lahví Frankovky 2008 ze starých výsadeb, které doma před lety vypil kvanta. Již poměrně uleželé ve vůni, ale stále s peckovinovou ovocitostí, zemitější a také trochu živočišnější tóny, kořenitost. Suché, poměrně dost kyseliny, slušná délka. Teď již spíše jednodušší, selsky přímočaré, ale stále fajn. Devítka byla o dost mohutnější, výraznější víno. Desítka zase takové lehčí, osvěžující, fungovalo spíše trochu podchlazené. Jedenáctka přichází do prodeje teď a myslím, že to bude stylově blíže devítce :-) Za stovku všechno bezva vína.
Objevilo se Rulandské modré 2006 od Milana Sůkala, po zkušenostech s o rok mladšími pinoty jsem se trochu děsil :-) Aromatika taková ta lehce uni přezrálejší moravský pinot, ale ještě s nějakou tou ovocitostí a linkou dřeva (směrem do pilin) :-) Suché, slušná kyselina a vzhledem k vůni i překvapivě fajn stavba, nerozbředlé, dobře pitelné, delší. Škoda, že ta vůně nebyla trochu charakternější. Ovšem docela zaujalo Cuvée Filip 2007 Richarda Tichého, drobátko divočejší směs odrůd Nitra, Dunaj, Dornfelder, Neronet a případně i něčeho dalšího školená v barrique sudu. Temné v barvě i vůni, sladká ovocitost do mošt/džus stylu, moruše, čajový výluh. Suché, plné, intenzivní, dobrá kyselina tomu dělá páteř, dobrá délka. Stavba není nijak obzvlášť složitá, je to takové zaobleně přímočařejší, ale zaujalo. A expresivností vůně myslím mnohé vyloženě nadchne.
Padla také tři vína od Petra Kočaříka. Pár hodin dekantovaný Cabernet Sauvignon 2009, o kterém jsem tu (společně s mladými víny ročníku 2011) psal nedávno, byl stále poněkud sevřený. Cabernetové aroma, lehce herbální tóny (decentní nazelenalost), suché, dobrá kyselina a tříslo, slušná stavba i délka. Ale potřebuje ještě čas. Nějak přišla řeč na veltlíny a z chladničky Evas vylovila Veltlínské zelené 2010. Tam jsem si tedy nebyl moc jist, na jednu stranu aromatika tak trochu kvasná jako u čerstvě stočených mladých vín, ale k tomu i trochu oxidativní a projev připomínající některá nesířená vína. V chuti ovšem vlastně čisté, živé a výtečně pitelné. Jak to víno ale mělo vypadat netuším, tohle jsem myslím dříve nepil. Co ovšem potěšilo hodně byl Pinot Gris 2009, moc povedené. Hutnější, serióznější ve vůni, sladší ovocně krémový projev, kvalitní dřevo. Suché, čisté, vyvážené strukturované bílé, dobře zapracovaný sud, kyseliny, délka. Takhle šedou mohu a víno by asi bylo hvězdou večera, ale mělo jednu docela výraznou konkurenci.
Dobroslav 2004 z Dobré vinice je směs Chardonnay, Pinot Blanc a Pinot Gris, školeno přes rok na jemných kalech v dubových sudech. V ročníku 2004 Petr Nejedlík nevyrobil Velké Dobré Bílé, jeho vlajkovou loď, ročník mu na to nepřišel dostatečně kvalitní. Dobroslav je jakousi náhradou. Jenže čas ukázal, že ty čtyřky se skvěle drží i zrají, tohle prostě „védébéčko“ je :-) Tmavá zlatá barva. Intenzivní, uleželejší vůně, žluté ovoce, krémovost, intenzivní mineralita až do kouře, křísnutí křemenem. Silné, suché, šťavnaté s výraznou kyselinou, intenzivní, dlouhé, s výraznějším (občas pocitově až trochu vulgárně, ale jindy mi sedí) dřevem. Komplexní, bohaté, skvělé. Dát mu část a pít ze sklenic na bílé burgundské, krása! Ještě mám jednu láhev, hurá!
