Kravák co nechutnal jako kravina

S podezřením hledím na různé speciální společné značky vína (u nás tomu často říkají Vína originální certifikace a považují, poněkud nesmyslně, za něco jako apelace ve Francii či Itálii) a podobné věci, ne vždy tyhle marketingové aktivity ústí v obsah lahve s nějakým charakterem. Pohled na Tokajskou úmluvu sdružení Modré sklepy z Nového Šaldorfu, která definuje podmínky pro novou značku Šaldorfský Kravák, Sauvignon z viniční trati Kraví hora u Znojma, ovšem vzbuzoval jisté naděje. Omezený výnos někde k 1.6 kg hroznů na keř (litr vína), komplet zpracování v areálu Modrých sklepů, bez enzymů, spontánní fermentace, naležení rmutu 8 až 24 hodin, uvedení až rok od sklizně a samozřejmě i slepá degustace vzorků aspirujících na toto označení a výběr jen těch, které splňují charakteristický projev (který je v ročníku 2011 popsán jako: „Typická černorybízová vůně, doplněná tóny přezrálého angreštu a broskve. Při podrobném zkoumání objevíte odstíny černého bezu a hluchavky. V chuti pocítíte medovost dobrého ročníku a tropické ovoce, kiwi. Víno má dlouhou perzistenci a minerální dochuť“). Pravidla nevypadala jako úplná blbost, pokud se máme bavit o nějakých charakteristických vínech z určitého místa, ve srovnání s některými VOCčky téměř malý zázrak :-)

Samozřejmě můžeme polemizovat o tom, co znamená taková spontánní fermentace v provozu, kde se jinak používají různé selektované kvasinky (fermentace bude sice spontánní, ale spíše nějakou tou selektovanou která zrovna ve sklepě nejsilněji pobíjí vše okolo), ale jinak se mi zadání docela líbí. Nejsou nijak omezeny nádoby pro kvašení a ležení vína, někdo používá stoprocentně nerez, jiný plast a další i velké staré dřevěné sudy. Cukernatost omezují jen zespoda (21°NM) a ne seshora, což asi není úplně ideální. Na druhou stranu se vinaři tak nějakou shodovali, že chtějí vína spíše suchá a s cukernatostmi někde okolo pozdního sběru. Že to v ročníku 2011 vypadalo poněkud jinak a vína šla zhusta k výběrům a zbytkovým cukrům je způsobeno specifiky ročníku a také tím, ať se na mně vinaři nezlobí, že u nás se prostě sbírá až když je na to čas, lidi, k dispozici traktor atd., a ne když jsou hrozny v ideálním stavu pro typ vína, které by vinař chtěl (pokud má předem jasnou představu). Výmluvu „za týden to nečekaně vyletělo na výběr z hroznů“ úplně neberu. Ale to není problém Kraváku, ale obecně stále se teprve vyvíjejícího vinařství v Čechách a na Moravě. Jo a taky mne u Kraváku trochu štve titulek, který k nim používá prodejce Víno klub, Víno z prvního moravského „Grand Cru“. Ale teď už jen ta pozitiva :o)

Jako Kravák 2011, první ročník tohoto vína, prošlo komisí šest kousků od pěti různých vinařství. Z přední strany vypadají lahve naprosto stejně, na zadní se liší jen drobným písmem uvedeným vinařstvím a pak také velkou číslovkou (Marek Špalek asi zavzpomínal na začátky Nového vinařství a jejich číslovaná cuvée), od jedničky do šestky postupně stoupá zbytkový cukr. Zvýraznění autora vína, alespoň na té zadní vinětě, by mi nepřišlo od věci.

1. ARTE VINI (suché, 4,0 g/l zbytkový cukr, vyrobeno 500 lahví) je víno aromaticky i chuťově hodně fresh, živé, angreštové, suché, vyvážené a delší, s moc fajn kyselinou, důraznější a zároveň poměrně elegantní, s minerální tečkou v závěru a hlavně ve vůni i poměrně příjemnější zemitější linkou. Po pravdě jedno z nejlepších vín, které jsem od tohoto podniku pil.

2. Vinařství Piálek & Jäger (suché, 5,0 g/l zbytkový cukr, vyrobeno 2 500 lahví) na úvod trochu zaprděnější vůně, po nadechnutí Sauvignon aromaticky spíše uměřenější, rybíz a rybízové listí, zemitější tón. Suché, čisté, vyvážené v chuti, čisté a příjemně pitelné, ne takový říz jako předchozí vzorek ale sympatické víno.

3. Vinařství Dobrovolný (polosladké, 13,0 g/l zbytkový cukr, vyrobeno 1 200 lahví) má aromatiku expresivnější, až přezrálé angrešty, ale stále nic vlezlého a i tohle víno drží jistou sympatickou uměřenost, znovu mírně zemitý tón. Nasládlé v chuti, kopíruje přezrálý angrešt, ale se slušnou kyselinou, delší, minerální, znovu zemitější linka (mám v poznámkách „angreštový bubák“, jedna paní na ochutnávce neustále hlásila korkovou vadu, ale ta tam fakt nebyla… ale jelikož i prohlásila, že ty poznámky o chuti kopřiv jsou blbost, protože by je přeci jedl jen blázen, tak bych ji nebral moc vážně – miluju kopřivový salát a kopřivovou velikonoční nádivku!), nepřestřeleně sympatické. Vinař by chtěl spíš vína sušší, snad mu to příště vyjde. Posbíral různé klony Sauvignonu po celé Moravě a rozhodně je tam potenciál dělat zajímavá vína.

4. Agrodružstvo Nový Šaldorf – Modrý sklep (polosuché, 13,2 g/l zbytkový cukr, vyrobeno 3 000 lahví, leželo ve velkém dřevěném sudu) štiplavější vůně s tóny kopřivy, hluchavka, opět v kombinaci se zralým angreštem a také sladším, až tropickým, ovocem. Výraznější, opět doplněno decentní zemitou linkou, pěkně se otevírá ve sklence. Chuť hodně kopíruje vůni v ovoci, efektní, nasládlá, s delším dozníváním s mírně nahořklým tónem. Inu proč ne.

5. E.MI VINO (Emilie Blahůšková, polosladké, 16,1 g/l zbytkový cukr, vyrobeno 600 lahví, hrozny nakoupeny od agrodružstva Nový Šaldorf) asi „nejdivočejší“ vůně, potřebovala ve sklence trochu rozmíchat, postupně se otevřela do angreštu, bezu, sladkého zralého jablka, ale nijak explozivně, uměřeně, sympaticky. Sladší plnější v chuti, delší, poměrně výrazné, kyselina celkem dobře bojuje, mírná grepová hořčina v závěru. Trochu svérázné, ale rozhodně nepůsobilo jako tuny jiných šablonovitých sauvignonů.

6. E.MI VINO (Emilie Blahůšková, polosladké, 36,5 g/l zbytkový cukr, vyrobeno 600 lahví, hrozny nákup z vinařství Motl, víno prý kvasilo až do února) sevřenější vůně, postupně ovocitost do citrusů, zemitější tón. Sladké silnější v chuti, výraznější, kyselina se snaží bojovat ale poměrně marně a nějaký gram navíc prostě chybí. Spoustě lidí svou kulatostí a snadnější přístupností sedne, k mnoha dezertům fajn, ale pro mne je to na normální pití moc sladké a jako víno dezertní otevřu naopak něco ještě sladšího. Vyhovovalo mi nejméně. Ale opět co jsem psal už dříve, vinařství (asi 10k lahví ročně, nakupované hrozny, vše spontánně kvašeno v plastových nádobách, žádné přidávané nesmysly, bez řízení teploty) by raději pozdní sběr a sušší vína. Jenže… zrovna s nákupem hroznů (a navíc nejen od pěstitelů, ale zároveň i těch so sami vína dělají) to ovlivní ještě hůře než jiní.

Z degustace jsem odcházel docela spokojeně. Trošku jsem se bál, ač ty technické požadavky četl předem, zase nějakých vlezle převoněných prvoplánových líbivek. Ale bylo to fajn, i přes vyšší zbytkové cukry než je mi milé. Kravák nastavil společnou cenu 299,- Kč za láhev (platí i pro nákup krabice se všemi šesti), což je… docela odvážné. Ale s nepřehlédnutelnou vinětou na burgundských lahvích, Víno Klubem jako prodejcem pro koncovou klientelu a firmou Neubauer & syn distributorem pro gastronomii (jejich je vinařství Arte Vini a to se jim do restaurací podařilo protlačit měrou nevídanou) za zády jim věštím (a přeju) úspěch :-)