Výsledky ankety „Z mladých vín jsem si dal či chystám dát...“

Se slušnými 223 hlasy jsem uzavřel další anketu, tématem byla tentokrát letošní mladá vína, která z nich jste ochutnali či se ochutnat chystáte. S Poměrně velkým přehledem zvítězilo Svatomartinské, které letos ochutná nadpoloviční většina hlasujících. Holt tahle marketingová aktivita vyšla, letos zaujala i plakáty s párem milenců v sudu. Na druhém místě se umístilo „jiné mladé víno“, teda všichni ti mlaďoši nezatřídění jako Svatomartinské, mladá vína z Rakouska a tak. Co to bylo u vás? Nejznámější mladé víno světa, Beaujolais nouveau, na místě třetím. Ochutnala ho skoro čtvrtina hlasujících. Jen těsně zatím mladé sudové vzorky přímo u vinařů a případně možnost „nic“. Italské Vino novello tu nějak velký ohlas nemá, hlasovalo pro něj jen pět lidí. Kompletní tabulka níže.

Pinot Nero aneb hledání pinotového grálu

Hledání skvělých, charakterních představitelů odrůdy Pinot Noir, pokud možno za báječně nízkou cenu, nikdy nekončí! Zrovna za pár dní se chystám otevřít lahve z asi devíti různých zemí. Ale začínám mít pocit, že všechny cesty stejně nakonec vedou do Burgundska a podmínku nízké ceny musím zahodit prakticky všude :-) Nejde o to, že jinde by nešel najít špičkový pinot. Jde to docela snadno, po pravdě. Jenže… ty nejlepší jsou tak trochu „ve stylu Burgundska“ a přitom stojí stejně nebo více než odpovídající originál. Svébytné špičkové pinoty bývají prohibičně drahé či vyloženě nedostupné, praktickým příkladem jsou některé kousky z Oregonu či zajímavějších části Kalifornie, odkud jde většinou koupit jen základní věci a hodně předraženou „střední třídu“, špičky se na běžném trhu objevují naprosto minimálně nebo vůbec, mizí na alokace přímo z vinařství a dostat se na seznam nejde, už čekací listiny mají kvanta záznamů. A pak si dělejte závěr, čeho je ta oblast schopna. No nic. Pojďme na nějakou láhev…

Co by měl vědět správný milovník vín

Dostala se mi do rukou kniha Wese Marshalla, texaského vinného žurnalisty a školitele, Co by měl vědět správný milovník vín (nakladatelství Ikar, brožovaná, 384 stran, 15,5 × 20 cm, doporučená cena 349,- Kč, v originále se kniha jmenuje What's a Wine Lover to Do?). Podobné záležitosti už nekupuji, doma mi končí spíše různé specializovanější kousky (v míře větší než kdy dříve, je to taková lehká úchylka), ale zaslání výtisku zdarma na zhodnocení jsem bral jako dobrou příležitost prozkoumat, na jaké úrovni jsou dnes u nás vydávány obecné vinné knihy pro čím dál větší dav těch, co se o víno začínají zajímat. Výsledkem je poněkud ambivalentní pocit z dobře strukturované a pro naprosté začátečníky i obsahově zajímavé knížky, v kontextu publikací o víně v ČR i relativně dobře přeložené (hlavně pokud jde o převod odborných termínů a různých zavedených názvů, což dříve často končilo slušným fiaskem), které se ale nevyhnulo několik více či méně (záleží, kdo to bude číst a proč) závad.

Crémant s uměním a kusem vinice

Blížící se Vánoce jsou v televizi naznačeny zvýšeným počtem reklam na parfémy, společenské hry a spotřební elektroniku. Jo a taky se znovu vrátila „Nené, já nemusim, já už ho vidim!“ reklama na Kofolu, v rámci žánru geniální nadčasové dílo :-) V obchodech se zase množí všemožná speciální balení alkoholu, různé krabice s lahví pálenky doplněné sklenkami a tak. I dárková balení vín a různé speciální efektní lahve je vidět častěji. Tak nějak mám pocit, že čím efektnější obal, tím větší pravděpodobnost, že obsah lahve… nebude stát za požadované peníze. Špičkou v oboru jsou hlavně velké šampaňské domy, které jsou schopny pro svá základní cuvée vymyslet neuvěřitelné věci (i pro top vína, ale ta jsou i sama o sobě zajímavá), ale samotné víno stále zůstává tím čím je. Od jednoho našeho vinařství se zase už roky drží kameninové karafy, zatím vše bílé co jsem chutnal z menší sedmičkové varianty bylo více či méně naoxidované (ale nutno uznat, že lidé možná mají tendenci je „archivovat“ jelikož jde o dárky k různým výročím a tak, nevím jak dlouho objekt doma měli, „čerstvé“ rovnou z obchodu jsem neměl). Před pár týdny jsem ovšem i já podlehl marketingu a jedno speciální balení vína zakoupil. A nelitoval, protože krom skvělé ambaláže je i víno bezvadné.

Rebula kontra Jakot

V zápisku s fotoreportem z degustace oranžád jsem se zmiňoval hned o několika degustacích vína primárně ze Slovinska a přilehlé části Itálie, kterých jsem se v nedávné době účastnil. Dnes odhrnu poznámky k jedné z nich. Sešli jsme se nad srovnávačkou dvou tamních tradičních odrůd – Rebula a Jakot. O Rebule už jsem se tu rozepisoval. Jakot je taková slovní hříčka, stačí jméno přečíst pozpátku a máte… Tokaj :-) Jenže tohle jméno už tak nějak nemohou používat, důvod si jistě domyslíte sami. Tocai Friulano, Tokaj či Točaj, ač má označení mnohasetletou tradici (dříve se totiž dle všeho používala odrůda Furmint), se tedy na vinětách už neobjeví, byť vinaři odrůdě stejně jinak neřeknou. Označení Jakot se docela ujmulo (prý s ním přišla paní Radikonová), oficiálně se odrůda jmenuje Sauvignonasse (nepoužije prakticky nikdo, to už spíš  Zeleni sauvignon, Sauvignon vert) či Friulano. Odrůda byla jednu dobu velmi rozšířená v Chile, kam přišla z Francie a byla vysazována jako Sauvignon blanc, byť projev vín tomu neodpovídá (na Nový Zéland se zase dostala kvanta Gamay, prodána frantíky jako Pinot Noir, nejspíš to dělali schválně :o). Sauvignonasse má sice podobné hrozny, podobně dozrává a je podobně náchylný na botrytidu, čímž lze vysvětlit dřívější smíšené výsadby se Sauvignonem blanc v Bordeaux, ale není nijak příbuzný a i projev výsledných vín je méně expresivní, uměřenější, florálnější, s nižšími kyselinami. Při nižší zralosti bývá až poněkud neutrální, což trochu vysvětluje příklon k hutným, velmi vyzrálým až přezrálým, vínům. Nejvíce ho najdete hned v několika částech italského Friuli a ve slovinských oblastech Goriška Brda a Vipavské dolině. Ale teď už na vína.

Kouzlo starých ročníků

Nejsem nějak zvlášť starej, ale být víno, už jsem dost archivní. Na jednom bezva večírku včera měli v baru také Armagnac mého věku, neodolal jsem a sklenku zakoupil. Ono je u těchhle destilátů skoro jisté, že bude v pohodě. U vína je to horší, opakovaně jsem přemýšlel o pořízení vína toho mého ročníku, ale… červené z Burgundska bylo ten rok spíš hrozné, Bordeaux tak nějak průměr ale většina už by také raději měla být vypita, údajně skvěle tenkrát vyšla Rioja či Châteauneuf-du-Pape (ale tam mne to nějak netáhne), snad ještě ryzlinky z Rheingau se prý povedly. A čím víc váhám, tím víc stárnu. A ta vína taky, riziko lahve úplně nanic rapidně stoupá :-)

Vínomilci pivem nepohrdnou

V uplynulých měsících jsem narazil na kupu výtečných piv, ale nějak nemám síly o nich psát, na to jsou zde specialisté :-) Každopádně chvil, kdy mi přijde, že párovat k nějakému jídlu víno je skoro zbytečné, není málo. Na trhu je tolik fantastických piv, nejen speciálů, že je vyloženě škoda je nevyužít. A docela se neshodnu s tvrzením autora článku na Vitalii, že „vinaři pijí pivo na žízeň“, ostatně jako s další jeho argumentací. Jsou konzumenti a konzumenti, masa které je jedno co jí a pije a ti, kteří se zajímají o kvalitu. A pokud v něčem hledám kvalitu, tak obvykle alespoň trochu i v dalších příbuzných věcech. Obzvláště mezi vínomilci, ale ostatně i v případě vinařů a dalších lidí od vína, vidím poslední dva roky obrovský zájem o kvalitní a zajímavá piva, různé speciály, snahu o hlubší pochopení tohoto nápoje. Žádné „je to jen pivo na žízeň“, ale spíše zapisování použitých chmelů :o) Ale jasně, ti co propadli výtečným vínům nemají tendenci nějak zvlášť zkoumat běžnou průmyslovou pivní produkci a moc se nad ní zamýšlet, protože celkem bez problémů odhalí její „kvality“. Pokud někdo kupuje pravidelně pivo na žízeň a je mu jedno jaké (dle autora „Stačí, aby bylo světlé a hořké a jsou spokojeni.“), pak bych úplně nevěřil, že bude mít dvakrát sofistikované nároky u vína. Nezávisle na tom, jak zuřivě točí sklenkou :-) Ale možná žiju jen v nějakém uzavřeném vesmíru nenormálních lidí.

Naposledy mlaďoši a jedno starší Španělsko

Ještě jednou se vrátím k aktuálním mladým vínům, ono psát o nich za měsíc už by nemělo smysl… mladé archivní víno, to se nenosí :o) V článku o Beaujolais nouveau (kde je i rozcestník na vše důležité, co jsem zde o Beaujolais psal) jsem se zmiňoval, že se ještě chystám na vína z Domaine du Vissoux (Martine & Pierre-Marie Chermette). A hned ve čtvrtek večer patnáctého je ochutnal. Beaujolais Les Griottes 2012 Primeur (nepoužívají nouveau, jde v podstatě o jejich normální víno nalahvované „na zkoušku“ o něco dříve, vybrané sudy co jsou nejovocnější a nejlépe přístupné v tu dobu, nic speciálního právě pro tento svátek) je v burgundské lahvi a uzavřeno plastovým špuntem, ty já moc nerad ale u vína na vypití do pár dní snesu. Poměrně jiskřivá barva, spíše rudá než do fialové. Mladá, čerstvá sympatická ovocitost, třešně, náznak minerality a květinový fialkový tón. Suché, živé, s bezva kyselinou, mladičké, lehce svíravě natrpklé, spíše lehčí a bezva pitelné, ale s dobrou délkou, přirozeně fajn, lehce evokující červenou burgundu.

Fotoprůlet světem žlutých a oranžových vín

V uplynulých třech týdnech jsem každé pondělí ochutnával a pil vína ze Slovinska (a také trochu přilehlé italské oblasti Collio). Jak poněkud „úlety“, alespoň dle současného pohledu na víno (ale tam třebas dost tradiční), tak i vína normálnějšího střihu. Pokusím se ze všeho připravit nějaké logické souhrny, prozatím jen pár fotek ze završení celé téhle degustační série, velké Slovinsko-Italsko-Chorvatsko-Rakouské párty včera ve Vídni, akce pořádané pod záminkou ochutnávání tzv. oranžových vín. Bylo bezva koukat na všechny ty sklenky s víny hodně roztodivných výraznějších barev, a přitom i vín mladých a prakticky vždy úplně suchých, žádné bledé vodnaté záležitosti. Každé Rulandské šedé dostávat do sklenky sympaticky růžové a objevovat všemožné zajímavé polohy vína, i odrůdy (a celé oblasti) dosud pro mne prakticky neznámé. Strašně mne bavilo, že těch několik málo vín červených, na akci tak trochu jako doplněk, mělo vždycky méně tříslovin než většina bílých okolo. To vše v atmosféře, která nebyla nijak spiklenecká, nedělala z těch vín záležitost pro úchyly, ale běžné profesionální akce v prostředí velkého sálu hotelu Radisson. K těm vínům by se možná víc hodila nějaká poloopuštěná tovární hala na hranicích Slovinska, tohle je ovšem definitivně posouvalo do záležitosti na (vzdáleném) okraji středního proudu :-) A když alkohol zapracoval a krev Slovinců a Chorvátů se pořádně rozproudila, získalo to celé pořádný švih… a rakušáci jen čuměli :o)

Špigle podzimní s pár fotkami

Venku je podzim. O víkendu jsem cvaknul pár fotek a dostal chuť na nějaké podzimní víno. Ne mlaďochy, Beaujolais a podobných jsem si užil do sytosti, spíš něco co nenabízí takovou tu přímočarou ovocitost, ale spíše trochu zachmuřenější projev. Na Čechy jsem zrovna chuť neměl a už už sahal po starém Madiranu, ale nakonec z chladničky vylovil Špigle 2008, směs odrůd Ryzlink vlašský, Neuburské a Veltlínské červené rané (aka Malvasier) od Richarda Stávka. A pamatoval jsem si ho dobře, podzimní zadání splnilo. Víno má výraznější, medovo-zlatavou barvu. Ve sklence rozhodně není jiskrně čiré, plavou v něm drobné částečky a trochu opalizuje. Vůně s v průběhu dne měnila a otevírala, svědčila jí teplota trošku vyšší, spíše už směrem k servisu červeného. Bylinkovo-herbální tóny, trochu jako čajový výluh, příjemné, podzimní, trochu zemitější. Ovoce, hlavně jablka, uskladněná na zimu ve sklepě v nové dřevěné lísce. Kdoule. Aroma lehce naznačuje třapinovou svíravost a ta v chuti opravdu je. Víno je suché, krásně živé až stále ještě s mírným náznakem perličky na jazyku, s báječnou kyselinou, podzimní jablka, svíravost, mineralita, v rukou drcené listí. Slušně dlouhé, ale spíše velmi lehké (uvedeno 12 % alkoholu, ale klidně bych si tipnul i o chlup méně), skvěle pitelné, trochu zasmušilejší, strašně příjemné. Mám pocit, že jsem tu láhev vypil celou sám. Čisté, zajímavé, svérázné bílé. Pokud ale obvykle pijete nízkoteplotní nerezové ovocné koktejly, tak tohle je úplně jiný vinný svět.

Výsledky ankety „Z pálenek si nejraději dám“

Venku je podzimně sychravo, čas zahřát se nějakým pěkným panákem. Nebo jím alespoň nakopnout trávení po pořádné hutné baště, kterou se vykrmujeme na zimu :-) V anketě o pálenkách si dlouho skvěle vedla stará dobrá slivovice, už i fotku do titulky jsem si připravil, ale… na prvním místě se nakonec s 89 hlasy (ze slušných celkových 273) umístila whisky / whiskey. Gratuluji, je to vlastně i můj nejoblíbenější destilát, alespoň soudě dle obsazenosti domácího baru. Slivovice druhá, odnesla si 77 hlasů. Ty opravdu povedené jsou skvělé pití, škoda že tolik jich je úplná nuda. Vaše oblíbená? Třetí místo patří oblasti Cognac, kdyby se ale sečetla obecně obliba kvalitních vínovic, možná i první místo urvou :-) Čtvrté místo se slušnými 49 hlasy patří rumu, ovšem stejný počet hlasujících destiláty vůbec nepije. A těší mne, jak málo dostala vodka, tuhle pálenku opravdu, pokud tedy nepotřebujete nakopnout alkohol v koktejlu, naprosto nechápu. Kompletní výsledky níže.

Le Beaujolais nouveau 2012 est arrivé!

Jako každý třetí čtvrtek v listopadu, letos tedy v nejdřívějším možném termínu, dorazilo mladé Beaujolais. Jak si asi pravidelný čtenář tohoto blogu všiml, tak běžné Beaujolais mám rád. Tyhle mlaďochy… tolik nevyhledávám, ceny slušných věcí nebývají vyloženě mírné a kvalitě typicky neodpovídají. Na druhou stranu je na nich možno pozorovat, ale opět hlavně u produkce zajímavějších vinařů, jak bude vypadat aktuální ročník běžných vín. Beaujolais je známé, krom nějakého toho Chardonnay a šumivých vín, hlavně tichým červeným vínem z odrůdy Gamay, což je i většina těch mladých vín (Svatomartinské třeba tenhle účel pohledu na ročník plní o něco hůře, protože je to produkt z regionu produkcí mnohem roztříštěnějšího). Letošní ročník je pro Beaujolais komplikovaný, kvůli počasí (brutální mrazy, série krupobití a deště) je letos vína méně než polovina průměru, poměrně drastická redukce. Vína je méně, ale i hrozny menší a šťáva koncentrovanější. V nouveau mám nějaké své favority, které ochutnávám každý rok. Tedy… je to spíš jedno až dvě vína od jediného vinařství. Na ně se mrknu snad dnes večer, ale poznámky k dalším dvěma lahvím si můžete přečíst už teď.

O odlepování vinět

V sobotu se udála naprosto zásadní věc. Po mnoha letech došlo k tomu, že se v bytě neválí prázdné lahve čekající na odlepení vinět (když nepočítám ty tři „na výstavce“, které si chci nechat, a lahve nahromaděné od sobotního večera). Vzepřel jsem síly a vše, co bylo k nalezení, zpracoval. A že toho nebylo málo, z každodenní konzumace to přibývá rychle, ale z různých ochutnávek ještě rychleji. A tam je navíc každá láhev jiná, zatímco běžně piju vína co mám rád opakovaně a tudíž vinětu stačí sundat jednou :-) Každopádně se mne teď pár lidí ptalo, jak že ty viněty sundávám. Někdy je to fakt snadné a díky změnám v používaných technologiích vinět vlastně čím dál snazší!

Něco málo mladých vín s „Cuvée Kyselé Lužiny“

K tématu mladých vín, tedy hlavně těch Svatomartinských, jsem se tu už rozepisoval. Každý svého štěstí strůjcem, já si k pečlivě připravené husičce dám raději něco pořádného, klidně i mladého (třeba loňský, pořádně udělaný a nijak neuspěchaný, Modrý portugal). Ale co už. V neděli jsem vyrazil ochutnat čtyři mladá vína, připravená přeci jen trochu jinak než běžná Svatomartinská, do Fajnšmekra. A vzal sebou jako prezent, majitel je totiž Martin, láhev čerstvě dokvášející záležitosti z demižonu v koupelně. Dar je to trochu danajský. Už jsem tu trochu naznačoval, jak víno vznikalo, ale společně s „degustačními poznámkami“ se podělím o víc detailů. Takže „Lužinská kyselina #1“…

Blanc de Champagne Exhibition 2012

Celá země sice tenhle víkend žila, pokud jde o víno, především Svatomartinským, já se teda trochu více věnoval Champagne. Nějaká mladá vína sice také popil, i to své vlastní ochutnal a přežil, ale o tom třeba někdy příště. Dneska bubliny. Zásadní součástí Grand Jour de Champagne, asi největší oslavy těchto ušlechtilých bublin v ČR (a myslím nejen zde, jde o docela velkou akci i v rámci Evropy, řízené degustace často představují unikátní špičková vína) je Champagne Exhibition, volná degustace (teoreticky jen jednou každý vzorek díky kupónům v degustačním karnetu, prakticky je ale skoro nikdo nevybíral) několika desítek šampaňských v efektních prostorách Obecního domu. Jedná se o fajn příležitost, jak si za 1000 – 1200 korun přechutnat docela dost různých domů a udělat si na ně názor. Bohužel musím říct, že jsem z akce sice neodcházel nespokojen, ale přeci jen mne to letos bavilo o kus méně než dříve.

Uzrálý Alibernet od Františka Mádla, degustace sortimentu a pár otázek a odpovědí

Diskuse u včerejšího článku se stočila i na vína na Moravě obecně, odpoledne jsem pak znovu narazil na jeden článek v Reflexu a moji následnou reakci. Večer bylo maso (skopové, bramborové placky, špenát…) a vylovil jsem tedy nějaké červené. Moravské a ne úplně mladé. Alibernet 2006 pozdní sběr barrique od Františka Mádla z viniční trati Zadní hora ve Velkých Bílovicích, společně s jeho barrique Zweigeltrebe (mimochodem obvykle fantastické pití) asi to nejdražší a v červeném také nejlepší co nabízí, běžně někde mezi třemi a čtyřmi stovkami. Víno jsem přinesl před pár dny ze sklepa, kde už několik let v klidu zrálo, a dost se na něj těšil. Inu… zklamán jsem nebyl :-)

Burčák, mladá vína, hodnocení ryzlinků…

Tak mi to doma vře! V demižonu se to převaluje úplně zběsile, jak kdyby mošt někdo mixoval, a dere ven. Úplné Hrnečku, vař! :-) Konečně má kus pitomé rohové vany nějaké využití, manželka stále zvládá s humorem („Ten sturm v koupelne ucpal vicko, az ho vytlacilo, ze upadlo. Doufam, ze nam to nevyjackson-pollockuje i koupelnu“). Část moštu jsem zredukoval asi na pětinu, je z toho zajímavý ovocný protlak, a teď řeším co se vznikajícím vínem. Asi by bylo lepší rozdat a vypít už v téhle fázi, vzhledem k surovině je pravděpodobnost, že to dojde k výsledku alespoň vzdáleně připomínajícímu pitelné víno, dost mizivá. Jsem si říkal, že největší škoda by byla, po tom bordelu co s tím bylo, vylít nerozkvašený zkažený mošt. Teď si zas říkám, že když už to tak pěkně jede, proč nevytrvat. No v nejhorším za pár dní vyleju „víno“ a otevřu si něco pěkného od opravdových vinařů.

Cupano, Brunello s dotykem Francie

Vinná část mého srdce leží někde úplně jinde než v Itálii, přesto tamním vínům (nutno podotknout, že v poslední době trochu častěji) občas rád podléhám. A určité charakteristiky vinařství touhu jej ochutnat jen usnadní. Cupano (web) je relativně malé a nové vinařství na jihozápadě Montalcina, za kterým stojí Lionel Cousin a Ornella Tondini. Francouz, původem z míst kde vzniká Cognac, a Italka… to musí být napínavý vztah :-) Pokud jde o víno, tak ideálem pro Lionela je Burgundsko. Tam žil, studoval i vinařil. Vzhlíží k Henri Jayerovi, což byl v Burgundsku tak trochu „modernista“ (přišel se studenou macerací a podobně, ale jeho vína jsou kultovní a kdyby mi někdo fakt chtěl udělat obrovskou radost, tak mne prosím pozvěte na ochutnávku Cros Parantoux), cílem je dělat dokonalá terroirová vína s potenciálem zrát. Sangiovese sice nikdy nedá tak komplexní víno jako Pinot Noir (to nejsou moje slova, to pravil Lionel… a také říkal, že chce být „vigneron“ a ne „winemaker“, prostě Francouz…) a je nutno k němu přistupovat trochu jinak, přesto některé „burgundské“ metody aplikuje.

O trpící ale chápavé manželce

Tímto zápiskem bych chtěl veřejně poděkovat manželce za její neutuchající trpělivost s mými koníčky, především tím vinným. Otevření prakticky každého vína je provázeno rituálem, kdy dostane sklenku naslepo a musí odpovědět na sadu zásadních otázek – co, odkud, jak staré, kolik tak asi stálo… :-) Trpí, ale odpovídá. Veškeré dovolené a výlety se plánují s ohledem na to, zda v místě roste réva, dělají víno či alespoň mají zajímavou restauraci, pivovar a tak. Opravdovou zkouškou pak prošla předchozí dva dny. O víkendu jsme si sklidili a dovezli domů dvacet kilo hroznů (půlku hezky pod kočárkem, snad mošt nerozkvasí mikroflórou tramvaje číslo 16), koupelna se tak změnila na zpracovatelský závod se vším bordelem co to provází – odstranit vadné bobule, odstopkovat, podrtit (šťouchadlo na brambory!). Pokus o lisování skrze plátno nedopadl dobře, látka nevydržela a podrcené hrozno se rozletělo po celé místnosti. S úklidem se to protáhlo přes půlnoc, kdy jsem ještě začal otevíral lahve na pondělí degustaci… a provázel je dotazy „jak si myslíš, že je tohle staré“. Nezabila mne :-)

Novozélandský pinot šroubovací z Albertu a další z Rakouska

Víno v sámošce normálně nenakupuju, ale stejně mi to nikdy nedá a ty regály proběhnu. Sem tam mne něco zaujme, působí o trochu zajímavěji než všechen ten balast okolo, a pár korun vydám. Obvykle následuje kruté poznání, že intuice zklamala a v lahvi je stejná nuda jako vždycky. Naposledy jsem zkusmo šáhl po Flaxbourne Pinot Noir 2010 původem z jižního ostrova Nového Zélandu (Marlborough), Albert ho prodával za 199,- Kč. Dováží ho jejich holandská matka i pro tamní trh, kde je podle všeho dost populární. Flaxbourne Station je místo dříve proslavené ovcemi, vlnou Merino, dneska se ho vinařství snaží zpopularizovat vínem. Láhev je z produkce Yealands Estate (web), což je poměrně známé vinařství, které sice dělá kvanta různých kvalitativních i stylových řad, ale vždy si drží poměrně slušnou úroveň. Známé je mimo jiné svými eko aktivitami, od spotřeby energie po recyklace všeho co jde (ona jak jinak se taky chovat na relativně malém uzavřeném ostrově), jsou také zakládajícími členy carboNZero, něco jsem tu už psal, v podstatě jde o vyrovnání vypouštěných skleníkových plynů odpovídající výsadbou či obnovou lesů a tak podobně. Inu proč ne. Důležité ale stejně je, jak to albertí víno chutná, jen poznámka „nezapomeňte tuto láhev recyklovat“ na vinětě ho nezachrání…

Champagne Fleury aneb biodynamické bubliny

Příští týden nás čeká Grand Jour de Champagne, největší svátek šampaňského u nás a v rámci Champagne Exhibition jeden z cenově nejdostupnějších způsobů, jak se seznámit s produkcí téměř dvou desítek producentů. Letošním tématem je Blanc de Blancs, s čímž bude mít trošku problém minimálně jeden z účastníků. Svá vína dorazí osobně představit Champagne Fleury Pere & Fils (web) z jižní části Côte des Bar, jehož vína stojí spíše na Pinot Noir a menším poměru Chardonnay, Pinot Blanc a Pinot Gris. Côte des Bar bylo dlouho hlavně oblastí, ze které pěstitelé hrozny pouze prodávali velkým domům v Remeši a Épernay. Dnes právě odsud lze získat, navíc v zajímavých cenách, stále více pozoruhodných vín. Pěstitelé se mění na vinaře a vznikají zde hodně lákavá vína. Fleury má ovšem tradici od roku 1895, kdy do obce Courteron přišli z Burgundska, a je považován za jednu ze špiček regionu a velké inovátory. Na začátku dvacátého století byli prvními, kdo po fyloxeře vysazoval Pinot Noir. Už v roce 1929 začali připravovat vlastní vína (výkupní ceny hroznů v té době nebyly žádná sláva a šlo tedy i o ekonomické rozhodnutí) a od sedmdesátých let experimentovat s ekologickými formami pěstování révy, dnes patří mezi to málo biodynamiků v Champagne a koně na vinici jim věříte :-) Vlastně jde o průkopníka tohoto vinařského stylu, začali už v roce 1989 na třech hektarech a tedy v Champagne jako první, po velmi pozitivních výsledcích dnes takto obdělávající celých svých 15 ha a inspirují i další producenty v obci (od dvou sousedů mají hrozny z dalších 8 ha). Dovozce, Champagnier, nedávno představil průřez sortimentem Fleuryho. A bylo to hodně zajímavé!

Výsledky ankety „Plošný zákaz kouření v restauracích?“

Další anketa u konce, přes drobný technický výpadek nakonec s docela vysokým počtem hlasů. Však také otázka byla jednoduchá. Zakázat kouření v restauracích? Je to dost ožehavé téma a jakékoliv debaty (alespoň na internetu) většinou končí smrští obviňování a urážek. Výsledek zde na blogu je celkem očekávaný, většina (71 %) je pro zákaz. Zbylá část je půl napůl proti a nerozhodnuta. Ještě před dvěma roky bych byl pro jasný zákaz, teď už chvílemi uvažuji, zda je to vůbec nutné. Kvalitních nekuřáckých podniků rychle přibývá a těch, kam bych vyloženě chtěl chodit (kvůli nabídce jídla či pití) a přitom s tam kouří, vlastně tolik není. Pro mé specifické nároky se stav už hodně zlepšil, byť k ideálu má stále daleko. Už i místa, kde se dá kvalitně popíjet pivo, se objevují v nekuřácké podobě. Jenže to je řeč o Praze, najít pivnici i normální restauraci bez cigaretového kouře na menších městech je o hodně složitější.