K tématu mladých vín, tedy hlavně těch Svatomartinských, jsem se tu už rozepisoval. Každý svého štěstí strůjcem, já si k pečlivě připravené husičce dám raději něco pořádného, klidně i mladého (třeba loňský, pořádně udělaný a nijak neuspěchaný, Modrý portugal). Ale co už. V neděli jsem vyrazil ochutnat čtyři mladá vína, připravená přeci jen trochu jinak než běžná Svatomartinská, do Fajnšmekra. A vzal sebou jako prezent, majitel je totiž Martin, láhev čerstvě dokvášející záležitosti z demižonu v koupelně. Dar je to trochu danajský. Už jsem tu trochu naznačoval, jak víno vznikalo, ale společně s „degustačními poznámkami“ se podělím o víc detailů. Takže „Lužinská kyselina #1“…
Hrozny pocházejí z Prahy, konkrétně z oblasti Lužin resp. starých Stodůlek. Celkem dvě hlavy toho jsou, zasazené již před mnoha lety (staré keře!) za účelem zakrytí terasy svým bujným růstem. Odrůda byla identifikována jakožto něco velmi blízkého Isabelle. Tvarem listů, ale i specificky navinulou jahůdkovou vůní hroznů, které mají jakoby lehký poprašek a projevují se trochu slizce, kluzce. Když je zmáčknete, tak neteče šťáva, ale celý vnitřek ze slupky snadno vyskočí. Z těch dvou hlav bylo dohromady tak 25 kilo hroznů, něco rozdali majitelé už dříve a já sám sklidil 19kg. Doma více méně odstopkováno, hezky ručně, odstraněny všechny narušené, nahnilé či naopak seschlé bobulky. Podrceno jak to jen šlo šťouchadlem na brambory a ponecháno trochu naležet na slupkách, aby dostalo růžový nádech. Snaha o lisování nic moc, byla to trochu hurá akce a lis je u tchýně, takže použita metoda hrnce na těstoviny. Znáte ho, takový ten dvojitý kdy vnitřní část má dírky. „Samotok“ z podrcených hroznů jsem stáhnul a do hrnce dával malé dávky hroznů, které stlačoval správně velkou pokličkou. Takový kuchyňský vertikální lis :o) Nějaký další litr moštu jsem z toho takhle dostal. Nakonec celkem pěkně naplnil demižon a další „dolisky“ o den později zredukoval vařením na zhruba čtvrtinu objemu do podoby docela zajímavého džemu (ve slupkách je asi dost pektinu, protože to želírovalo skoro samo).
Síra ani nic podobného použita nebyla. Cukernatost neměřena, stejně jako nic dalšího, respektive jsem do toho moštoměr hodil, ale v té slizké šťávě plné neodfiltrovaných hrubých částic ukazoval skoro osmnáct a to mi přijde jako úplná blbost. A zde jsem drobátko opustil mé milé autentické přístupy. Jelikož venku byla kosa a hrozno dokonce prošlo mrazíkem a na skoro dva dny zasněžilo, neměl jsem zrovna optimistické představy co se týče schopnosti moštu samovolně rozkvasit něčím „z vinice“. A tak tam šlehnul kvasinky, sice neutrální ale přesto. Fuj já! Každopádně mošt se krásně rozkvasil, dva dny divoce bublal a burčel a další čtyři dojížděl, i teď se tam ještě trošku něco děje. Burčák byl výborný, aromatický, intenzivní. Víno… je svérázné :-) Barva celkem pěkná, viz i fotka. Vůně kopíruje hrozny, je lehce navinula jahodová. Chuť pak úplně suchá, velmi lehká a, když budu hodně mírný, opravdu osvěžující. Asi tak příjemně, jako kdybyste si kapali citron do otevřené rány. Kyselin je tam tolik, že by se žádný Schilcher nemusel stydět, zkřiví hubu. Na léto a ještě říznout vodou by to myslím šlo :-) Netuším, kolik to má alkoholu, asi velmi málo. Každopádně se tam neprojevuje žádná vada, žádné zatuchliny, myšiny, zápachy plísní, nic takového. A když těch pár litrů stočím do lahví a rozdám na vypití (či vylití, dle vkusu každého z příjemců) do pár dní, tak nejspíš ani žádná nevznikne. Úspěch! Na té ochutnávce mladých vín to byl samozřejmě vzorek úplně nejhorší, to je jasné, jen masochista by ho dobrovolně pil v množství větším než malý degustační vzorek.
Chutnalo se Cuvée Sv. Martina 2012 z Dobré vinice, což je směs milerky, Pinot Noir a večerky z Národního parku Podyjí, ve víně je drobátko „rezervního vína“. Celé je to lahvované živé s trochou zbytkového cukru a pod korunkový uzávěr, výsledné jemné perlení (které jsem ale příliš nepociťoval) tomu má dodat svěžest. Barva decentně narůžovělá, jemnější živé ve vůni, s lehce zemitým tónem, suché, s dobrou kyselinou, živé, přirozené, nekomplikovaně fajn, dobře pitelné. Tak nějak tomu pro mne letos chybí švih, nemá to takové koule a zajímavost jako mělo dříve, ale stále fajn pití. K nedávné degustaci Dobré vinice tu bude něco časem.
Druhé bílé pocházelo od vinařství Koráb, směs Müller Thurgau a Muškát 2012, naleženo dva dny na slupkách. Trochu funky vůně, zemitější muškátová, mladá, sympatická. Suché a lehčí v chuti, zemitější, živé, zasmušile příjemné, bezvadně pitelné. Zajímavé, takové trochu „jiné“ mladé víno, žádné přímočaré jednoduché ovoce. Ale jo :-) Od vinařství Koráb pocházelo i jedno červené, Modrý portugal. Mladá, čerstvá vůně, peckovinově ovocitá, hodně syrová. Suché, živé, s moc fajn kyselinou, šťavnaté až trochu tvrdší, osvěžující. Takhle nějak by chutnal normální dobrý portugal natočený přímo ze sudu/tanku ve vinařství, jen zde je v lahvi a určen k okamžitému vypití. Tohle mi do očekávání od prvního vína nového ročníku sedí a po nějaké době mne Koráb zase bavil a zaujal :-)
Posledním mladým vínem byl Dornfelder 2012 vinařství Nestarec. Brutálně tmavá až neprůhledná barva. Důrazné ve vůni, tmavě ovocité. A stejně tak i v chuti, kde je i tříslo a vůbec je to svíravě mladé, syrové. Působí spíše jako běžně hotové červené, které potřebuje delší dobu ležet, aby se uhladilo a ukázalo co v něm je.
