Víno v sámošce normálně nenakupuju, ale stejně mi to nikdy nedá a ty regály proběhnu. Sem tam mne něco zaujme, působí o trochu zajímavěji než všechen ten balast okolo, a pár korun vydám. Obvykle následuje kruté poznání, že intuice zklamala a v lahvi je stejná nuda jako vždycky. Naposledy jsem zkusmo šáhl po Flaxbourne Pinot Noir 2010 původem z jižního ostrova Nového Zélandu (Marlborough), Albert ho prodával za 199,- Kč. Dováží ho jejich holandská matka i pro tamní trh, kde je podle všeho dost populární. Flaxbourne Station je místo dříve proslavené ovcemi, vlnou Merino, dneska se ho vinařství snaží zpopularizovat vínem. Láhev je z produkce Yealands Estate (web), což je poměrně známé vinařství, které sice dělá kvanta různých kvalitativních i stylových řad, ale vždy si drží poměrně slušnou úroveň. Známé je mimo jiné svými eko aktivitami, od spotřeby energie po recyklace všeho co jde (ona jak jinak se taky chovat na relativně malém uzavřeném ostrově), jsou také zakládajícími členy carboNZero, něco jsem tu už psal, v podstatě jde o vyrovnání vypouštěných skleníkových plynů odpovídající výsadbou či obnovou lesů a tak podobně. Inu proč ne. Důležité ale stejně je, jak to albertí víno chutná, jen poznámka „nezapomeňte tuto láhev recyklovat“ na vinětě ho nezachrání…
Burgundská láhev, šroubový uzávěr a poměrně fajn viněta, stylově mi sedí. Místo australského klokana je na ní novozélandská ovce, ale působí to na mne dobře, navíc udělané s parciálním lakem a docela efektní. Poměrně tmavá barva, ale stále vidět skrz. Vůně tmavé zralé třešně až trochu švestky, trochu pikantnější a lehce kořenité tóny, drobný náznak sušené marihuany (což tedy častěji cítím v některých Chile), příjemné, přímočaře fajn. Suché, dobrá kyseliny a šťavnatá ovocitost, slušná délka i stavba, vyvážené a velmi dobře pitelné, nepůsobí nijak „falešně“ jak tahle supermarketová vína často ano, takové chutné a lákající k dalším douškům to je. Sice to víno nebyl nějaký velký komplexní zážitek, ale láhev zmizla velmi rychle, hodnocení na stupnici „rychlost vypití“ má taky svou váhu :-)
I další nedávno vypitý pinot byl pod šroubovým uzávěrem, šlo o Pinot Noir 2008 vinařství Ebner-Ebenauer (web) z Poysdorfu, v rámci Weinviertelu rozhodně jedno z (nej)zajímavějších vinařství. Byl to pinot z jejich „střední řady“, mají ještě základní lehké věci na jen tak pití a pak top záležitosti ze starých výsadeb Black Label (něco jsem zakoupil, větší zlo při focení lahví fakt nezažil… černý text vtlačený do černé viněty, děs a hrůza). Určitě se zmíním více časem, postupně se propíjím jejich víny a je to fajn. Tohle víno mělo bledší třešňovou barvu, takovou hodně… pinotovou. Aromatika se dost lišila v různých sklenkách, u pinotu vždy srovnávám nejméně (typově) tuhle a tuhle. V tom větším balónu byla vůně elegantnější, sofistikovanější, v uzavřenější sklenici efektně ovocitější. U obou bylo lepší moc nemíchat a nechat aromata v klidu uvolnit, přílišné kroužení způsobovalo až takový explozivnější novosvětský pikantnější projev, bez míchání jsem z toho měl pocit spíš nějakého opulentnějšího Beaune :-) Čistě třešňové, elegantní, třešňová pecka, pěkně zakomponované dřevo, dotyk bílého pepře. Suché, čisté, šťavnatě ale vyzrále sladce ovocité, pěkně postavené, páteř kyseliny, sympatické, vyvážené, poměrně precizně strukturované. Hodně zajímavé, krásně pitelné, v parádní kondici a ještě má leccos před sebou. Cena z vinařství v přepočtu 390,- Kč. Moc potěšilo a fakt se těším na Black Label variantu.
