Klasická protáhlejší láhev a všem dobře známá viněta, poměrně kvalitní celokorek. Temná fialová až neprůhledná barva, ve víně zároveň docela hodně vysráženého depotu. Již nazrálejší vůně, lesně ovocně temně ovocitá, divočejší, s kořenitými tóny, dřevem až do takové té lehce připáleně toastové podoby, decentní zelený tón trochu připomínající Cabernet Franc, fajn, složitější, zajímavé. Naslepo bych podle vůně tipoval nějaké trochu naleželejší Bordeaux z běžnějšího ročníku. V chuti suché, s výraznější kyselinou, dost tříslovin, trochu natrpklé ale sympatické ovoce, dobrá délka, slušná stavba, vyvážené, velmi pěkně pitelné. Nijak těžké, jen 12.5 % alkoholu, stále v kondici a s potenciálem ležet. Celý večer se pilo moc dobře. Jako celek to připomínalo některá Bordeaux, taková ta Cru Bourgeois a běžnější druhá vína, ročníku 2004, která jsou teď v podobné kondici.
Hlavně kvůli těm věcem co dělá bez síry a vůbec „méně konvenčně“ jsem posílal vinaři několik otázek. Mádl totiž umí geniálně vytvořit vína totálně přímočaře konzumní a hrající na první signální a přitom nepůsobící nějak falešně, pak moc příjemné „normální“ pití a pro mne záchranu v mnoha restauracích, ale také vína spadající (v červených rozhodně) do úzké domácí špičky. Nejvíc je to ten střed, logicky, ale ty top a „autentické“ věci rozhodně stojí za pozornost a má smysl vyhledat. Pár odpovědí k tématu viz níže, pokud by někdo měl zájem o všechny otázky i odpovědi co jsem pokládal, tak časem doplním.
J.Č. Leckterá vaše vína jsou poměrně málo „manipulovaná“ i například minimálně sířena, u jiných postupy naopak poměrně moderní. Kde je pro Vás hranice „autentičnosti“? Jsou nějaké současné vinařské postupy, které považujete za hranicí pro to, aby se jednalo o „poctivé“ víno, takové na kterém by mohlo být Vaše jméno?
F.M. Nevím, jestli se to dá přesně takto vyjádřit, „málo manipulovaná“. Například nesířená červená vína je nutno vícekrát stáčet, popřípadě zcelovat. Víno, které zraje 18 měsíců na sudu, alespoň 2x zcelíme a zase stočíme zpět do sudu. Nehledě na stálou dolivku, takže skladování v nerez tanku dá mnohem méně práce. Moderní postup je pro mě opět zavádějící až iritující. Setkávám se s tím v každém popisu vinařství, především pak v našich vinařských lifestyle časopisech. Spíše bych se přiklonil k termínu moderní víno (v současnosti nejlépe prodávané, žádané). Vidím to i v jiných vinařských zemích, že dochází k posunu k SOFTWINEu. Lidé žádají především ovocnost a jednoduchost, BOHUŽEL, tak hodnotí i drtivá většina hodnotitelů, kteří navíc preferují vína se zbytkovým cukrem. Tedy alkoholický SOFTDRINK! Vyrábíme většinu MODERNÍHO vína tj. pomocí kvasinek, byť se snažím, aby to nebyl 100% podíl, používáme většinou chlazení a také výživu pro kvasinky někdy dodáváme taniny a jindy zjemňující přípravky (želatina a bílek). Filtrujeme JENOM přes křemelinu a pak přes mikrofiltr. Co se táče STYLU moderních vín, tak se odlišujeme zcela určitě tím, že do rmutu přidáváme jenom polovinu síry (25 mg/l) a necháváme víno alespoň několik týdnů na kvasničných kalech. Pro mě je moderní potup ten, který je nejvíce šetrný v celém procesu vína, tak jak to znám především u dražších vinařství ve Francii, Itálii…
U nás je to zatím většinou jen proklamace a nepochopení celého procesu, snaha zviditelnit se!
Autentičnost je to jistě vhodný trend proti uniformitě, ale celé je to složitější definovat vzhledem ke krátké době a počtu vinařů, kteří se k tomu hlásí. Pod pojmem „Autentické“ si představuji autentické všechny postupy a samozřejmě i hrozny, které si sám vypěstuji. Slovo SÁM zdůrazňuji. Pokud hrozny koupím, byť od souseda, už se ztrácí autentičnost. Odstopkovat nebo neodstopkovat, kvasit ve dřevě v betonu, nerez nádobě atd. Použití kvasinek třeba vlastních od Malíka? Kdy sířit nebo nesířit?
AUTENTIČNOST Je pro mne zároveň i STYL.
Nepoctivé víno je pančování a prodej zahraničních za naše vína, ale to nemusím asi obšírně vysvětlovat.
Víno, které nalahvujeme (ale i sudové) je podle moji individuální chuti a našich zaměstnanců konzumovatelné a každá odrůda má svůj výraz. Někdy narážíme u zákazníků na to, že nemáme vína s expresivní vůní exotického ovoce a excelentní odrůdovou čistotou, ale v podstatě problém nemáme.
J.Č. Jak vidíte budoucnost vín méně sířených až nesířených u nás? Myslíte si, že tento trend má šanci na úspěch podobně jako nyní v zahraničí, nebo se spíše rychle přežene? Snažíte se nižší obsah síry především ve vašich červených nějakým způsobem zákazníkům zdůrazňovat?
F.M. Já jsem se vzhledem k mému věku s těmito víny setkával již mnohem dávno, kdy se víno „dělalo“ doma pro každodenní pití. Tam samozřejmě síra dost vadila. Víno se však nelahvovalo ani neprodávalo. Protože sám nemám síru v oblibě a vždycky mně bude vadit, tak jsem sířil i vlastní vína velmi opatrně až když jsem začal někdy v roce 1982 s vlastní výrobou. Problém byla distribuce převážně v 1Ol kanystrech, kdy víno po týdnu zoxidovalo.
S absolutně nesířenými víny jsem se setkal až ve Francii v Beaujolais v roce 2005 a byl jsem šokován co všechno je ve víně pokud se patřičně naservíruje. Moje vzorky byly v ten moment nepitelné-přesířené!
V roce 2OO6 jsem začal s „nesířením“ u Vavřince a Alibernetu, a jak se postupně přestávala pít červená na našem trhu, tak přišly na řadu Zweigeltrebe, Frankovka a v letošním roce Rulandské modré „a la blanc“. Reakce zákazníků jsou různé… i vzhledem k tomu, že vína jsou ve vyšší cenové hladině (všechna vína jsou ze silně redukovaných sklizní a školena v sudu). Našim zákazníkům na provozovně to neopomene zdůraznit, ale mimo bude muset stačit zadní etiketa, kterou máme konečně již výrobou.
Bude to běh na dlouhou trať, protože taková vína nebudou asi levná a náš zákazník nakupuje nejraději levně v akci.
